Prázdniny se blíží, sedím u mapy a přemýšlím, kam pojedeme pádlovat. Na jih ne, tam bude nával. Takže sever.
Aby tam bylo málo lidí, aby to nebylo moc daleko, aby byla dostupná pitná voda, abychom nemuseli kvůli vysokým přílivům tahat kajaky na skály a aby to bylo něco nového. Vždyť je to jednoduché – jezero Vänern. Wikipedie nám říká: Jezero ležící v jihozápadním Švédsku je dlouhé 140 km a široké 80 km, jeho maximální hloubka je 106 m. Je tu velké množství ostrovů a ostrůvků a je plné pitné vody.
S Honzou a Hankou sedáme před polednem do auta a vyrážíme do přístavu Sassnitz. Cestu přes Německo nám zpestřují gigantická pole větrných elektráren a časté tankování LPG, kterého je cestou dostatek. Večer jsme v přístavu se slušnou časovou rezervou. Teď nás čeká malé dobrodružství. Opět jsem při nákupu lístků na trajekt neuvedl kajaky na střeše, které trčí skoro metr za auto. Stejně si nás vždy v trajektu porovnají tak, že pod našimi přečnívajícími kajaky je čumák jiného auta. Úředník u brány je unavený a ani nezvedl oči od dokladů. Začíná to dobře, nemusíme doplácet.
Na trajektu jsou dobrá místa zdarma obsazena. Relativně pohodlná, polstrovaná sedadla mají čísla a musí se za ně platit, to je změna. Jdeme nahoru na palubu. Je tu prázdno, ticho a docela teplo. Zalézám do spacáku a čtyři hodiny cesty prospím.
Nad ránem vyjíždíme z trajektu do města Trelleborg a pokračujeme na sever. Z Trelleborgu k městečku Mariestad, kde začneme pádlovat, to máme asi 500 km. Po Švédsku jezdím rád. Silnice jsou hladké, povolená rychlost je nízká, řidiči si pomáhají a předpisy respektují. Nikdo se na mě nelepí, nikdo nepředjíždí. Silnice mívají tři pruhy. Chvíli máme dva pruhy mi, po pár kilometrech mají dva pruhy protijedoucí. Není třeba nebezpečně předjíždět, stačí si chvilku počkat na své dva pruhy. Semafory jsou chytré, a když to jde, tak nám včas rozsvítí zelenou.
Dopoledne lehce ospalí hledáme vhodné místo s dobrým přístupem do vody. Nacházíme místo u kempu s pozvolnou písečnou pláží. Balíme kajaky. Vak na vodu nechávám v autě, beru jen dvě PETky a pro sichr filtr na vodu. V kajaku mi zůstává dost volného místa. Jsem spokojený. Vzpomínám na začátky, kdy jsem měl na palubě v loďáku plno zbytečností. Hanka se raduje, když vidí mé ne zcela plné komory a doplňuje je svými věcmi. V kajaku mám proti trudomyslnosti 12 piv, 6 l vína a dva Myslivce, to by mělo stačit.
Hladina jako sklo, voda průzračná a teplota vzduchu okolo 25 °C. Přijíždíme k ostrovu Onsö. Únava z cesty napovídá, že není kam spěchat. Stavíme stany, koupeme se, vaříme, žvaníme a popíjíme.
Ráno začínám koupelí v křišťálově čisté vodě. Nikde nikdo, jen v dáli zahlédnu plachetnici.
Přejíždíme na ostrov Torsö. V některých místech, ale jen výjimečně, jsou ve vodě zelené kousky řas. Odhaduji, že to způsobily motorové lodě na mělčině. Motor zelený porost utrhne ze dna a ten pak putuje po jezeře. Většinou je voda úplně čistá. Na vaření ji bereme přímo z jezera, na pití ji raději filtrujeme. Při pádlování se osvěžuji doušky vody z dlaně přímo z jezera. Nádhera, to jsem ještě nezažil.
Začíná foukat a vlny se zalamují. Není proč riskovat, a tak se rozhodujeme, že počkáme. Procházím se lesem a fotím neskutečně barevné mechy a lišejníky. Marně se pokouším rybařit. Předpověď je větrná i na další den. Večer vítr na dvě hodinky slábne, a tak se přesunujeme na ostrov Brommö. Je tu přírodní rezervace, asfaltky pro turisty, přívoz, maják a jedna větrná elektrárna. Přímo u přívozu je půjčovna kol. Turisté přijedou přívozem, půjčí si kolo a ostrov si objedou. Je tu několik chat. Před každou chatou je cedule s jejím jménem, rokem výstavby a seznamem majitelů. Chaty vznikaly okolo roku 1860 a zhruba 10x změnily majitele.
