HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Expedice Ečidor II. – naše čtvrtá seakajaková výprava s dětmi do Švédska

Expedice Ečidor II. – naše čtvrtá seakajaková výprava s dětmi do Švédska

Cílem akce bylo konečně s dětmi propádlovat St. Anna archipelago. Děti jsou o dva roky starší než při prvním pokusu, předpověď počasí vypadala příznivě a nic by tedy nemělo bránit úspěchu expedice.

COVID nás napíná

Plánovat naši letošní seakajakovou výpravu jsme začali už koncem ledna. Protože jsme chtěli mít jistotu místa na nočních víkendových trajektech, koupili jsme lístky ihned. Při prvním kole Covid-19 jsme si říkali, že nebudeme panikařit, do srpna času dost. S postupujícím časem jsme začali být trochu nervózní, protože Švédsko bylo pořád na semaforu červené. 14 dní před odjezdem jsme se rozhodli, že jízdenky nerušíme, pouze naším cílem bude Norsko. Týden před odjezdem ale zasvítilo Švédsko zeleně a my se vrátili k původním plánům.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

5. srpna ráno vyrazila tři plně naložená auta směr polské Svinoústí. Letos se výpravy zúčastnily tři rodiny, to je šest dospělých a pět dětí ve věku 10–15 let. S sebou jsme měli deset kajaků a jeden debl. V Polsku jsme ještě stihli první koupačku v moři. Oproti minulým letům jsme nemohli povečeřet na parkovišti u moře, protože letos jsou komáři neobvykle krvežízniví. Utíkali jsme tedy do přístavu, kde situace bohužel nebyla o nic lepší. Před vjezdem na trajekt každému změřili teplotu a už nic nebránilo nalodění. Ve vnitřních prostorách trajektu jsme se museli pohybovat s rouškou, ale na vrchní palubě to neplatilo. Vychutnali jsme si vyplutí a pak už rychle do sprchy a spát, abychom byli na zbývajících 460 km autem po Švédsku odpočinutí.

Taková běžná švédská zastávka na svačinu / F: archiv expedice
Taková běžná švédská zastávka na svačinu / F: archiv expedice

Jsme na místě

Do přístavu v Tyrislotu jsme přijeli kolem půl třetí odpoledne a hned jsme se pustili do nabalování kajaků, protože jsme chtěli první noc ve Švédsku spát na ostrově. Plán byl nabalit se na celých deset dní a maximálně cestou někde doplnit vodu, jinak mít všechno s sebou. Děti si tedy musely vézt v kajaku své věci a i část jídla, jinak bychom se prostě nevešli. Za dvě hodiny bylo všechno nabalené, zaplacené parkování v kempu a my po první společné fotce mohli vyplout. Jeli jsme na jistotu na Štičí ostrov (St. Brandsholmen). Byl poslední týden švédských prázdnin a my byli ujištěni, že bychom skoro nikoho neměli potkat. Ostrov jsme znali z předchozích výprav, věděli jsme, že se tam i s pěti stany v pohodě vejdeme. Navíc je pouhých 5 km od přístavu! Chtěli jsme tu zůstat dvě noci a v pátek po práci za námi měli dorazit kamarádi ze Švédska, tak aby to neměli daleko.

Rozdáváme deníky a mapy / F: archiv expedice
Rozdáváme deníky a mapy / F: archiv expedice

Naše oblíbené místo na Štičím ostrově vypadalo úplně jinak než předchozí roky. Část stromů byla vykácených a bylo vidět, že se na ostrově čile těžilo. Nicméně místo na postavení stanů jsme našli a už při jejich stavbě na nás zaútočili komáři. Ihned jsme rozdělali oheň a doufali, že to takto nebude každý večer. Nikdy předtím to nebylo tak hrozné, během chvíle jsme litovali, že jsme si sebou nenabalili moskytiéry. Jakmile bylo postaveno, vyrazily děti s tatínky na ryby. I letos jsme měli tolik prutů, aby mohly všechny děti rybařit najednou. Jednu ze štičích zátok jsme obratem přejmenovali na „okouní“. Okounci byli sice malí, a tudíž nejedlí, ale děti byly nadšené a chytaly ryby až do tmy.

Odpočinkový den a návštěva

Pátek jsme vyhlásili odpočinkovým dnem. Ráno jsme rozdali dětem deníky, aby si mohly zaznamenávat zážitky, dostaly papírovou mapu na zakreslovaní trasy i zalaminovanou mapu na kajak, aby mohly sledovat, kudy plujeme. Děti odmítly pádlovat a většinu času strávily na rybách, průzkumem ostrova a sbíráním kůry a dalších přírodnin, ze kterých budou časem něco vyrábět. Zdenda nám ukázal, jak se pletou indiánské copánky z bavlnek, takže většina z nás měla večer ve vlasech novou ozdobu. Já jsem si po ránu, když všichni ještě spali, dopádlovala zpátky do auta, kde jsem nechala velkou mapu celé oblasti a dárek pro návštěvu.

Taková běžná švédská zastávka na svačinu / F: archiv expedice
Taková běžná švédská zastávka na svačinu / F: archiv expedice

Večer za námi přijela Bejví s Nissem. Tři roky jsme se neviděli! Ještě než vylezli z kajaků, ujasnili jsme si, že kvůli Covid-19 a pravidlům, která jsou ve Švédsku vyhlášena, nebude žádný přímý tělesný kontakt, každý bude pít rum ze svého panáka… Sotva postavili stan, rozjel se večírek ve stylu „kräftskiva“ – krabích slavností. Od srpna se mohou lovit krabi a až do poloviny září probíhají slavnosti, kdy se konzumují převážně krabi nebo jiné mořské plody. Nám místní uvařili dva kýble krabů a k tomu upekli typický „cheesecake“ (slaná verze, kdy se na listovém těstě upeče směs různých sýrů). A to celé se zapíjí „bílou“ pálenkou, v našem případě českou slivovicí. Pravda, děti byly zpočátku trochu zklamané, že nedostaly pytlík ručně vybraných bonbonů – další švédská specialita, kterou nesmíte vynechat. Většina velkých švédských samoobsluh má totiž u cukrovinek neuvěřitelně široký výběr želatinových a lékořicových bonbonů všech tvarů a příchutí, které se prodávají na váhu. Není problém vybírat z 50 a více druhů.

Zkušenosti čtenářů

Monika

Paráda… Paleček nahoru a uznání, že takové akce s dětmi podnikáte. Mlaďoši budou mít na co vzpomínat.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: