HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak pustit děti k vodě?

Jak pustit děti k vodě?

Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Požádali jsme o radu ty nejpovolanější: vodáckého guru Vojtu Jančara, dlouholetého vedoucího vodáckého oddílu Bohemky Ešuse, mladého a zapáleného Zajíce ze Zlíchova, šéftrenéra slalomu Jirku Pulteru, šéftrenéra sjezdu Roberta Knebela a předsedu rady raftingu Standu Hájka. Takže: co radí vodácké kapacity pro start vodáckého potěru?

Článek vyšel v magazínu [redir=http://old.hydromagazin.cz/clanek.asp?id=913]HYDRO 3/2007[/redir].

Zkušenosti čtenářů

žralok

Zrovna tímto obdobím samostatného ježdění procházím s klukama Aleš 11 let jezdí 1 rok slalom a Libor 9 let začímá turisticky . Hlavně bych na děti netlačil , ale ze zkušenosti vím , že to chce většinou pomalu i když jsou i živelný děti co jim negativní zážitky nevadí . V klidu klukovi vše vysvětlím a rozhodnutí je na něm co pojede a jestli chce jezdit . Nejvíc nadšení jsou děti po jízdě , to je třeba je pochválit a zeptat se jestli příště jedou znova . Těsně před sjezdem bejvaj děti naměko a to je zase třeba jim připomenout , že se jim to posledně líbilo , že jim to šlo a že chtěli ject oni . Nemám rád rodiče , co na děti křičí , plačící je odstrkují do proudu , nebo třeba schazují ze skokaňáku . Než sami usedli do lodi , jezdili jsme často malé výlety na pro děti atraktivních tocích a s zábavou plně přizpůsobenou jim . Když dáte na letní Vltavě dětem do ruky stříkací pistolky a naučíte je stříkat na rozpálená holá záda slunících se břichoušů tak si i pěkně zapádlujete ve snaze dohnat další oběti .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

žralok

Už jsem taky zkoušel , ale chudák ten starší to pak všechno oddře páč ten mladší je vyčuránek a nerad zabere . Tady radši hned zaujal místo porcelána http://www.zralok.estranky.cz/fotoalbum/fotky-z-vody/prvokvetnova-nezarka ( fotka s červenou lodí )

Lubor

To je snadný, posaď toho menšího dozadu. To pak nejde se ulejvat. Já to ještě řeším tak. že je nechám hrát ve skupině asi 5-7 lodí na honču a nějaká ta odměna… to bys viděl, jak lenoši ožijou 🙂

Ešus

Určitě do té doby, než si začnou sami s vodou hrát , je lepší učit je pokud možno v partě stejně postižených co nejvíc hrou. Pak se najednou stane to, že jim v očích zasvítí jiskřička, a vy najednou víte, že oni sami už chtějí cvičit. Do té doby oddíl vlastně plní funkci davu, kde se vzájemně posiluje odvaha. Přeci když to dokázala ona proplavat, tak já taky. Samozřejmě k tomu patří spousta výprav, her, táboření, hor, lyžování atd. A jinak k těm hrám na vodě. Kdysi jsme si (rok tak 1981-2) vymysleli ještě v éře laminátek loďbal. Hrálo se to na branky , s míčem, který nikdo nesměl vzíít do ruky, ale poháněl ho jen pádlem. Hrály proti sobě dvě družstva, nesmělo se úmyslně najíždět do soupeřovy lodě. A to bylo najednou startů, přitahování, závěsů, eskymáků (kdo ho uměl, byl král). Po 30 minutách byl každý z náás groggy. Míč se nejlépe napálil tak , že napřed jsem do něj pádlem praštil zhora, on pak nadskočil nad vodu a pak jsem ho napálil jako pálkou, buď přihrál a nebo si ho hodil před sebe a sprintoval za ním. Za faul byly 2 minuty mimo. Dokázali jsme nakonec i mezi sebou kombinovat, háček nadhodil míč kotrčníkovi, který střílel atd.
Ešus

nobody

myslím že to Kosatka nemyslel jako netrénovat vůbec, ale nedrezírovat, když jsem vyděl jak někteří tátové přenášejí své ambice na šestileté špunty tak je mi to líto

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

Luděk

Kosatka má pravdu. A bojovky ani nemusej bejt. Hlavně pohoda.

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Kosatka

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu – dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na „naší“ vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny…

Lubor

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
– Zrovna ta fotka na žluté lodi – tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

– „vyprdnout se na trénink“ silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

kpt. Dabač

tie postrehy a dlhodobe skusenosti su na nezaplatenie a diky za ne ale, ake hry, ake „nočné bojovky“ pre tie deti pripravit ?
Napr. ja som nikdy nebol skaut ani nic podobne, nikdy som nebol v pionierskom tabore absolutne netušim o ake hry deti do 10 rokov maju zaujem ?

KubaN

Ahoj, včera po světovém poháru jsem byl v Tróji svědkem výchovy mladých kajakářů. Tři holky a jeden kluk ve věku cca 10 let společně se slečnou trenérkou absolvovali trénink na kanále. Nejprve děcka vyběhnou z loděnice, za nimi klušou jejich rodiče a nesou jim loď. Slečna trenérka čeká u kanálu. Pár záběrů nad kanálem a hurá do proudu. Obtížnost se stupňuje, slečna trenérka předvádí nájezdy, děckám se to občas povede. V jednom vracáku dostane malá slečna strach. Všichni ostatní pokračují dolů kanálem. Slečna trenérka se ani neotočí. Dítě sedí ve vracáku, něco si breptá, pak začne brečet. Tou dobou jsou ostatní dávno pod žehličkou. Hysterická matka křičí ze břehu: „to tam budeš sedět věčně? koukej sebou hejbnou, takhle se nic nenaučíš“ Nakonec se statečná holčina odhodlá a sjede kanál rovně dolů. Tou dobou už slečna trenérka, s nejlepším žáčkem a tatínkem co mu nese loď, kluše nahoru. Možná se takhle roděj mistři světa, ale hezký to neni. Natož, aby to byla zábava.

žralok

Teda kluk sice vymetá konec výsledkových listin na závodech , ale nedávno jsem zjistil , že je jediný , který se na trening těší . Sice se spíš vozí než aby tvrdě pádloval či trenoval , ale když rušíme trening tak je zklamanej . Ostatní vrstevníci i natahujou nad pěřejkou či cestou na trening . Na závodech kluka povzbuzuju a i radím , ale když slyším některé jiné tatínky jak hromovým hlasem křičí „kam to jedeš ty …“ , tak mě zamrazí .

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: