Kamenjak a tak

Už několik let jsme po Brijuni mlsně pokukovali v jachtařské bibli Jadranu „808 přístavů a zátok“. Tyto ostrovy totiž dokonale splňují všechny podmínky pro seakajakovou akci na prodloužený víkend. Jsou celkem blízko, jsou tak akorát velké k prozkoumání za tři dny a k tomu ještě slibují krásnou přírodu a pravé stopy dinosaurů.

Při podrobnějším zkoumání této destinace se ale ukázalo, že se tu kromě drahých hotelů nachází i golfové hřiště, zoologická zahrada a za pouhé vplutí jachty se vybírají i na Chorvatsko nehorázné poplatky. To v nás po pár letech zkušeností s mořem v Chorvatsku vzbudilo ostražitost. A tak jsme místo nich pro naši tradiční podzimní akci zvolili raději obeplutí poloostrova Kamenjak a Brijuni si ponechali v záloze jako variantu „když to půjde“.

Že se podmínky v této oblasti Chorvatska budou od ostatních dost lišit naznačovalo několik věcí už při přípravě. Kempy byly dost vytížené a na náš dotaz, jestli si v nich můžeme zaplatit na týden zaparkované auto s vlekem, jsme dostali několik zamítavých odpovědí, doplněných zvídavými dotazy, kde tedy budeme nocovat a zmínkami o aktivní policii.

Jedno krásné ráno tedy parkujeme u zavřeného surfařského baru přímo na Kamenjaku s tím, že by nám seakajakářům snad surfaři mohli v případě nouze porozumět. Je třeba upřímně říct, že toto řešení nedoporučujeme. Kamenjak je rezervace a v noci se tu parkovat nesmí. To nám po několika dnech při návratu vysvětlil místní ranger. Naštěstí nás pouze důrazně vykázal za závoru, ale nepokutoval nás.

Poloostrov Kamenjak je vystrčený z Istrie jako prst směřující na jih a tato poloha z něj dělá úžasné místo pro windsurfing. Ať fouká ze západu, z východu či z jihu, dobré podmínky jsou vždy blízko.

Po týdnu se špatné počasí trochu umoudří a zůstává jen ostřejší vítr, moře z východu se plní surfy. Dobré počasí nás těší, ale zároveň znamená spoustu lidí u moře i na něm. Jen co začneme pádlovat kolem prvních vápencových útesů a najdeme jeskyně v členitém pobřeží, přestává nám to vadit. Je tu krásně.

Mineme pár pláží a vlny už nás houpou u malebného západního pobřeží. Skaliska střídají malé zátoky s borovými lesy sahajícími až k moři. Jen s místem na spaní je to horší. Náš první den už pomalu přechází do noci a každé pátrání ve slibně vyhlížející zátoce končí ve strmých svazích nebo v balvanech na pobřeží. Nakonec čekáme, až poslední nudisté opustí své maličké plácky na jedné z přístupnějších skal, a vynášíme kajaky vysoko nad vodu. Není nad to, přitulit se v noci ke své loďce!

Nudisté vstávají brzo a přešlapují nad námi se svými stočenými koberečky tak dlouho, dokud se nesbalíme a nevydáme se zase na cestu. Míříme na sever kolem krásně zeleného ostrova Veruda. Jak se blížíme k Pule, hotely jsou stále častější a lidí na pobřeží zase přibývá.

Obeplouváme vysoké skalisko, kde nad námi výletníci nahoře vykukují ze střílen. Na tomto pobřeží je znát, že stálo dlouhou dobu na stráži Titova socialismu. Vypadá to, že je důkladně provrtané a nějaký ten bunkr se objeví každou chvíli. Celá Istrie a Brijuni patřily v historii často Itálii, a tak se o ně zřejmě v Jugoslávii dost báli. Setkání s vojáky v další zátoce nám to jen potvrzuje. „Slzavá zátoka“, jak jí vojáci přezdívají, leží hluboko pod základnou a limit pro návrat do kasáren při ranní rozcvičce je tvrdý, takže jméno sedí. Vojenská základna se ale ruší a stěhuje, a tak v zátoce ti dva mladí Chorvati jen kecají a pokuřují. Místo základny se už příští rok bude stavět – samozřejmě další hotel.

