Cestou přes zasněžené Švýcarsko se nám ani nemohlo zdát, že na La Gardě bude báječné počasí a báječné zážitky, které uspokojí vášně seakajakářů po mrazivém počasí a všedním pádlování na tuzemských hladinách. Kajaky jsme zabalili do fólie, abychom je zachránili od nové vrstvy slaného gelcoatu z dálnic a s občasným dolepováním a zalepováním jsme dorazili k největšímu jezeru Itálie.
Jižní část jezera je nejširší, v některých místech dosahující vzdálenosti 17 km, rovinatá, s pěkným výhledem na zasněžené vrcholky hor. Startovali jsme z města Desenzano. Na prázdné pláži, za doprovodu pohledů místních, ze kterých se dalo vyčíst hodně expresívních názorů na to, co jsme a proč to děláme. Jednou z první zajímavostí byl dlouhý poloostrov 4 km od Desenzano, který se jmenuje Sirmione. Je dlouhý asi 3-4 km a na konci je staré městečko se zámkem a hradbou. Do městečka se dá vplout a připomíná to trochu Benátky. Jestli se městečko dá proplout to neřeknu a nechám to jako překvapení pro kolegy, kteří se odhodlají toto místo navštívit. To, že ve městě jsou stromy plné pomerančů, na které běžný kajakář nedosáhne, mužů s jistotou potvrdit. Na konci poloostrova je docela mělko a byly pěkné vlnky. Ve městě nás zkontrolovala loď Garda di Finanza, přesvědčili se, že máme pořádnou výstroj a svačinu. Pořád ale nechápu proč se italský finančák přesouvá po vodě.
