Už od loňské výstavy OutDoor v německém Friedrichshafenu, kde se poprvé objevil prototyp, byla konečná verze nového typu nafukovacího kajaku od Gumotexu netrpělivě očekávaná a dočkali jsme se. Jmenuje se Framura a pojďte se podívat, jak jsme s ním byli v redakčním testu spokojeni.
Dodává: Gumotex, www.nafukovacilode.cz
Testoval: ŠťovíkÚdaje výrobce:
Materiál: Nitrilon, kokpit PES tkanina s PUR nánosem
Délka: 410 cm
Šířka: 75 cm
Rozměr při sbalení: 68 × 40 × 30 cm
Hmotnost: 16 kg
Infocena: 19 490 Kč
Ačkoli výrobce udává oblast použití Framury do WW I, není těžké uhodnout, že pravým domovem této lodi jsou jezera či mořská pobřeží, případně pomalé vodní toky. Konstrukce trupu Framury nezapře podobné rysy s kajaky Seawave a Helios, ale pro každé jen trochu zkušenější oko jsou tu na první pohled patrné rozdíly.
Srovnání s kajakem Seawave (jeho recenzi jste si mohli přečíst v NA VODU! 2014) se dost dobře nedá ubránit, jde totiž o loď stejného segmentu a na stejné platformě. Framura však, na rozdíl od variabilního Seawavu, je striktně jednomístná a její paluba je neoddělitelnou součástí lodi. Protože je však trup stejně dlouhý jako u dvou- až třímístných verzí, vznikly před jezdcem a za jezdcem poměrně rozlehlé prostory na bagáž, což dělá s Framury ideální turistické plavidlo, a to i na vícedenní výlety. Do „nákladových“ prostorů je umožněn přístup zipem na horní části paluby. Excentrické umístění zipu na přední části paluby je dáno výstelkami pro hliníkové výztuže, jež jsou umístěny zevnitř ve středu paluby. Chrání tím nepromokavou vrstvu materiálu paluby proti odřením zevnitř výztuhami. Co se týče nákladu, Framura sice disponuje dostatečným prostorem, ale slabinou jsou právě vstupy do těchto prostor. Velikost nákladu tak limitují jednak vstupní otvory skrz palubu a jednak vnitřní výztuhy. V přední části lodi jsou dvě, v zadní jedna.
Co se paluby týče, další výhrady mám k síťkám na upevňování palubního nákladu, které se ochotně a důkladně chytají do vstupního zipu.
Zajímavé je i konstrukční řešení trupu lodi, protože i to se v podstatných detailech liší od svých předchůdců. Trup se skládá z několika menších, na sebe poskládaných komor, jejichž vzájemná poloha umožňuje dosáhnout potřebné tuhosti, zejména v torzi. Střední válec dna kajaku je výrazně větší než válce ostatní. Tím je dosaženo výrazně kulatějšího profilu, než bývá u nafukovacích lodí zvykem, a na jízdních vlastnostech je to znát. Silnější, a tedy pevnější střední válec tvoří kýl, což s pevně přidělanou palubou výrazně zvyšuje tuhost ve všech směrech. Zajímavé je, že ve srovnání s jinými nafukovačkami je Framura podstatně méně stabilní – snaha o otestování limitů stability skončily převrácením bez sebemenšího zaváhání. Žádný kritický bod nalezen nebyl. A to je právě vlastnost, kterou na Framuře oceňuju nejvíc – není to loď vhodná pro úplného začátečníka a řekl bych, že všechny její přednosti dokáže ocenit jen někdo s předchozími vodáckými zkušenostmi. Ve srovnání s jinými modely na mě Framura působí jako rychlejší loď, která výtečně vede stopu.
A subjektivně musím říct, že (až na zmíněné drobné výhrady) se mi líbí všechny ty novinky, které tuhle loď odlišují od jiných lodí a dělají Framuru Framurou.
Měl jsem možnost tenhle potrat zkusit na seakajakovém sympoziu na Lipně a musím konstatovat, že pro tuzemské poměry je to nepoužitelné. Vystouplý kýl je na řekách zranitelný, pevná paluba se stupidně řešenými zipy udělá z nakládky a vykládky noční můru a trubkové šprajcy považuji za zhovadilost už jako konstrukční princip. Rychlost a ovladatelnost je stejná jako u Solaru 410C a horší, než u Swingu. Takže tenhle výplod nechci ani v případě, že bych za používání dostal zaplaceno.
Zdá se, že kombinování špatných řešení je nějaká moravská epidemie bez ohledu na obor – je jedno, jestli jde o zbraně (Cz805), příslušenství k modelové železnici (plasto-papírové stavby a vagóny od Malé železnice), nebo poslední dobou o produkci Gumotexu.
Incept má svoje vzducholodě stejné kategorie daleko vychytanější, byť tvar trupu nemá optimální. Řešení šprajců jako laminátových či snad plastových „kostic“ a umístění průběžného(!) zipu po celé délce paluby je taky o několik řádů uživatelsky příjemnější. Pokud je ale jejich řešení chráněno patentově, proč nebyla použita paluba na sucháč (případně komplet „stavebnicové“ řešení), jako u Seawave? Základ by zlevnil, odlehčil a zvýšil by se uživatelský komfort…