Je pátek sedm večer, konečně jsem doma z práce. O víkendu má být krásné počasí, ale na moje nadšené výzvy k výletu do Rakouska na FB nebyla žádna velká pozitivní odezva. Takže s rodinou vymýšlíme co podnikneme. Z plánování mě vytrhne zvonění telefonu a hlavou mi proběhne myšlenka, ne, tenhle týden už ne, práce bylo už dost. Letmý pohled na telefon mě potěší, ale zároveň posunuje můj neklid o několik úrovní výš.
„Ahoj Kubo, co je? Ahoj Tomíku prej máš volnej víkend, máme tě vyzvednout, jedeme do Rakouska. Jé kluci to je škoda, že jste se neozvali dřív, já zavolám za 5 minut zpátky…” a koutkem oka pozoruji svoji zkušenou ženu, která začíná tušit, že to, že mi tenhle víkend slíbila, že si můžu dělat co chci, byla velká chyba. Samozřejmě je tak chápavá, že mě ochotně pouští a hrozně se těší jak stráví víkend sama s dvěma detmi. Já začínám bez otálení roztáčet po bytě pekelný tanec a balím dohromady veškerou, z půlky již zazimovanou, výzbroj. Přestože vím, že na to mám minimálně 4 hodiny, tak za půlhodiny přestávám vířit prach a mám hotovo.
Jak hoši v soutěsce uspěli? Dočtete se ve druhé části, která vyjde brzy. A těšte se i na video!
