Ahoj. Dnes bych vám ráda představila průběh 52. ročníku Sázavského pádla. Toto bude jen z mého pohledu, tak se pohodlně usaďte.
Abychom se dostali na místo určení, tak nejpravděpodobněji pojedeme vlakem. Protože vodáci jsou moc líní si koupit lístky předem na internetu, tak je vlak vždy přecpaný a vy jste rádi, že dýcháte. Bohužel tohoto jsme se nevyvarovali ani tento rok. Poté co dojedete na místo určení, musíte jít ještě cca 0,5 km do kempu. Cestou se jistě nejméně 10x popálíte o kopřivy a váš stan je rád, že ještě žije, ale za ten zážitek o víkendu to stojí.
V kempu si postavíme stany a pošleme vyslance do šapitó. V šapitó se rozdávají startovní čísla. Poté co se rozdají čísla, tak vyráží první instruktoři na střelku (kategorie C2, C2mix a K1). Bohužel nevím, co se dělo, ale vím, že se soutěžící jistě mňamózně najedli. Poté co se soutěžící vrátí ze střelky, tak můžeme jít jíst. Toto jídlo je též mňamózní.
Po jídle jdeme k táboráku a zpíváme (jistě ne falešně) a k tomu hrajeme na kytaru. Po táboráku se jdeme prospat na další perný den.
Hned ráno je pro nejmladší (kategorie A) připravena střelka. V této střelce byly tyto aktivity: skládání pohádek k obrázkům, luštění hádanek k zámečkům, natahování punčoch, němčina, bojová trať, lezení pod dráty, kavárna a vzduchovka. Zatím co nejmladší plní střelku, tak instruktoři mají závod ve sjezdu. Po obědě nejmladší pokračují závodem ve sjezdu na pramicích, kdežto starší (kategorie B) vyráží na střelku. Ti ji mají stejnou, ale o něco těžší. Večer vyrážejí na závod dospělí. Ostatní jim fandí až do noci. My se mezitím navečeříme a pak jdeme hrát písně k táboráku.
Ráno se probouzíme svěží a plní energie si jdeme poslechnout výklad trati a hurá na start. Na startu jedna posádka zjistila, že jim chybí lodě, asi si je zapomněli navázat na vlek. V závodu ve sjezdu se startuje v pořadí určeném výsledkem v závodu střelky. Proto se může stát, že startuje více týmů zároveň. Letos až devět lodí naráz! My to máme dobrý startujeme v náš čas sami. V cíli povzbuzuje a vítá každou posádku plný most diváků.
Konečně si můžeme odpočinout, ale jen na chvilku. Teď si musíme začít, pokud jsme nezačali už při snídani, balit. Obědváme s napůl složenými stany a ani nestíháme dojíst a je nástup na slavnostní vyhlášení. Z vyhlášení si pamatuju, že vyhráli Mokro a Jára a že Olan, který vyhlašoval výsledky, a ti, kteří nosili ceny a medaile, byli oblečeni v pěkných dobových kostýmech. Na konci vyhlášení se všichni loučíme mohutným AHOJ. Tak už jen dobalit a přeplněným vlakem zpátky domů. Tábořiště už zeje prázdnotou. Jsme rádi že žijeme, ale už teď se těšíme na příští rok. Ahoj.
Autorkou textu je Adéla Žáčková (13 let)
