Packrafting už zdaleka není tak nezvyklým sportem jako před 10 lety a ze současné nabídky plavidel si vybere skoro každý. Člověk, který je spíše trekkerem než vodákem, může ale narazit na problém při hledání lodi, která je co nejlehčí a zároveň uveze velký náklad. Na českých vodách není většinou potřeba transportní hmotnost příliš řešit, ale když je to k řece tři dny pěšky, pronese se každý gram… a těžký batoh s výbavou pak nesmí potopit loď.
Zajímavá plavidla v tomto segmentu nabízí nepříliš známá německá firma Anfibio. Vzhledem k mojí tělesné výšce a požadavku na vysokou nosnost padla volba na prodloužený model Delta MX, doplněný pádly Vertex Tour nebo Fly (podle aktuální potřeby) od stejného výrobce.
Testoval: Michal Barda
Dodává: Anfibio Packrafting, www.anfibio.com
Údaje výrobce:
Materiál: nylon potažený uretanem (válec 210D, dno 420D)
Délka: 234 cm
Šířka: 90 cm
Průměr válce: 26 cm
Hmotnost: 1610 g samotný člun, 295 g sedačka
Nosnost: až 160 kg
Cena: 599 Eur
První dojmy
V krabici dorazil samotný packraft, nafukovací pytel, záplaty (lepidlo nutno objednat zvlášť), krátký kousek tuhé hadice (usnadňuje dofouknutí packraftu ústy), stahovací popruh plus volitelné příslušenství – flosna (ploutvička) a malá ruční pumpa.
Na první pohled je zjevné, že konstrukce je podřízená jednoduchosti a malé hmotnosti: jednokomorový obvodový válec se šroubovacím ventilem („Boston“), nevyztužená podlážka, sedačka, šest popruhových oček na upevnění zavazadel. Tečka. Žádná madla, žádná špricdeka, žádný TiZip. Packrafty od Anfibia mají spoje namísto lepení šité a svařené, což by mělo být ekologičtější a zároveň omezovat možnost pozdějšího rozlepení. Také to ale znamená, že vnější okraje dna u spoje s válcem nejsou úplně začištěné, což na místě častého kontaktu s překážkami nepotěší.
Z minimalismu se trochu vymyká vysoká a pohodlná nafukovací sedačka, která je i při dlouhém sezení velmi komfortní. Kdo chce odlehčit batoh, může sedačku nechat doma a sedět na bagáži, ale přijde tím o pohodlí zádové opěrky a také o nouzový plovoucí předmět – sedačka je k packraftu připevněna popruhem s přezkou a pokud by došlo například k rozsáhlému proražení bočního válce, může její vztlak pomoci s dopravou ke břehu.
Packraft má symetrickou konstrukci a sedačku vzadu, takže když uživatel nasedne, záď značně klesne a příď se zvedne. Při pádlování se pak lehká příď výrazně kýve ze strany na stranu, což lze omezit buď zatížením přídě bagáží nebo nasazením flosny a nebo posunutím sedačky směrem k přídi (pak je ale vhodné za sedačku umístit část nákladu, jinak si nelze opřít záda). Ocenil bych zvětšenou záď, ale se symetrickým tvarem dokážu žít, protože na packraftu téměř vždy vezu nějaký náklad, který se postará o vyvážení.
K upevnění bagáže a případně obvodového lanka nebo madel slouží čtyři popruhová očka vpředu a dvě vzadu. Sedmé očko je na dně v přídi a primárně slouží k fixaci volitelné nafukovací opěrky nohou. Vzhledem k absenci TiZipu je nejsnazší možnost převážení nákladu jeho připevnění na příď (kde také funguje jako vlnolam), případně uložení do prostoru pro nohy (menší lodní pytel krásně nahradí opěrku) anebo za sedačku. Delta uveze bagáže opravdu hodně, pokud ji vhodně rozložíte, ale počítejte s tím, že čím výš bude celkové těžiště, tím horší budou jízdní vlastnosti.
K umístění poutek bych měl na Anfibio jednu připomínku: pokud vezete těžký náklad, není příjemné ho uložit příliš dopředu, protože pak už je packraft pomalý v obratech a špatně projíždí vlny. Jenže očka na přídi takové upevnění víceméně vynucují – přitáhnout loďák jen k zadnímu páru poutek znamená, že zátěž se bude při jízdě hýbat. Pokoušet se na správné místo upevnit například rozložené jízdní kolo je hlavolam. Packraftu by vpředu určitě slušel ještě jeden pár poutek, která si ale v budoucnu budu muset dolepit sám.
