Jakmile nastane víkend, hrnou se k polským hranicím tisíce aut za levnými nákupy. Tvoří se kolony a Poláci se smíšenými pocity sledují, jak mizí zboží z regálů obchodů, které mají za rohem. Obchodník se raduje, starousedlík krčí rameny. Ti starší pamatují časy, kdy jezdili do Československa, jelikož v jejich zemi nic nebylo nebo to bylo příliš drahé. Karta se obrátila.
Možná není na škodu občas vyrazit za hranice, ale pro změnu se podívat, jak pádlují naši sousedé, a také ukázat, že ti „Czesi“ umí i něco jiného, než jen vykupovat obchody. Nemusíte daleko. Kousek od severní hranice Olomouckého kraje teče Kladská Nisa (Nysa Kłodzka), která za příznivých podmínek mívá dostatek vody i v létě.
Pramení na polské straně masivu Králického Sněžníku v blízkosti vrchu Klepáče (1 144 m n. m). Poté, co steče do Doliny Horní Nisy, sleduje česko-polskou hranici ve vzdálenosti od 15 do 20 km až po město Nisu, kde stočí svůj tok na sever vstříc řece Odře. Horní tok Nisy je jarní záležitostí. Pod městem Kłodzko (česky Kladsko) mívá řeka vodu poněkud déle. Za příhodných podmínek je v ní voda i v čase letních prázdnin.
Plavbu můžete zahájit v obci Ławica pod jezem. Toto místo využívají jako počáteční bod plavby zdejší vodácké půjčovny. Pokud se nezaleknete ohromných hromad raftů a otevřených dvoumístných kajaků, můžete se nalodit na levém břehu v okraji obce. Pokud se zaleknete, druhý břeh za průmyslovým areálem v okraji vsi Młynów nabízí poněkud více klidu. Oba břehy spojuje úzký most s pravoúhlým nájezdem, po kterém k úděsu neznalých občas projede náklaďák s vlekem vezoucí hromadu raftů. Vodáků s vlastními plavidly sem přijíždí velmi málo.
„Splyw pontonovy Przelomem Bardzkim“ funguje jednoduše. Turisté přijedou svými auty nebo vlakem do městečka Bardo. V některé z půjčoven si zaplatí službu a víc se o nic nestarají. Mikrobus je převeze ke startu, dostanou plovačku, pádlo, instruktor jim na břehu ukáže, co se s pádlem dělá, a odstrčí je od břehu. Když po 12 km připlují k přístavištím v Bardo, vrátí loď a mohou se občerstvovat do sytosti. Pokud se rozhodnou zůstat do dalšího dne, jsou zde k dispozici tábořiště i turistické ubytovny. A tak to jede od rána až do večera jako na běžícím páse.
Pokud přejíždíte mezi Bardo a Młynówem vlastním vozem, je rozumnější jet přes Opolnicu a Wojbórz. Touto klidnější trasou s hezkými výhledy na hornatý kraj jezdí i auta půjčoven. Možná se vám stane, že při přejezdech kolem řeky budete třikrát předjíždět jednoho pána na kole. Není to proto, že by uměl létat. Zkrátka místy v obcích platí snížená rychlost na třicet. Navíc v blízkosti řeky vede řada zkratek a cyklostezek. V našich mapách je nehledejte. Je lepší si na místě pořídit tu polskou.
Nisa pod městem Kladsko protéká „Przelomem Bardzkim“ skrz masiv Bardských hor. Malebné zalesněné údolí začíná pod Lawicí a do krajiny se otevírá až pod městečkem Bardo.
Pokud průtok v řece výrazně nepřesahuje 10 m³/s, bývá pod jezem velmi málo vody.
Mělčinám následuje nehybný volej. Voda se do řeky vrací náhonem až pod továrními objekty. Pak to konečně hezky teče.