Spíme asi 500 m od větrné elektrárny. Mám je rád. Usínám pří rozvážném svistu lopatek. Ráno je ticho. Vítr utichl.
Po jezeře Vänern se dá „expedičně“ putovat taky třeba na paddleboardu, jak dokazuje článek od Moniky Klemšové Po sladkém moři z jihu na sever na paddleboardu
Ráno se rozhodujeme kudy pokračovat. Zbabělá varianta je pomalu se vracet, dopádlovat do městečka Mariestad, prohlédnout si ho a podél břehu dojet k autu. Volíme odvážnou variantu přes ostrov Hovden, Djurö, Husön, Kållandsö a k autu. Bude to těžké.
Sluníčko svítí, vítr je mírný, pádluje se snadno. Jsme několik kilometrů od břehu. V tom se na nás sesypává mračno komárů. Ruce jsou obalené, mám je v uších, očích i nose. Téměř nepádlujeme, pouze je vraždíme. Šprajda je pokrytá vrstvou komářích mrtvol. Musíme jim ujet! Nasazujeme maximální rychlost, ale komáři nám hravě stačí. Jsem na tuto situaci připraven – mám svůj včelařský klobouk, ale ten je uložen hluboko v kajaku. Zastavím a pozoruji komáry na ruce. Oni nekoušou, oni se páří. Maximální délka pohlavního styku nejzdatnějšího páru je 7 minut, myslím, že na komára je to dobrý. Omlouvám se přeživším za zbytečné vraždění jejich druhů. Jsem smířený, pádluji, neplácám, jen vyfrkuji komáry, kteří mi zalezli do nosu příliš hluboko. Za půl hodiny je klid.
Mám podezření, že Hanka bude něco mezi člověkem a robotem. I za splnění nezbytné podmínky, že je během plavby stále krmena, vydrží pádlovat dvě hodiny, a pak jí dojde baterie. Je to tady. Hanka máčí pádlo ve vodě, mlčí a téměř stojí na místě. Vážeme si ji s Honzou k zádi našich kajaků a pokračujeme v jízdě.
Ostrov Djurö je na dohled. Jsme ostražití. Je to rezervace se zákazem vstupu. Rychle něco sníme, upravíme oblečení, rozveselíme Hanku a vracíme se na vodu. Hanka statečně pádluje, ale po nějaké chvíli ji opět přicvakáváme na lano.
Přistáváme na ostrově Säffle. Je skoro 8 hodin večer. Světlo bude ještě dlouho, den je tu o 75 minut delší než v Čechách. Je teplo a sluníčko hřeje. Koupu se v příjemně teplé vodě. Manželka mi píše z chalupy, že je taková zima, že dokonce zatopila.
Hanka jde brzy spát. S Honzou pomalu dopíjíme zásoby a dohadujeme se, zda-li mají spermie ego.
Okolo půlnoci nad jezerem vychází rudý měsíc v úplňku. Jdeme spát. Kolem stanu se prochází bobři a ruší mě svojí pracovní činností.
Ráno mě budí rána. V naprostém bezvětří mi praskla tyčka u stanu. Půlkou plátku pilky na železo odřezávám 5 cm z hliníkové trubičky na rozfoukávání ohně. Má ten správný průměr. Nasouvám ji na poškozenou tyčku a zajišťuji lepenkou. Mám ze sebe radost.
Přejíždíme na ostrov Källandsö, který je s pevninou spojen mostem. Stavíme na krásném místě s lavičkou a ohništěm. Nikde nikdo, ale civilizace je na dohled. Horizontu vévodí dominanta zámku Läckö.
Je poledne, Hanka si chce nafotit zámek a vyrazit k našemu zaparkovanému autu. Je to přes 30 km. To nedáme. Měníme plán. Hanka s Honzou zůstávají na místě, udělají si pádlovací výlet po okolí a já dopádluji pro auto. Osamělou plavbu si užívám. Vlnky jsou tak akorát, teplota dobrá, sluníčko svítí a mírný vítr by mě dotlačil ke břehu, kdyby se něco přihodilo.
Pádluji na Hällekis a dál k autu. Cestou mě předbíhá černý mrak s deštíkem pro osvěžení. Podél břehu už je vidět opalující se Švédy a motorové čluny, je sobota a civilizace je blízko. Dohledání auta mezi ostrůvky je docela náročné, z opačné strany vypadá všechno jinak, ale už ho vidím. Přirážím ke břehu ve 20:30 a volám parťákům, že je vše OK.
Obyvatelé kempu mi vytkli, že jsem nedal za okno cedulku, jak dlouho budeme pryč. Je tu zvykem pádlovat maximálně dva dny, a tak o nás měli strach. Je to milé.
