Články

Je jaro a tento rok mne opět láká severská řeka, ale v horách kanadských severozápadních teritorií. Volám své kamarádce v Německu.

Dolnímu toku řeky Svratky se většina vodáků vyhýbá. Není divu, do latě srovnané koryto se táhne od Brna až k Židlochovicím. Pádlujete nekonečný volej a slunko pálí. Hodinu pozorujete jeden most. Nejdřív se přibližuje a pak vzdaluje. Kolem se rozprostírá rovina, placka s dědinami a malými listnatými lesíky. Tohle se jezdí jen pro další fajfku do vodáckého deníku.

Tradiční seakajakářská akce Zimní Slapy bývá každý rok něčím pamětihodná, podle čeho se pak připomíná. „To bylo ten rok, jak…“ Tak předloni to byla vyloženě jarní nálada, loni zase ledy, kterými jsme se probourali s velkou námahou jen do půlky trasy. Letošní ročník zas bude asi nejvíc pamětihodný hustou, ale fotogenickou mlhou.

Výživa má ve sportovní přípravě nesporný význam. Správně (racionálně) pojatá výživa pomáhá sportovci k rychlejší obnově sil po náročném fyzickém výkonu, zlepšení tělesné stavby (nárůst svalové hmoty) i tělesného složení (snížení procenta tělesného tuku). Prostřednictvím stravy lze také významně zvýšit sportovní výkon. V hektické době, kdy nemáme vždy přístup ke kvalitním potravinám a živinám, které by sportující organismus potřeboval, je naštěstí možné sáhnout po suplementech.

Vážení přátelé, kamarádi,
i letos mám tu čest podílet se na již 19. ročníku akce Čistá řeka Sázava, které proběhne od pátku 12. do neděle 14. dubna. Je to dnes již velká, zavedená akce s celoročním přesahem do osvěty, prevence a všelikých bohulibých aktivit v regionu, které táhne Posázaví, o.p.s..

Osobně mě baví veškeré cestovatelské plány dotáhnout až do absurdna. Sám jsem trochu sebemasochista. Za ta léta cestování s kajakem po světě, pakliže nemáte v plánu pracovat jako raft guide, jsem poznal, že nejsložitější je načasování plánů s lidmi, se kterými chce člověk opravdu strávit pár týdnů kajakováním.

V pondělí 5. února 2024 jsem se těšil, jak si zase přečtu nový článek na vodáckém portálu raft.cz, ale moje těšení netrvalo dlouho. Článku jsem se sice dočkal, ale jeho nadpis, a hlavně obsah, mě šokoval a zklamal.

„Co budeme dělat?“ ptám se každé ráno, když otevřu oči a v dálce slyším šumění řeky Durance. Vyjdu ven, slyším vesele cvrlikající ptáky a vidím, jak první vrcholky hor kolem kempu v L’Argentiere září v teplém slunečním světle. Každý prázdninový den tady na Durance na jihovýchodě Francie, v nádherné oblasti Provence-Alpes-Côte d’Azur, začínám touhle otázkou, protože region nabízí tolik aktivit, že je opravdu těžké si vybrat.

Lačnost po objevování vodácky zajímavých řek a také přetlak na řekách českých zejména v letních měsících nás vyburcoval k hledání nového vodáckého zážitku. Zadání znělo jasně – vplout do moře. Po několika sklenkách piva se zrodil nápad vyrazit na sever a splout polskou řeku Regu končící naprosto kýčovitou pláží v Baltiku.

Mezinárodní filmový festival Expediční kamera je největší cestovatelská a outdoorová akce v ČR. Tento unikátní projekt přinese do 150 míst v Česku a na Slovensku nejlepší filmy sezóny z celého světa i novinku s Adamem Ondrou nebo nový film Mirka Haluzy z Amazonie.

Putování do Soluně mě napadlo kdysi dávno, cestou do školky, brzy ráno v pět, když mi bylo pět. Rodiče spěchali na vlak do Břeclavi a já s mladším bráchou Vaškem jsme se vydávali na naše první toulavý cesty. Kaple „Cyrilka“ byla na naší oblíbené zkratce do školky. Sice to byla delší cesta, ale o to dobrodružnější. Dospěláci nás strašili, že v kapli jsou nebožtíci, ale taky nám některý řekl o dvou bratrech ze Soluně, na jejichž počest byla kaple postavena. Soluň… znělo to tak tajemně a záhadně, vonělo to sluncem a dalekými kraji. Už tehdy jsem si umínil, že až budu velký, budu cestovatelem a vydám se tam.

Pokud musím na nasedací místo řeky s kajakem dojít několik kilometrů, přitahuje mě to podstatně víc, než dojet k mostu, kde člověk jednoduše nasedne a jede. Je to pravděpodobně i tím, že v kajaku trávím spoustu času a prostě mě baví s lodí na rameni pochodovat, i když to občas hodně bolí a člověk nadává sám sobě. Osobně jsem velkým zastáncem trénování fyzičky metodou, že to prostě musí bolet, a pokud možno pořádně a dlouho.

Vánoční svátky a začátek nového roku přinesly do Česka nebývale dobré vodní stavy.

Kdysi, při letní návštěvě Salzy, jsme potkali nějakou Louise, elegantní dámu z Anglie. Na vodě celkem diktovala a jednou večer říkala: „Kluci (Kristýna promine), musíte přijet k nám na ostrov, ať vidíte taky naši vodu.” Bylo jasné, kam vyrazíme na první letošní divokou řeku. Kristýna, Rotťák, Oliver, Rychtoň a Ondra, pět statečných.

Svazuje vás na startu nervozita? Nejste schopní se výkonem při závodě přiblížit tomu, co běžně dokážete předvést v tréninku? Anebo máte pocit, že jste fyzicky na vrcholu a váš výkon lze posunout už jen z hlediska rozvoje psychiky? V každém případě vám může pomoci psychologická příprava.