Expedice Obecnický potok, aneb co myslíte – prvosjezd?

Expedice Obecnický potok, aneb co myslíte – prvosjezd?

Znáte ten pocit, když venku prší a vy sedíte ve škole nebo kanceláři a doufáte, že naprší dost a o víkendu vyrazíte s partou bláznů, kteří mají stejnou diagnózu jako vy, na vodu? Bude vám zima, budete mokří, ale budete šťastní.

Seděl jsem ve škole a mé myšlenky utíkaly úplně jiným směrem, než se na hodinách ekonomie sluší. Přece jen, kdo má jednou vodu v žilách, ten ji nezapře. Přišla mi SMS a já už věděl, že se odpoledne nebudu nudit. „Cus Jezisku, tece“ píše mi Honza „ve tri jsem u tebe bud pripravenej“. Po téhle zprávě už škola utekla celkem rychle, a ani jsem se nenadál a seděl jsem v autě, které mělo na střeše Diesla a moji rodeovku. Po cestě jsme ještě nabrali Martinu, našeho řidiče, a vyrazili k rybníku Octárna, který se nachází kousek od Příbramě.

Obecnický potok se hezky kroutí, jízdu nám znepříjemňují padlé stromy a hromada křovisek, prostě klasická vrbičkárna. Když jsem se vyhýbal jedné větývce, ani nevím, jak jsem se najednou octnul pod vodou. No, pod vodou bych to asi nenazýval. Hloubka tu byla ani ne 15 cm, a tak jsem udělal nejsuššího eskymáka ve svém životě. Honza na sebe nenechal dlouho čekat a po chvíli taky kontroloval dno na vlastní hlavu.

Překážka číslo dvě byly dva asi 20ti metrové tunely, které jdou do zatáčky, takže není vidět na konec. My jsme ale odvážní kluci a ač trochu nervózní jsme to dali. Třetí překážka je v lese pod Obecnicí. Je to zanesený starý most a dost to na něj táhne. Honza, lhotecký přistěhovalec, to tu ovšem zná, a tak včas zastavujeme a přenášíme. Pod mostem je starý rozbořený jez, kde jsme nasedli a užili si surfovací vlnku.

Cestou dál do Lhoty se vrbičkárna trochu rozšíří a až na pár lávek tu nic nehrozí.

Nás ve Lhotě čekaly drahé polovičky s autem. Bylo na nic znát, že déšť je jim značně nepříjemný. Dali jsme občerstvení a mazali dál k Litavce. Po cestě na nás volaly babči ze zahrádky: „Klucí dávejte bacha tam jsou peřeje.“ K soutoku s Litavkou už je to jen kousek a obávané peřeje byli dvě vlnky, které byly asi tak velké jako když hodíte dvaceti dekovej šutrák do vody.

Pokračovali jsme po už neexpedičně zajímavé, ale o to vodnatější Litavce až do Čenkova, a za posledního světla jsme zvládli i horní Litavku od Pecováku k Obecnickýmu potoku.

Nejspíš bych vám o naší expedici ani nepsal, ale když jsme byli včera s Honzou na skále, tak do mě furt hučel: „Napiš o tom, to je určitě prvosjezd. Takovouhle strouhu ještě nikdo nedal.“ Každopádně expedici můžeme prohlásit za úspěšnou.

[b]Byl to prvosjezd? Doufáme, že ano…[/b]

text: Kuba Vondrášek, foto: Martina Češková

Zkušenosti čtenářů

Jirka

Tak ten prepad vypada dost dobre. 🙂

bouky

hezký, když přidáte stav za kterýho ste to jeli a nejlíp nejbližší vodočet pro ostatní kamarády na vodě, co by si to někdy třeba taky chtěli šoupnout, tak to bude gut.nevim proč už to u článků v hydru neni samnozřejmostí.hlavně že se tady musí vyplˇnovat ten email.-)

Claar

Obecnicky potok jsme jeli už někdy v roce 1995, dokonce mám někde foto naší skupiny po dojezdu z mostu u soutoku s Litavkou. Ale nastupovali jsme až v Obecnici za rourou u zimního stadiónu, takže horní tok od Octarny do Obecnice asi prvosjezdem byl.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: