Klára Kneblová: Překonat těžké chvíle tě vždycky udělá silnějším

Co start na mistrovství světa, to zisk medaile. Tři tituly na jednom šampionátu nikdy nikdo nezískal. Jak na tenhle obrovský úspěch vzpomínáš s odstupem času?

Asi tomu pořád úplně nevěřím, je to pro mě úplně neskutečné a vlastně si pořádně neuvědomuju, že se mi podařilo proměnit každý start v medaili. Vůbec jsem nečekala, že by něco takového mohlo přijít.

Která z medailí ti udělala největší radost?

Všechny mi udělaly radost obrovskou, ale upřímně jsem hodně dlouho toužila po individuální medaili na kajaku. Takže i když není tou medailí úplně nejcennější, vážím si jí asi nejvíc.

Zároveň pro tebe byla určitě příjemná i individuální medaile na singlu, protože přece jenom jsi věřila, že i po tom, cos vypadla z tréninku, na to máš.

Určitě to byl takový hezký start individuálních kategorií, kdy jsem vyhrála kvalifikaci a věděla jsem, že na tom singlu by to asi mohlo jít. A pak to vlastně šlo úplně skvěle. (úsměv) Skončila jsem třetí v semifinále a nakonec třetí i ve finále. Bylo krásné vidět, že jsem pořád na podobné úrovni jako ostatní holky a můžu se tam dostat. Ale věděla jsem, že na kajaku je konkurence daleko větší a mohlo by být daleko těžší se tam propracovat.

Kterou medaili bylo nejtěžší vybojovat?

Asi nemůžu říct, že by byla nějaká medaile nejtěžší. Pro mě bylo nejtěžších posledních pár měsíců před samotným mistrovstvím, kdy jsem potřebovala sebrat fyzickou i psychickou sílu do Krakova vůbec jet a bojovat tam.

Kvůli zdravotním problémům jsi vynechala mistrovství Evropy, což muselo být velmi těžké rozhodnutí…

Bylo to asi jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsem zatím v životě musela udělat. V průběhu několika týdnů jsem byla neustále na pomezí toho, že jsem se jeden den rozhodla jet, další den ne, a tak pořád dokola. Nakonec si myslím, že to rozhodnutí nejet na Evropu bylo správné a že jsem nabrala především mentální sílu, která mi potom pomohla zvládnout mistrovství světa o dost líp.

Mohla bys popsat, co tě poslední měsíce trápilo a čím vším sis musela projít?

Dlouhodobě mám docela velké zdravotní problémy, poslední tři roky jsem samé nachlazení, ke kterému se postupně přidávaly bolesti zad, zánět ucha, mám za sebou operaci ramene… Vlastně tou operací to celé nešťastné období začalo a pak už se to sypalo jedno po druhém.

Ale konkrétně letos na jaře před nominačními závody jsem měla zánět šlach, a jelikož jsem musela startovat na nominacích, nebyl čas to pořádně vyléčit a spíš se to jen zhoršovalo. Nakonec to došlo do fáze, kdy jsem nebyla schopná si ani vyčistit zuby, nosila jsem déle než měsíc ortézy s tím, že jsem rukama vůbec nemohla pohnout. Do toho mě ještě trápí třísla, takže jsem si nemohla ani jít zaběhat, zkrátka jsem nemohla dělat vůbec nic. Bylo to opravdu hodně těžké období, protože jsem hodně aktivní a produktivní člověk i mimo vodu a takhle jsem si mohla tak akorát lehnout do postele a koukat do stropu.

Tak schválně. Co tě kromě vody ještě baví?

Já jsem takový člověk, co má rád víceméně všechno, na co sáhne. Nevím, jestli můžu říct, že jsem v těch věcech dobrá, ale koníčků mám opravdu hodně – vaření, pečení, focení, kreslení, psaní. Chvíli to bylo i háčkování a šití, celkově mě baví móda a prohrabávání se v sekáčích. Taky ráda trávím čas s tátou na zahrádce.