Rozhodujeme se prozkoumat ještě cestu do Puly a na Brijuni. Od vln a otevřeného moře Pulský přístav odděluje jakási dlouhá hráz, přes kterou se moře občas přelévá. Na obzoru však kromě průmyslu a zařízení přístavu není vidět nic pěkného, takže přejíždíme hlavní plavební dráhu a přibližujeme se na dohled prvního ostrova Brijuni.

Odpoledne přistáváme na obrovských plochých kamenech a vyhodnocujeme ostrovy se slovy – zítra by to šlo. Vracíme se zpátky do vojenské zátoky, protože klidných míst na spaní je tady opravdu poskrovnu. Ze zátoky pozorujeme, jak sluneční kotouč mizí v moři, a těšíme se na Brijuni.

Ráno tedy zpět na placaté kameny, a už proplouváme mezi ostrovy Kotež a Sveti Jerolim, které jsou ze strany od Puly nehezké a nehostinné. Druhá strana je o poznání krásnější a my už už otáčíme na Brijuni, když si jich všimneme… Přesně jako u nás za bukem, i tady číhají policisté na své nebohé oběti. Mají k tomu moc pěkné motorové čluny. Je na nich vidět, jak je mrzí, že jsme nic neporušili – tyhle ostrovy totiž ještě do parku nepatří. Mohli si trochu zpestřit tu nudnou službu.

Každopádně si na národní park Brijuni necháváme zajít chuť a otáčíme zpět. Spokojíme se s Kamenjakem. Trochu znechucení pádlujeme z civilizace a jak tak obhlížíme místa, která jsme už viděli, napadne nás prozkoumat, co je asi na Verudě. A pak už je náš další nocleh jasný. Sice to trvá, než vyvlečeme lodě na skály, ale ten výhled, to krásné rovné plató pod starými borovicemi a ten úplně zalesněný ostrov se zelenou trávou, opuštěnými stavbami kempu a tekoucí vodou je za Brijuni parádní náhrada.

Večer vysoko nad mořem popíjíme vínko, posloucháme, jak příboj šplouchá o skály, koukáme na lodě a čekáme, až poletí ISS. Každý večer je tady její přelet krásně vidět a my jsme si z něj už udělali takový malý večerníček.

Ráno Wlk zjišťuje, že asi nemůže pádlovat kvůli bolavému rameni, a tak si kluci procvičí vlečení lodi s nákladem. Ani je nemrzí, že nejedeme daleko. Tahání je totiž pěkná fuška. Ale nechali jsme si v záloze ještě malý ostrůvek Fenoliga u majáku a na něj teď došlo. Od pobřeží je to jen kousek. Při zkoumání ostrůvku nacházíme racka, který se chytil na rybí nástrahu.  Za pomoci chirurgických nůžek a asistentů s ručníkem ho náš lékař osvobozuje.

A čeká nás poslední nocleh na Kamenjaku – už jsme zkušení a připlouváme k pláži, až když turisté balí ručníky. Přes bludiště stezek v houštinách a porosty zajímavých rostlin zaběhneme ještě pro auto – přes kopec je to tak kilák – a za chvíli už parkujeme nad naší pláží. Třebaže je tam parkoviště, v noci se na Kamenjaku parkovat nesmí. Ranger je v tomto ohledu nekompromisní. Ale z pláže nás nevyhnal, přespat můžeme. A to je dobře, protože ráno začíná říjen a zmeškat říjnové koupání by nás moc mrzelo.   

Tak ještě přeletí ISS a dobrou noc…