Někdy v týdnu jsem mrknul na web a bylo jasný, že díky dešti na Sázavě poteče kubánců víc, než je teďka běžný. Stačilo pár mejlů, esemesek, fejsbůčků, twitrů a hnedle bylo jasný, že se na víkend dá do kupy solidní partička na pořádnou akci. Když se sejde hustá partička pořádnejch whitewaterů (čti vajtvótrů), tak je nad slunce jasnější, že to bude mimořádnej zážitek. Nota bene, když tam jsou hodně dobrý závody, kam přijedou vopravdu ty nejlepší rafteři a rafterky.
V pátek večer jsem si doma udělal takovou decentní nefalšovanou vodáckou párty, abych se trochu naladil na ten adrenalinovej nátěr. Zakalil jsem dvěma lahvovejma desítkama, poslechl něco tematické trekovo-trampsko-whitewaterový hudby a šel spát, protože na Sázavě to není žádná sranda a je nezbytné být svěží a čerstvý.
Sraz ráno v 8:15 by pro mě byl ještě před pár lety doslova smrtící, dneska jsem se na to mohl v klidu soustředit už asi od půl šestý. Jasně, funkční jsem moc nebyl, ale to je vedlejší. Nabírá mě Dufíno, pak ještě nabíráme Kuzmu a ubíráme se směrem Kamennej přívoz. Tam už je hafo hustejch týpků, který stejně jako my jedou poměřit síly na tom mračnu kubánců a zandat si nějakou tu lajničku. Dorazí i Stoupa, což je naprosto hustej raftrider, kterej dokonce ani nemá fejsbůček, Ostatně stejně jako další dva členové posádky.
V Krhanicích se mezitím rozjíždí jakože hustá rafterská párty, spousta známejch, co se dlouho neviděli a možná zase dlouho neuvidí, a pochopitelně taky ty, kteří se viděli nedávno a za chvíli se uvidí zase. Tady se ukazuje, jak je důležitý bejt společenskej a dávat friendly hovory s ostatníma rafterama. Dozvědět se pět minut před startem, že cíl je úplně někde jinde, než by ho člověk čekal, je fajn.
Pohledem na výsledkovou listinu zjišťuji, že jsme na tom na pátém místě celkem dobře. Zajeli jsme dokonce i bejvalýho kámoše Romana, kterej šel hledat štěstí jinam, a jak panečku dopadl! O celou vteřinu za námi, Jidáš jeden. Jojo, pozdě bycha honit… Sedmý je Hájos, Manageři dojeli desátí, PR s Petrou dvanáctí.
Závod veteránů se proměnil v takovou vnitřní soutěž RK Stanu, kterou vyhrála posádka Zatím B, druzí byli Hájosovci doplnění o Standu a třetí RK Stan Veterán.
V neděli se měnil čas a startovalo se o hodinu dřív a kubánců bylo ještě míň, takže těch pozitivních informací moc nebylo. Podařilo se nám najít start a po bližším ohledání najít i nějakou cestu od startu do proudu. Dnes nastala drobná změna, oproti sobotě jsme omezili svobodu projevu během jízdy na nezbytné minimum a delegovali tuto pravomoc Dufínovi. No, dalo se to vydržet.
Hájosovci jsou pátí, (což je myslím pěkný výsledek – co by za to těch dalších pět posádek dalo, být na jejich místě), PR s nemocným Vaškem a doplněni Zdenkem na místě osmém (což je myslím pěkný výsledek – co by za ty další dvě posádky daly, být na jejich místě).
Následuje závod šestek, kde se na raftu sešla rodinka Mrázovic – Stoupa s Renčou. Tento závod si netroufám hodnotit, protože běžet takovou dálku po kotníky ve vodě a ještě s sebou vláčet raft – klobouk dolů, všechna čest.
No nic, to byl takový letmý pohled do zákulisí i předkulisí závodů na Sázavě, doufejme, že jsme se letos neviděli naposled.
Více fotografií hledejte zde. A také u Jana Homolky.
Jen bych chtel upresnit tu vyslovnost. V nemcine se v vyslovi jako f. (viz whitewaeru…) Ale jinak dekuji za prispevek konecne ve srozumitelne normalni reci. Specialne fejsbucek me ve vysledku pozitivne nakopl. Dyjakrytyku bohuzel neprovozuju, takze zkrytyzovat to bude muset negdo jiny.