Nisa v údolí díky načervenalým skalám připomíná naši Jihlavu, od které se příliš neliší ani svojí velikostí a obtížností. Její údolí opíše dva veliké oblouky, kde kontakt s případným doprovodem umožňují silniční mosty u osad Podtynie a Morzyszów. Pod Morzyszówem začíná dlouhé vzdutí jezu v Opolnici. Pokud proti vám údolím vane silnější vítr, zdvihají se na řece vlny, které brzdí vaši plavbu. To pak litujete osádky raftů a závidíte kajakářům dvoulistá pádla. Zkrátka Poláci dobře vědí, proč své řeky sjíždí v otevřených kajacích.
Několik rad do loďáčku
Pro splavnost Nisy mezi Ławicí a nádrží Topola je uváděno minimum 65 cm na vodočtu v Bardo, což moc nedoporučuji. Vhodnější je, aby vodočet ukazoval 76 cm, což odpovídá průtoku 10 m³/s. Hezky se svezete na 15 m³/s. Plavbu je vhodné rozdělit na dva dny s přenocováním v Bardo. Úsek Ławica – Bardo je dlouhý 12 km, úsek Bardo – most Topola pak 16,3 km. Soukromá tábořiště a ubytování se nachází i v Opolnici. Nakoupit a občerstvit se můžete v Kladsku, Bardo a Kamienci. V kioscích je možné platit kartou, na parkovné a WC ve městech je lepší mít drobné zlotky. Turistické mapy jsou k dostání na pokladnách vodáckých půjčoven a v městských informačních centrech. Na silnicích dodržujte stanovenou rychlost bez ohledu na to, že místní kolem vás proletí jako ohnivá čára.
Nesjízdný jez se přenáší vpravo. Po dalším 1,5 km dorazíte k vodáckému tábořišti. Zde končí plavbu polovina plavidel. Před vámi se nad levým břehem ukáže dvojice věží baziliky Navštívení Panny Marie v Bardo. Řeka se s vámi před vjezdem do města rozloučí lehkou peřejí a proplutím pod oblouky gotického mostu. Za mostem souběžné státní silnice a železniční trati můžete přistát vpravo. Nachází se zde parkoviště a zázemí dolního vodáckého přístavu.
Do centra malého městečka je odsud nedaleko. Tvoří ho klášterní komplex a bazilika, v jehož oltáři je přechovávána vzácná soška Matky Boží, kterou do Barda přivezli v roce 1189 rytíři Johanité. Bardo je místo velkého duchovního významu s řadou církevních památek.
S koncem městečka Bardo a přístavištěm na ř. km 114 veškerá komerce končí. Dál pluje jen málokdo. Tedy lépe řečeno nikdo. Řeka vás uvítá krátkou peřejí, za kterou proud zvolna ustává na vzdutí nesjízdného jezu pod osadou Janowiec.
Jez u osady je nutné přenést vpravo. Široká regulovaná řeka zde teče pomalým proudem k silničnímu mostu u obce Przyłęk. Pod mostem u snížené betonové navigace je možné krátce přistát vpravo, tedy pokud zde zrovna nesedí rybáři. Místo je možné využít díky přístupové stezce od silnice a malé odstavné ploše u mostu jako kontaktní bod s doprovodem. Dalších 8,5 km plavby ke Kamienci Ząbkowickému žádné vymoženosti civilizace nečekejte.
Za mostem u Przyłęku spád řeky vzroste. Proud značně zrychlí a ve štěrkovém korytě s řadou ostrovů se objeví lehké peřeje. Je nutné být na pozoru, jelikož některé průjezdy s rychlým proudem může blokovat vyvrácený strom nebo náplava dřeva.
Po stranách toku se zdvihají vysoké břehy odkrývající geologický profil zdejší krajiny. V období pleistocénu (2,5 milionů let až 11 700 let před naším letopočtem) zdejší krajinu opakovaně překryl pevninský ledovec, který přinášel valouny severského původu, tzv. souvky. Mezi nimi i baltský pazourek, který byl pro svoji kvalitu velmi ceněn pravěkými lidmi. V dobách, kdy zdejší kraj nebyl zaledněn, zde byla tato surovina hojně sbírána a jako předmět obchodu transportována na velké vzdálenosti. Pazourek je možné na zdejších štěrkových náplavách najít ještě dnes. Zdejší štěrky jsou mimo jiné navštěvovány sběrateli minerálů i díky nálezům achátu.
