Klečím na mokrém kameni, pod nohama šplouchá proud, který občas pocítím i v botách. V hledáčku se mezi balvany objeví raft. Během vteřiny přesně víš, kde ho chceš mít.
Voda si ale jede svoje. Není to kontrolované prostředí. Musíš se přizpůsobit – stejně jako raftaři na vodě. Právě tady vznikají nejlepší fotky.
Pohyb v terénu, živel, který se mění každou vteřinou, a světlo, které často nehraje do karet. To jsou skutečné výzvy.
Rafty fotím několik let. Žádnou řeku si dopředu „nenastavíš“. Není to umělý slalomový kanál, ale živel. Nečeká. Mění se s každým kubíkem vody, s každým průjezdem. To, co bylo večer klidné místo, je ráno válec, který bere všechno.
Často nepřístupné břehy, kluzké kameny, těžká technika na zádech – to je výkon. Někdy si pomáhám lanem a sedákem, abych se dostal tam, kde to dává smysl. Pak se opřeš, zvedneš foťák – a okolí zmizí. Vnímáš jen pohyb lodě, rytmus pádel a vodu, která to celé řídí.
Na kanále víš, co přijde. Tady ne.
Raft se zlomí mezi balvany, voda vystřelí přes špici a na zlomek sekundy úplně rozhodí expozici. Pocítíš, že i ta nejlepší technika má svoje limity. Výraz, záběr, kapky ve vzduchu. A pak je to pryč. Další posádka, jiná stopa, jiná voda.
Kamenice je na první pohled spíš větší potok než řeka. Úsek mezi Plavy a Jesenným patří k tomu nejzajímavějšímu – jak pro vodáky, tak pro fotografy.
Podél řeky vede Palackého stezka s přístupem na řadu fotogenických míst – od klidných úseků s malými plážemi až po sevřené pasáže mezi skalami. Místa jako zřícenina Návarov nebo okolí penzionu Rusalka mají až překvapivě romantický charakter.
Řeka si v údolí vyřezala typicky kamenité koryto. V praxi to znamená obrovské balvany, ohlazené skály, kapsy, závrty i popadané stromy. Při zvýšených odtocích z přehrady se z klidné říčky stává živá, technická voda plná peřejí, válců a tůní. Je syrová, nevyzpytatelná. Vynucuje si respekt i obdiv.
Fotíš tady proti proudu, proti světlu, proti času. Ale když to vyjde, máš záběr, který jinde nenajdeš.
Pro fotografa je to kombinace krásy a pohybu. Každý den, každé upuštění přehrady, každé tání sněhu z ní udělá jinou scénu.
Není to největší řeka, ale má charakter a duši, která mě nutí vracet se zpátky.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Další skvělé fotografie z raftových závodů (nejen) od Vaška Koláře najdete na Zoneramě Svazu vodáků České republiky.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
