Rosťa Starý

Dělat rozhovor s Fantomasem, to jde prostě samo. Nejen, že je to legrace, člověk si navíc díky jeho barvitému vyprávění udělá taky reálný obrázek o tom, jaké to je, být guidem. Mluví z něj víc než dvacetiletá zkušenost i opravdový zápal pro tohle zaměstnání. Ideální kombinace.

Pro ty, kteří ještě nemají jasno kam letos na vodu, tu máme typ – Francii. V [url=http://www.hydromagazin.cz/clanek/5-hydro-608-divoke-reky-francie/ newwindow]6. čísle Hydra 2008[/url], byly řeky Francie hlavním tématem. Podívejte se, jaké řeky vám v jednom z uvedených článků tenkrát nabídl Rosťák. Pokud zjistíte, že od té doby došlo na popisovaných řekách ke změnám, neváhejte a uveďte je do komentářů.

Termín na rozhovor s medailistou z olympiády jsme hledali obtížně, tak nakonec pomohl Skype. A i přes něj bylo slyšet, že už ho poolympijský kolotoč dost zmáhá, a dalo práci ho trochu rozpovídat.

Určitě si občas zavzpomínáte na svoje začátky na vodě, na ty kteří vás učili jak na to. Renata Knýová stála u začátků mnohých našich reprezentantů. Nejen za svoji práci trenérskou, ale i za výsledky během své závodní činnosti (pětinásobná medailistka mistrovství světa v létech 1955 – 1964 ve sjezdu i slalomu) byla v roce 2010 uvedena do „síně slávy“ ČSK. Koncem roku 2009 odpovídala na naše otázky.

Jeden z krásných letních víkendů jsme se rozhodli strávit na Jizeře. Vypluli jsme z Podspálova, spali v kempu U zrcadlové kozy a končit jsme měli u jezu v Přepeřích. Všechno šlo krásně, než se objevil na obzoru jez v Turnově.

Na vodě byste žádný rozdíl nepoznali: statečně se v kajaku pere s peřejemi nebo brázdí mořský příboj. A protože je bojovnice, plně soběstačná je i na břehu, byť před třemi lety po pádu z koně od pasu dolů ochrnula. Jen prostě musí některé věci dělat jinak.

Rozhovor se Zdeňkem Šmídem, který vám dnes znovu připomeneme, vyšel v HYDRU v roce 2003. Od té doby se řádka knih, které tu vidíte, rozrostla. Když jsem otevřela jeho knížku Starci na Aljašce, musela jsem se smát už od první stránky. Tak jako zestárl autor, zestárli jeho hrdinové i věrní čtenáři. Trápí je stejné problémy, ale snaží se žít aktivně. Sám autor dovedl žít aktivně až do konce a to mu může každý závidět.

V sobotu 9. dubna zemřel Zdeněk Šmíd, autor kultovní vodácké trilogie o Ofélii (Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili, Proč bychom se netěšili), ale i jejího „cestovatelského“ pokračování a mnoha dalších literárních děl (Cejch, Lesk a bída čekání, Trojí čas hor a další). Bylo mu 73 let.

Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Požádali jsme o radu ty nejpovolanější: vodáckého guru Vojtu Jančara, dlouholetého vedoucího vodáckého oddílu Bohemky Ešuse, mladého a zapáleného Zajíce ze Zlíchova, šéftrenéra slalomu Jirku Pulteru, šéftrenéra sjezdu Roberta Knebela a předsedu rady raftingu Standu Hájka. Takže: co radí vodácké kapacity pro start vodáckého potěru?

Odemykání Doubravy, to je vlastně i takové odemykání sezony a k tomu i příchod jara. Navíc je to akce, která má skoro všechno, co by dokonalé pádlování mělo mít: krásnou přírodu, pěknou vodu, vlnky, jednu vyhlášenou peřej a většinou i spoustu kamarádů, na které narazíte. Takže: jak to bylo letos?