Vítejte u dalšího článku popisujícího plusy i mínusy profi kayakingu, cestování kolem světa a hledání těch nejkrásnějších a nejstrmějších řek. Místo psaní článku z Chile, kam jsem chtěl odjet za teplem, píšu opět z USA, tentokrát East Coast, kde se ale taky najde dost dobrých řek. Chile nevyšla, protože je drahá a navíc jsem nesehnal nikoho, kdo by mou cestu aspoň trochu finančně podpořil. Začátkem října tedy prodávám všechno staré vybavení, které můžu, abych získal aspoň nějaké kapesné.
Můj kamarád Gareth Tate, kterého jsem poznal v létě v Californii, mi nabídl ukázku řeky a místo na spaní na jeho rozkládacím gauči v západním Asheville. Po dojetí řeky si říkám, že to není jen homerun pro lidi, co tu žijou, ale že hlavní pasáž je férová pětka s několika technickými movy. Další den prší, a tak si s přítelkyní užíváme střechu nad hlavou a připojení k internetu. Samozřejmě doufáme, že hladiny řek stoupnou a my se budeme moct další ráno sejít s kámošema a někam vyrazit. To se stalo a ještě k tomu se vyjasnilo a svítí sluníčko. Když k tomu připočtete barevný listy na stromech a partu solid kajakářů, dává to dohromady odjezd na řeku Toxaway, což je svátkem pro všechny místňáky.
Dalších pár dnů jezdíme na Green river. Je to fakt super řeka. Asi míle a půl na rozjetí, těžká míle s peřejemi Frankenstein, Go left, Swix, Pencilsharper a Gorilla, pod kterou následují 4 nejlepší slajdy na řece. Dole ještě jeden slajd a skok zvaný Sunshine. Asi metr a půl vysokej, ale asi 2/3 padají na ostrý kámen. Následuje klidné místo, kde většina vysedá. Pak následují nejlepší 2-3 míle krásné WW IV – IV+ vody jen tak na svezení.
