Říční kilometr 154, místo našeho nasednutí. Společná fotka a už naše lodě odrážíme od břehu. Než jsme se pořádně seznámili s našimi kajaky byli jsme na Kamýku (ř. km 134). Vytáhli jsme naše lodě a začali je přidělávat na kolečka, když v tom nám jeden děda povídá: „ Klucí, ale tam není žádná voda tam budete drhnout.“ Převezli jsme lodě pod hráz, kde vody bylo hodně a naše pádla začala čeřit vodu směr Slapy. Začalo se stmívat, tak jsme zastavili na večeři. Po vydatné večeři jsme opět odrazili naše lodě od břehu a už za šera vyrazili dál.
Když byla tma a my nevěděli jestli jedeme do zátoky nebo jen do zatáčky byl čas na GPSku, kterou jsem sebral sestřičce. S trochou obtíží jsme se orientovali alespoň tam, kde bude příští zatáčka. Říkal jsem Honzovi, že vím o perfektním místě na spaní na Častoboři, kam jezdíme na potápěčský tábor. Proto jsme pádlovali dál. Když bylo už devět, začal jsem se obávat, že už jsme to přejeli. Na GPSce jsem vytipoval místo, kde by to mohlo být. Říkal jsem si, že když to tam nebude, tak to zapíchneme na prvním vhodný místě. Nevím jestli štěstí nebo můj „perfektní“ orientační smysl byl příčinou dojetí do Častoboře. Vynesli jsem si lodě do jídelny a pod střechou rozhodili spacáky.
Text i foto: Kuba Vondrášek
Tak nevim, jak to nejlip napsat. Je mi jasny, ze jste si vylet uzili, kdyz nic jinyho, tak o nudnych vyletech nikdo nepise.
Ale to psani, precetl jsem to cele, ale dalo to fakt hodne prace. Chtelo by to trochu zapracovat na stylu psani, at to ma trochu spad.
Takhle jsem to docetl jen kvuli zajmu o to, co je ceska predstava o seakayakingu.
Kazdopadne drzim palce do budoucna.