Ve vzdálenosti 1,7 km od mostu na okraji Przyłęku se začne řeka velmi rozšiřovat na úkor hloubky. Před vámi se začne rozlévat velká vodní plocha s množstvím ostrůvků. Orientaci ztěžují porosty rákosu a orobince, které pokrývají téměř polovinu vodní plochy. Pokud tudy poplujete na jaře nebo v časném létě, jsou porosty ještě nízké. Od července se vám tady bude krásně bloudit. Vody je zde málo, ale zato hodně bahna. Proplujete kolem vyvráceného pahýlu uhynulého stromu a vlevo od dvojice ostrůvků se dostanete na hlubší vodu.
V levém břehu jezera pak hledejte proluku mezi stromy. Je to místo, kudy řeka z jezera vytéká. Když se ohlédnete zpět, spatříte modravou siluetu Bardských a Sovích hor.
Takové místo nikde v České republice nenajdete. Jak sami Poláci uznávají, jistou jedinečnost má i na území Polska. Zdejší vodní plochy obklopené lužním lesem jsou domovem nepřeberného množství ptáků, ryb, obojživelníků a lesní zvěře, která zde našla klidné útočiště.
Nebylo tomu tak ale vždy. Divoké jezero vzniklo těžbou štěrkopísku v blízkosti obce Pilce. Vesnice zde stála již od roku 1256. V roce 1997 byly Pilce zničeny tisíciletou povodní. Staly se v Dolním Slezsku podobným fenoménem jako Troubky na Moravě. Část lidí odešla, ale ještě v roce 1998 žilo v obci 221 obyvatel. Tehdejší polská vláda však k obnově vsi nepřistoupila. Padlo rozhodnutí vybudovat na jejím území velikou zadržovací nádrž, která by chránila před povodněmi nedaleký Kamieniec Ząbkowicki a další obce až po Wrocław (Vratislav).
Lidé byli roku 2000 přestěhováni do Kamience a všechny budovy včetně kostela byly strženy. Došlo i k exhumaci ostatků lidí ze zdejšího hřbitova. Tím byla ves definitivně vymazána z krajiny. Dílo zkázy dokonala rozsáhlá těžba štěrkopísku, za kterou zůstává rozsáhlá vodní plocha. Tam, kde se dosud netěží, ovládla krajinu příroda. Pár malých políček se tísní mezi slepými říčními rameny a množstvím jezírek obklopených bujnou zelení.
V roce 2021 byla ze státního rozpočtu vyčleněna částka 20 miliard zlotých na vybudování vodní nádrže s plochou 1 000 ha a kapacitou 100 milionů m³ vody. Stavební práce mají trvat do roku 2027, než se nad tímto pozůstatkem zdivočelého kraje zavře voda.
Vraťme se ale zpět na řeku. Než vplujete na hladinu mělkého jezera, můžete si všimnout strojově nahrnutého štěrkového náspu. Vznikl v místech, kde se Nisa při jarní povodni roku 2021 provalila vpravo do těžebního prostoru. Odtud si našla cestu přepadovou strouhou v hrázi do soustavy lesních jezer. Voda se do řeky vracela 1,4 km nad silničním mostem na okraji Kamieniece Ząbkowického. I tento dolní průval byl následně uzavřen dvěma mohutnými náspy. Než k tomu došlo, museli vodáci proplouvat těžebním prostorem a průvaly soustavou níže položených vodních ploch.
Původní řeka pod jezerem je velmi hezká. Teče příjemným proudem mezi vysokými břehy a štěrkovými náplavami. Mile potěší i krátká peřej. Jak se přiblížíte ke Kamienci, koryto se napřímí. Když se před vámi ukáže silueta betonového mostu, připlouváte k okraji města Kamieniec Ząbkowicki. U mostu je pohodlný výstup na levý břeh, kde je možné odstavit doprovodný automobil na rozšířený nájezd lesní cesty. Z tohoto místa je také hezký pohled na horní patra a věže místního zámku.
