HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Norsko 2013 očima kajakářky

Norsko 2013 očima kajakářky

Při loňském výjezdu do Norska jsem spojila chodící a pádlovací výlet dohromady. První chodecká část se parádně vydařila a já doufala, že stejně dobrá bude i ta pádlerská. Z národního parku Jotunheimenu jsem se přesouvala jen kousek do kempu k řece Sjoa.

Po krátkém rozloučení jsme se s Kikinou rozdělily. Já směřovala na sever a Kikina na jih do Osla a domů. Poprchávalo a tak vyhlídka na stop nebyla moc příznivá, ale opět jsem nečekala dlouho a vzal mě zajímavý chlápek, fotograf. Říkal, jak má rád tohle deštivé počasí v Norsku, že slunečno tu je kýčovité. Celkově jsme si příjemně popovídali, cesta ubíhala rychle. Dál mě vezla holandská rodinka. Sice netušili, kde leží Česká republika, ale vzali mě na čaj a štrůdl, když se setkávali ještě s dalšími rodinkami. Pak pro mě přijel Kajman a vyzvedl mě. Kluci v kempu ten den pekli pizzu a skořicové šneky a večer jsme si dali ještě saunu a pivo. Co víc si po dvou týdnech chození přát?

S klukama jsme měli ještě další den v plánu sjet Store Ulu, takže jsme udělali první norský večírek a ráno vyrazili. Bohužel řeka neměla dost vody, tak si Lukáš skočil alespoň vodopády a přesunuli jsme se k řece Jori. Tam měl tam taky dorazit Grázl, který by mě odtamtud dovezl zpátky na Sjou. Plány se ale podle vody rychle měnily a tady taky nebyla voda, takže se pokračovalo dál na sever na Raumu. Nádherná řeka typu drop pool a slajdíky. Bohužel se mi po špatném odnavigování podařilo hupsnout po skoku do bočního válce ve slajdu a tady jsem taky zůstala. Vyplavat se mi podařilo až bez pádla a válec mi pořád podtrhával nohy. Panďák na mě koukal z lodi, ale přiblížit se k válci neodvážil. Bylo to nad vodopádem Little Huka, takže taky nic moc pocit. Když jsem konečně vyplavala a podařilo se mi chytit lodi, vezl mě válec úspěšně ke břehu do vracáku. Jenže v tom se Ivoš rozhodl, že záchrany ještě nebylo dost a ještě metr od břehu hodil házečku. Bohužel měl přepnutou karabinu na konci, kterým mě trefil přímo do obličeje, takže mi vyrazil kus zubu. Pro loď musel nakonec skákat Lukáš, protože si spokojeně kolovala ve válečku. Po tomhle úrazu byl pro mě vodopád větší morálovka. Ještě si tam před náma nějaký němčík narazil žebra a mysleli jsme, že o kameny pod vodopádem, nakonec se ukázalo, že se praštil o loď. Toho dne jsme se ještě stihli vyšplhat trolí stezkou do údolí Valldal.

Ve čtvrtek ráno se bohužel rozhodlo, že se Mickey znovu nepojede, což mě dost mrzelo. Vracela jsem se tedy zpátky na Sjou a kluci mi nechali loď v kempu, kde mi ji Kajman o pár dní později vyzvedl a přivezl zpět, když byl na výletě s klienty. Plány se měnily každý den, a jak jsem měla původně jet jenom na den, neměla jsem s sebou skoro nic, takže zpět jsem stopovala jak exot s igelitkama. Ale naštěstí se zase jelo dobře, jako vždycky v Norsku.

Můj norský výlet se chýlil ke konci. Pak už jsem sháněla odvoz lodi a sebe. Podařilo se mi jí poslat autem do Čech a pro sebe jsem sháněla letenku. Jenže ouha, nešla zaplatit třema různýma kartama, takže jsem musela zase drahým busem. Navíc jel až ve středu ráno a já poslala svůj spacák už domů takže fajn vyhlídka noci v Oslu bez spacáku. Měla jsem štěstí na stop a polák, co mě vzal, jel až do Osla. Vyprávěl mi, že zrovna fotí místa pro nějaký mysteriozní časopis, a že se akorát potřebuje na jednom místě zastavit. Velmi mě udivilo, když ono magické místo byla benzinka. Opravdu si jí fotil i se záchody, navíc jen na mobil. Fakt jsem to nepochopila, ale koupil mi jídlo za služební peníze, tak jsem se už na nic neptala. Pak mi ještě nabídl svůj starý spacák, který už chtěl stejně vyhodit. Rozhodně jsem neotálela tento dar přijmout. Spacák byl sice hvězdář, roztrhanej a karimatku jsem něměla, ale lepší než nic, aspoň nebudu muset spát na vlakáči.

NOrWAY from djembees on Vimeo.

Byla jsem vyložena v centru poblíž autobusáku, a tak jsem si prošla město a podél přístavu vyrazila na vyhlídnuté místo v lesíku na pláži vedle přístavu. Zalezla jsem do lesíka a doufala, že mě v noci nikdo nenavštíví. Bohužel se to nevyplnilo a zanedlouho se asi metr ode mě objevila liška. Docela mě vylekala, ale zbytek noci už mě naštěstí budila jenom zima a podařilo se mi trochu spát. Hurá, přežila jsem noc, jede se domů. Posnídala jsem poslední maliny, co jsem měla nasbírané z kempu a vyrazila jsem na busák. Jo a aby cesta domů nebyla moc normální, seděla vedle mě paní, co zabírala jeden a půl sedačky, takže taky fajn. Definitivní rozhodnutí pro letošní rok padlo už v busu. Zůstat tu déle, protože tahle nádherná země za to rozhodně stojí, i když nejezdíte pětky s prstem nose.

text: Borůvka

Zkušenosti čtenářů

Terka

Parádní článek, Borůvko. Když někomu nestačí adrenalin na vodě, přidá si ho i na cestách 😀

Maňas

opravdu moc pěknej článek, nejen report s fakty, ale podělení se o osobní zážitky tomu dali šťávu

Borůvka

Díkys, jsem ráda, že se líbí.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: