Sen se stává skutečností – naše parta z Idaho nachází společné volno mezi nekonečným raftováním a učením na kajaku na řece Payette a konečně vyráží směr severozápad ke státu Washington. Po 8 hodinách cesty skrz klasickou scenérií států Idaho a Oregon dorážíme do neskutečně zeleného a vlhkého prostředí v okolí Hood River.
Bohužel čas je naším velkým nepřítelem a nezbývá tak než se rovnou rozjet k řece White Salmon. Bez větších prodlev nasedáme na úsek nazvaný Farms Land. Tento úsek lze nalézt přímo nad dobře známým úsekem Green Truss a skýtá výbornou možnost rozpádlovat se na krásné WW 3-4 s menšími stupni v nádherné soutěsce.
Po zhruba 4km dojíždíme na nasedačku úseku Green Truss. Jelikož jsem tento úsek absolvoval již před pár lety a nejdůležitější peřeje nelze zapomenout, jedeme vcelku rychle a dostáváme se k peřejím jako Double Drop, Big Brother, Zig Zag nebo BZ corner. Všechny tyto peřeje lze určitě hodnotit obtížností WW 4 – 5.
Na řece je naštěstí znát, že je už pokročilé léto a tak si užíváme spíše nižší střední stav, což vlastně vůbec není na škodu. Těžko říct, zda bychom si vůbec na řeku troufli po jarních deštích. Řeku máme relativně rychle za sebou a tak zbývá čas poslat našeho fotografa Johna Webstera na spodní úsek, který vykazuje obtížnost WW III+ s jedním známějším místem nazvaným Husum Falls.
Po sjetí všech třech úseků to stále vypadá, že máme dostatek času a tak se vydáváme blíže ke známé hoře Mont St. Helens, kde by se měly nacházet vodopády na řece Lewis.
Podle zpráv místních by stále měl být ideální stav na sjetí Lower Levis Falls, což je nádherný 12metrový vodopád s trochu komplikovanějším nájezdem přes asi metrový stupeň hned nad hranou. Po cestě trochu bloudíme, ale i tak si ji užíváme nejrůznějšími výhledy a nádhernou krajinou. K vodopádu dorážíme bohužel trochu za šera a tak volíme možnost dát si pár piv a pořádně se připravit na zítřek.
Ráno se probouzíme do pro nás nezvyklého deštivého počasí. Není však na co čekat, voda je více než ideální a odpoledne chceme stihnout ještě jednu pořádnou řeku. Rychle se tedy převlékáme a během 10 minut všichni úspěšně sjíždíme tento krásný vodopád. Nakonec ještě debatujeme nad tím, jestli si to nedat znovu, ale touha sjet novou řeku je silnější a tak balíme a vyrážíme hledat řeku Cispus.
K řece Cispus dojíždíme za pořádného deště a podle informací by se mělo jednat o nedoceněnou řeku o obtížnosti WW 4-5. Natěšení svazujeme lodě a jdeme prohlídnout vstupní peřej, která by nám měla napovědět informace o průtoku, který zde hraje klíčovou roli. Vše vypadá skvěle a tak okolo 1hodiny odpoledne nasedáme s tím, že bychom za 2 hodiny měli být na vysedačce.
Řeka však nečekaně rychle nabírá na síle a z relativně lehčích peřejí se stávají slušná místa o obtížnosti WW5. Postupně se dostáváme k vodopádu zvanému Behemeth Falls, kde vidíme pouze hranu a poté nehezky vypadající stupeň cca 30 metrů pod dopadem. Volíme složitý výstup na plato nad námi a prozkoumání spodního stupně. Vše se naštěstí jeví až neskutečně sjízdně a tak se Lucius hrne na sjetí. Já ho následuji naslepo, protože jsem držel lodě u břehu. Po našem dojezdu jdou nahoru i Matt a Connor a s přehledem přijíždějí.
Postupně nás v podobném duchu čeká ještě pár kilometrů a okolo 5 večer dojíždíme vysíleni k autu (s téměř 3hodinovým zpožděním).
Bohužel nezbývá než sbalit věci a vyrazit na 9hodin dlouhou cestu zpět k řece Payette v Idaho, kde nás všechny čeká druhý den práce. Více se o letošním létě stráveným na řece Payette dočtete v dalším článku, který na sebe nenechá dlouho čekat.
FOTO: John Webster – Webster Media House