Teď už chápu, jak to muselo být těžké. Jak se ti nakonec podařilo toto období zvládnout?

Jsem opravdu vděčná, že jsem kolem sebe měla v téhle době lidi, kteří mě drželi na pozitivní vlně a dokázali mě rozesmát, i když jsem nemohla dělat to, co jsem chtěla. Myslím, že právě to bylo to nejdůležitější – obklopit se lidmi, co tě mají rádi, to je asi jediná možnost, jak se to dá překonat. Dám ti jeden příklad. Jeden den jsem seděla v kuchyni a říkala mámě s tátou, co nakrájet a do jaké pánve to hodit, abych „si uvařila“ svoje oblíbené jídlo. Jsem hrozně ráda, že byli ochotní to tolerovat a udělat mi tím radost.

Oba rodiče jsou taky trenéři, co tomu říkali? Podporovali tě k brzkému návratu, nebo ti vodu naopak rozmlouvali?

Myslím, že oni sami nevěděli, co je pro mě nejlepší. Vlastně nikdo pořádně netušil, co by mi nejvíc pomohlo. Snažili se mi sehnat doktory, ale hlavně mě podporovali psychicky. Chtěli, abych věděla, že ať budu dělat cokoliv, odpočívat, nebo naopak ne, je důležité, abych já s tím byla v pohodě, abych si já sama vybrala cestu, a ať už bude jakákoliv, že oni na ní budou se mnou.

Musela jsi překonávat bolesti i na mistrovství světa v Krakově?

V Krakově to bylo docela střídavé, jelikož při závodě se člověk na bolesti nebo jiné obtíže tolik nesoustředí – vlastně vyjede, a když už předvádí svou závodní jízdu, nemá prostor to vnímat. Ale právě po singlu jsem si večeř lehla na hotelu a cítila, jak mi obě ruce ztuhly a hrozně mě začaly bolet. Další den na kajaku jsem si je už na závod obvázala, abych měla trošičku zpevnění, a musela jsem si je daleko více rozcvičit a rozválcovat. Při rozjíždění jsem bolest cítila hodně. Ale myslím, že samotný závodní výkon to moc neovlivnilo, jelikož v té jízdě a euforii jsem to už zase tolik nevnímala.

Fyzická bolest se určitě projeví i na psychické stránce, ale ty jsi vypadala v závodech mistrovství světa obrovsky silná a mentálně připravená. Co ti zabralo, jak ses připravovala? Máš na to třeba nějaký speciální rituál?

Zpětně si myslím, že mi opravdu pomohlo to, že jsem nejela na mistrovství Evropy. Byl to těžký zlom. Ale právě proto, že to bylo hodně náročné, pomohlo mi to si nějaké věci uvědomit. Strávila jsem nějaký čas úplně sama a dělala hlavně věci, které nezahrnovaly pádlování, ale i tak mi dělaly radost. Našla jsem vnitřní sílu umět se rozhodnout pro cokoliv, ať už pro pádlování, nebo i pro jiné věci. A díky tomu pro mě závody už pak vlastně nebyly tak těžké jako v předchozích letech. Když jsem v sobotu na MS seděla v kajaku připravená ve startovních blocích, poprvé v životě jsem se na tom startu smála a radovala se z toho, že tu jízdu můžu jet. Že můžu ukázat, co umím. Takže myslím, že hodně pomohl hlavně čas, kdy jsem mohla sama o věcech víc přemýšlet a srovnat si je v hlavě. Překonat těžké chvíle tě vždycky udělá silnějším.

S ostatními holkami se vám na úvod šampionátu podařilo získat dvě zlata z hlídek. Čím to podle tebe je, že český tým dlouhodobě patří v hlídkách k těm vůbec nejúspěšnějším?

