Nejdelší vodácký závod na světě se koná na řece Loire ve Francii a je dlouhý 725 km. Byl vypsán pro kajaky, kánoe a také pro paddleboardy. Pro jednotlivce i štafety. Celkem se v letošním roce účastnilo 68 lodí, na prknech nás vyjelo 15. Všichni závodníci byli Francouzi a jen 8 bylo cizinců. Z toho já jsem byl jediný Čech.
O závodě jsem se dozvěděl v únoru 2022. Okamžitě jsem se přihlásil a začal pořádně trénovat. Jako tréninkové minimum jsem si určil ujet na boardu 300 km měsíčně plus jízda na kole a běh. S technikou pádlování a s rychlostí mi pomáhal vítěz Českého poháru v paddleboardingu Ondra Petrák – majitel plzeňské prodejny Paddle Republic, co se týče divoké vody mi pomohl Honza „Rotťák“ Rott majitel značky TAMBO a obchodu Paddleboardshop. Tímto oběma borcům mnohokrát děkuji.
Pomohlo mi také, že jsem se už dvakrát zúčastnil za mne nejlepšího závodu Budějovice-Praha. Letos jsem byl také na Berounském maratonu a pěkný závod je také Lipenský maraton. V minulé roce jsem se už podruhé zúčastnil nonstop závodu v paddleboardu na 220 km v Holandsku. Jednalo se o závod SUP11 Non Stop Cities, kde jsem skončil na třetím místě. To mi určitě taky pomohlo k účasti v závodě na Loire.
Jak už bylo řečeno, závod se jel ve Francii na řece Loiře. Jedná se o poslední divokou řeku v Evropě. Startovalo se v neděli 19. 6. 2022 v 6.00 hodin ráno ve městě Roanne. Cílem se muselo projet v Paimboeuf nejpozději 25. 6. 2022 ve 22.00 hodin. Každý den se mohlo pádlovat od 6.00 hodin do 22.00 hodin a další ráno začít opět pádlovat na místě, kde šlo předešlý večer prkno z vody.
Oproti holandským kanálům, kde je dostupnost k vodě ohledně občerstvování snadná, to na Loiře bylo o dost jiné. Tam je neskutečné množství ptačích rezervací, kde nemůžete ani zastavit, natož přespat na břehu. To by se rovnalo okamžité diskvalifikaci. Pro cizince je tím závod o dost těžší, protože neznají místní cestičky k vodě.
Proto jsem si vezl na nafukovacím paddleboardu, který mi zapůjčil již zmiňovaný Ondra Petrák, vybavení na nocování po dva dny – jídlo, stan, vařič…. Můj parťák z ČR Jirka Hrubý se nemohl nijak dostat k vodě, být mi nápomocen s občerstvením, a proto jsem musel mít vše s sebou. 10 kg zátěže navíc je v takovém závodě, kde každý jede na plno a ze začátku je to samá mělčina, sakra znát.
Na startu mě i Jirku překvapilo, že ostatní soutěžící jedou na lehko pouze s camelbagem a speciálně upravenými prkny se sklopným kormidlem. Doteď mi není jasné, jak se místní dokázali občerstvovat v takové pustině. I díky zátěži jsem se první 2-3 dny trápil neustálým přenášením mělčinami a učil jsem se najít co nejideálnější stopu. Byl jsem ke konci startovního pole. Bylo to pro mne náročné i proto, že do 22 hodin pádlujete, pak si musíte cca do půlnoci filtrovat vodu, postavit stan a vařit jídlo na druhý den. Vstával jsem před pátou hodinou ráno, abych byl v 6 hodin na vodě a jel dál.
Třetí den jsem se zbavil zátěže a okamžitě se začal dostávat dopředu. Vody v řece přibylo, tak jsem si mohl dovolit jet od čtvrtého dne na celokarbonovém prkně a dostal se tak na krásné vydřené třetí místo v kategorii SUP1. Denně jsem jezdil až 120 km. U řeky se začaly objevovat kempy. Support Jirka mi zajišťoval spaní, jídlo. Šance s ostatními se vyrovnaly, když jsem měl více času regenerovat a ráno před šestou jsem byl už natěšený na další závodění.
Poslední tři dny byly ve znamení protivětru o síle až 14 m/s, což je opravdu hodně vysilující, ale Francouz na 4. místě byl pouze 5 km za mnou, takže nebyla možná ani vteřina oddechu. Tedy kromě pádů na jezech s následným zalepováním prkna, nemluvě o šrámech na těle. Naštěstí jsem měl karbonové pádlo upravené kevlarem proti poškození plzeňskou firmou Kajman.
Šestý den se mi podařilo stáhnou o 24 km Francouze přede mnou, Pascala Blanca, a ve vichru zajet 99 km, ale bylo mi jasné, že už ho nedám.
Na sedmý (poslední) den mi zbývalo ujet 66 km a chyběly mi 2 hodiny, abych se vyhnul přílivu. To jsem ale nestihnul, takže posledních 20 km jsem jel proti přílivu, vichru a vlnám šílených 7 hodin. Nakonec jsem těch 725 km dal za 106 hodin a umístil se na konečném 3. místě.
Tento jedinečný závod se možná bude opakovat každé 2–3 roky, dle možností pořadatelů. Bude fajn, když nás bude na příštím startu více Čechů a pomůžeme si. A také změníme pohled „frantíků“ na počet vypitých piváků den před startem, kdy za mnou přišel pořadatel a začal vysvětlovat, že jedno malé pivo nebo 1 dcl vína je maximum.
Více o závodě Loire 725 hledejte na www.loire725.com nebo na oficiálním facebookovém profilu.
