Norsko roku 2010 se, jako každá moje mise, začalo ubírat naprosto nečekanými směry. Na Ekstremsportveku jsem se potkal s kámošem z Chile Rushem Sturgesem a vzhledem k tomu, že neměl po skončení Veka kde bydlet, zakempoval na několik dnů u mě ve Vossu.
Cesta na sever Norska je nádherná, ale na to, jak to vypadá mezi Sjoa a Mo I Rana, se musíte zeptat Lucky, protože já se cestou probudil jen párkrát. V Mo I Rane nás čekají mračna komárů, kluci a Rudy Rampage s Red Bull dýchánkem, po kterém větší část týmu nezamhouří oka a věnuje se duchaplnému civění do stropu.
Ráno už je to trošku jiná a vyrážíme na naši první řeku. Nebyla by to pořádná mise, kdybychom se nesnažili najít něco úplně nového. Co náhoda nechtěla, k naší první říčce vedou koleje a přímo nad nejpříkřejším vodopádem je i mostek. Prohlížení z mostu je sice luxusní, ale pasáž, ve které 20metrový vodopád padá na kámen, je dost nejetelná a naše prohlížení se záhy mění v bezhlavý úprk, poté, co slyšíme zahoukání a ze zatáčky se vyřítí nákladní vlak. Všichni skáčeme na násep a máme dojem, že adrenalinu bylo na celý den dost, a to jsme ještě ani nezačali pádlovat. Naše zkoumaná říčka nemá moc vody, a tak valíme na hlavní tok.
Další dny jedeme více na sever. Nacházíme pěkný úsek hned vedle silnice a já s Rushem a Benem dáváme skoro celý kus stylem blue angel (vláček). Náš vláček se zastaví až u jednoho megaslidu, který přenášíme a necháváme „na zítra“. Jde o kombinaci dlouhé úvodní uzavřené peřeje do pulsujícího nutného vracáku, traversu a nájezdu do slidu, který se mění v rozbitý vodopád s ošklivým dopadem. Slova stout, rowdy, raw and sick tady nalézají uplatnění, stejně jako maybe some other day. Nicméně jak to bývá, druhý den Steve jede první, já čekám ve vracáku dole a zbytek běhá kolem kamer. Najednou mezera mezi mraky a Steve se vyřítí přes horizont do rozbité padající části, která nám přišla jako poslední hraničně jetelná možnost. Divoká jízda končí bokem v dolním válci. No, zachraňovat Fishera se vám nepoštěstí každý den, a tak mi nezbývá než počkat, až vycvičí. A lup, už plave a vezu ho na zádi ke břehu. Tlak je trochu na nás, a tak ještě chvilku prohlížíme, ale nakonec to necháváme na jindy.
foto: Jakub „Kajman“ Šedivý, Lucka Šedivá