To je dobrá otázka. Myslím si, že je to hodně z toho důvodu, že jsme, jako Česká republika, ve slalomu obecně na dobré úrovni a vlastně všechny holky z reprezentace, nebo spíš republikové špičky, jsme na tom víceméně podobně – není to tak, že jedna by byla extrémně dobrá a druhá skoro neuměla zabrat. Navíc všechny tři trénujeme hlídky i před šampionáty, věnujeme tomu nějaký ten čas a myslím si, že je to hodně o zodpovědnosti a schopnosti koncentrace na ten jeden závod. Pak už v tom důležitém závodě předvedeme to, co vlastně „jen“ umíme.

Svou sbírku individuálních medailí v Krakově jsi završila zlatem z kayakcrossu. Máš tuto novou olympijskou disciplínu ráda?

Myslím, že k ní mám určitě pozitivnější vztah než někteří jiní z českého týmu, ale samozřejmě to není moje dominantní kategorie, platí, že trénuju hlavně slalom. Ale cross mě baví. Už vloni na mistrovství republiky se mi v něm docela dařilo a myslím si, že je ta kategorie opravdu zajímavá a má velkou budoucnost. Ale nikdy předtím jsem vlastně nevěděla nebo netušila, že bych mohla něco takového zajet. Na závodech se mnou byl táta, což bylo skvělé, protože tomu docela rozumí a mohli jsme spolu namýšlet taktiku. Určitě budu v crossu pokračovat dál, i když to třeba nebude dominantnější než slalom, ale chtěla bych to dál kombinovat.

Bylo pro tebe těžší na cross nastoupit, když už jsi byla „medailově spokojená“ po slalomovém programu?

Bylo to pro mě na celém programu asi úplně nejtěžší, protože, jak říkáš, já už v tu dobu byla s výsledky nadmíru spokojená a cross přece jen není moje kategorie. Bylo to takové, že jsem vlastně ani vůbec netušila, jestli postoupím z Time trialu, jestli vůbec budu schopná se do nějaké rozjížďky probojovat, a zároveň jsem měla vážně už hodně unavené ruce, takže jsem si ráno jenom říkala „Ty jo, ať už je to za mnou, ať už jedeme domů.“ Ale pak to prostě šlo, jak to šlo, a vlastně jsem byla nadšená, že jsem mohla pořád pokračovat a postupovat pavoukem výš a výš.

Jak náročné bylo ustát hodně dlouhý program mistrovství světa? Potkala tě v týdnu nějaká krize, že by sis řekla – už na start ani nechci…

Bylo to hodně náročné. Začalo to vlastně hned po oficiálním zahájení, kdy jsem se další den probudila se střevní chřipkou. Bylo mi úplně hrozně, což byl takový první „hezký“ start. Potíže naštěstí do dalšího závodního dne trošku odezněly, ale pak to bylo opravdu náročné – vlastně každé ráno to bylo o přemlouvání se znovu zvednout z postele a dát do závodu všechno, co do něj dát jde. Ale když se člověk přemůže a sedne si na vodu, najednou zjistí, že to jde líp, než si myslel, a že vlastně pořád je z čeho brát.

Měla jsi možnost své úspěchy z Krakova oslavit, byl na to čas?

Byla jsem moc ráda, že se mnou na MS mohla být celá moje rodina a že se mnou sdíleli radost hned v cíli a po vyhlášení. Taky jsem tam měla hodně přátel, kteří mi drželi palce, fandili a někteří přijeli jen kvůli mně, aby ten závod viděli. Zároveň jsem tam měla kamarády ze Zélandu, kde jsem byla minulý rok v zimě, a bylo moc krásné vidět, že mě taky podporují. Hodně silný moment pro mě byl ten, kdy jsme jeli domů s našima a ségrou v autě a tím, že se nám oběma závody povedly, společně jsme si jen tak zpívali, trávili čas spolu a měli tu radost všichni společně.

