V květnu letošního roku vydal horolezec, vodák a celkově outdoorový živel (outdoorové vybavení rovněž vyrábí) Vladimír Bureš knihu s poměrně zvláštním názvem. Přiznám se, že jsem mu moc nerozuměl, ale autor pohnutky, které ho k takovému pojmenování knihy vedly, vysvětluje hned v úvodních řádcích. Já vám je z pochopitelných důvodů nevyzradím. Radši nejdřív hádejte a pak si knihu přečtěte.
Četl: Petr Snížek,
Prodává: Faramugo, eshop.faramugo.cz
Základní údaje:
Autor: Vladimír Bureš
Počet stran: 272
Rozměry: 15 x 25 cm (A5)
Vazba: Pevná bez přebalu
Vydalo: Nakladatelství Klika
ISBN: 978-80-7666-135-6
EAN: 9788076661356
Rok vydání: 2025
Infocena: 365 Kč
V knize najdeme kapitoly zaměřené na horolezecké expedice (těch je v knize většina), vodácké výpravy a potom několik kapitol obsahujících autorovo zamyšlení se, někdy až filozofování, nad vývojem lidské společnosti. Toto zamýšlení a filozofování ovšem nezřídka zasahuje i do kapitol o expedicích a cestách a všechno se to prolíná do velmi zajímavého celku. Alespoň tedy z mého pohledu. Někdy se třeba stane, že má autor jenom nějakou zajímavou myšlenku nebo přirovnání jisté problematiky k něčemu zcela odlišnému (a stačí mu na to pár slov uprostřed kapitoly), což mě mnohokrát donutilo na chvíli zvednout oči od textu a uvědomit si, že takto jsem na danou problematiku vlastně nikdy nenahlížel nebo mě ani nenapadlo dvě tak nesourodé věci spojit a srovnat. Přiznám se, že toto jsem od knihy nečekal a velmi mě potěšilo, že se to v ní docela často děje.
Texty doplňuje řada černobílých fotografií a souvislá část o 32 stranách nabízejících fotografie barevné.
Knihu není třeba číst chronologicky, čehož jsem využil. Z hlediska osobních preferencí jsem nejprve zhltnul kapitoly vodácké, které postupně gradují – nenápadná Olšava, klasická Morava, profláknutý Dunajec, řeky v Alpách, nepálská Karnali, … Autorův styl psaní a práce s českým jazykem (já totiž zbožňuju, když si s naší mateřštinou někdo hraje) mě nadchnul natolik, že jsem si co nejdřív musel pročíst také kapitoly „filozofické“, na které mě výše popsané autorovo vidění světa vyloženě navnadilo. Na konec jsem si nechal kapitoly horolezecké. U těch jsem si nejprve myslel, že si pročtu jenom ty, u kterých mě zaujme destinace, ale v pokročilé fázi čtení už jsem nechtěl z knihy vynechat ani písmenko a zhltnul jsem je všechny. U horolezeckých kapitol mi kolikrát běhal mráz po zádech, když jsem si představil, jaké utrpení asi musely prožité zážitky přinést či jak blízko průšvihu aktéři byli. A neskutečně mě bavilo, jak tyto strasti a útrapy dokáže autor popisovat s nadhledem, pozitivním přístupem a velice často i s notnou dávkou osobitého humoru.
Přiznám se, že jsem vůbec nečekal, že mě kniha Dobrodružství v prášku tolik chytne, ale o to větší radost jsem měl, když jsem ji dočtenou zavřel a mohl si pro sebe s radostí konstatovat, že vzniknul další povedený kousek, který se díky části obsahu dá bez potíží zařadit do vodácké části knihovny.