Když o sobě najdeš článek, že nikdo nikdy nedokázal vybojovat tolik medailí na jednom šampionátu jako ty, jak se cítíš?

Jsem z toho moc nadšená, ale hlavně jsem hrozně ráda, jak jsem to celé mentálně zvládla. Ty medaile už jsou pro mě jen taková odměna za těch pár posledních těžkých měsíců. Jsem na sebe strašně pyšná, že jsem dokázala překonat období, které bylo jednu dobu fakt hodně temné. Kdy mě nebavilo vůbec nic, ležela jsem jenom v posteli a přála si, ať už to všechno skončí, abych mohla dělat cokoliv, co jsem v tu chvíli chtěla. Takže jsem pyšná, že jsem tuto fázi překonala, a neskutečně vděčná, že jsem za to dostala nějakou tu odměnu.

Vraťme se ještě k tvým úplným začátkům. Jak ses vlastně ke slalomu dostala?

Jak už jsem zmínila, moji oba rodiče (Pavla Kneblová a Robert Knebel, pozn. red.) jsou trenéři, takže od nich. Byla jsem k tomu odmalička vedena a jsem ráda, že k tomu mám stejný vztah jako zbytek rodiny, a že tu vášeň můžeme sdílet společně. Moje starší sestra je Tereza Kneblová, kterou určitě čtenáři Pádlera dobře znají.

Vybavíš si svoje první okamžiky na vodě?

Pamatuju si, kdy jsem poprvé v životě seděla na sjezďáku, bylo to pojaté takovou hrou a byla to sranda, všichni jsme se převraceli a plavali. Do slalomky jsem si poprvé sedla, když mi bylo asi šest, ale už si to přesně nevybavím. Nicméně vodáckých zážitků z dětství mám strašně moc.

Co tě k vodě táhlo, proč tě to bavilo?

U vody byla celá moje rodina a kamarádi. Mamka vedla tréninky krásnou hravou formou, fakt nás to všechny bavilo a tréninky jsme si hlavně užívali. Jako malí jsme asi nevěděli, že vlastně trénujeme proto, abychom jednou byli dobří, ale spíš jsme si tam šli užívat společný čas.

Letošní závodní sezona je u konce. Jaké jsou tvé nejbližší plány?

Především uzdravení se. Čeká mě spousta fyzioterapie a cvičení, budeme se snažit zpevnit celé tělo a uvidíme, jak to bude vypadat. A pak už začne příprava na další sezonu. Doufám, že aspoň část zimy strávím zase někde v teple. Těším se, že se to všechno podaří, a doufám, že budu moci v příští sezoně předvést to nejlepší, co umím.

Moc díky za rozhovor a taky za další skvělý zápis českého vodního slalomu do světových tabulek. Budu držet palce, aby se to splnilo přesně tak, jak si přeješ.

Klára Kneblová (18 let)
Studium: Gymnázium Čajkovského v Olomouci
Disciplína: vodní slalom (C1, K1, CSLX)
Oddíl: SKUP Olomouc
Trenéři: Jiří Kratochvíl, Pavla Kneblová
Medailové úspěchy (vodní slalom):
– 3x zlato na MSJ 2023 v Krakově (CSLX, K1 hlídky, C1 hlídky)
– 1x stříbro na MSJ 2023 v Krakově (K1)
– 1x bronz na MSJ 2023 v Krakově (C1)
– 2x zlato na MSJ 2022 v Ivree (K1 hlídky, C1 hlídky)
– 2x zlato na MEJ 2022 v Českých Budějovicích (C1, K1 hlídky)
– 1x stříbro na MEJ 2022 v Českých Budějovicích (C1 hlídky)
– 2x zlato na MSJ 2021 v Tacenu (C1, C1 hlídky)
– 1x stříbro na MSJ 2021 v Tacenu (K1 hlídky)
– 1x zlato na MEJ 2021 v Solkanu (C1 hlídky)