Nafukování ničím nepřekvapí, stačí zhruba šest naplnění přiloženého vaku a nakonec několik výdechů. Příjemnou možností je dofouknutí ruční pumpičkou, která dovoluje packraft mírně přetlakovat, takže se pak na vodě mnohem méně vlní a také už ho většinou není potřeba znovu dofukovat, když po hození na vodu vzduch uvnitř zchladne.
V součtu se lze základní výbavou (packraft se sedačkou, lanka a stahovací popruh na bagáž, nafukovací pytel a pádlo Vertex Tour) vejít do tří kilogramů. Pokud naprosto nutně potřebujete ušetřit každý gram, dokážete „lodní soupravu“ odlehčit ještě téměř o kilo (packraft bez sedačky a pádlo Fly váží dohromady asi 2100 g), ale pohodlí utrpí a na cokoliv složitějšího než velmi mírně proudící vodu raději zapomeňte.
Na vodě
Delta se chová trochu jako plovoucí pohovka. Nasedání je velmi snadné a bezpečné, ani s výrazně zatíženou přídí jsem nikdy neměl obavy ze ztráty stability. Ponor je pocitově lehce menší, než u průměrného kajaku, ale plastovému kajaku samozřejmě mnohem méně vadí občas drhnout dnem o kameny, takže reálně Delta potřebuje vody víc. Rozhodně doporučuji se u sjízdnosti řek řídit spíše hodnotami pro raft.
Kontakt s lodí není v základním provedení nijak závratný, protože sezení je sice relativně těsné, ale nohy nemá ani dvoumetrový člověk o co opřít. To můžete napravit nafukovací opěrkou nebo vhodným lodním pytlem, případně posunout sedačku dopředu a nohy zapřít přímo o vnitřek přídě. Někteří uživatelé si na packraft dolepují i jednoduché stehenní popruhy, ale většinu času jsem měl dojem, že mnohem dříve by mi na rychlejší vodě začala chybět špricdeka. Pokud začnete popruhy potřebovat, nejspíš by vám už více seděl jiný packraft.
Turistické packrafty nebývají stavěné na rychlost a tento není výjimkou. Na proudící vodě umí Delta polykat kilometry, ale na stojaté se nadřete, zejména s protivětrem. Profil naloženého packraftu je vysoký a když se do něj pořádně opře vítr, není snadné ho pádlem přetlačit.
Manévrovatelnost je proměnlivá, podle toho, jak rozložíte zátěž a zda je nasazená flosna. Když je příď lehká a Delta nemá flosnu, otočí ji o 180° jediný pořádný záběr pádla, ale zároveň při jízdě vpřed hůř drží směr (kýve přídí). Se zatíženou přídí je snadné držet směr, ale packraft o něco pomaleji reaguje, stále však zůstává velmi obratný. Postupem času jsem začal manévrovatelnost regulovat posunem bagáže a flosnu kromě otevřené vody příliš často nevyužívám.
Delta není konstrukcí ani tloušťkou materiálu určená na divokou vodu (výrobce udává WW I jako maximální obtížnost), ale pokud jste ochotní se nechat trochu zmáčet, na holičkách vás nenechá ani mimo ZW – jet s ní Týnec-Pikovice se bát určitě nemusíte a jednodušší peřejky také zvládne. Výhodou samozřejmě je, že co se vám nechce sjet, to bez problémů přenesete.
Pádlo se do vody noří…
Běžné kajakářské čtyřdílné pádlo je k packraftu dobrou volbou, ale když jde o gramy, bývá těžké. Znovu jsem proto sáhnul do sortimentu Anfibia a do nákupního seznamu přibyla pádla Vertex Tour a Fly. Obě mají leccos společného (sklolaminátová žerď, nylonové listy, nastavitelná délka i úhel) jejich určení je však odlišné – pětidílné Fly obětuje téměř vše pro malou hmotnost (480 g), kdežto čtyřdílné Vertex Tour už je „plnotučné“ pádlo, které dovoluje zabrat naplno, nicméně stále neváží mnoho (890 g).
Fly je jednoznačně určené pro klidnou vodu a lehčí náklad. Malý průměr žerdi (24 mm), maximální délka 210 cm a pružné listy s menší plochou tvoří dohromady pádlo stvořené pro zadání „pojedu nanejvýš klidnou ZWC, ale k vodě půjdu dlouho.“ Pokud packraft potřebujete třeba na překonání jezera bez větších vln (nebo sháníte lehké a skladné rezervní pádlo), může být Fly ideální volba.
Konstrukce pádla působí křehkým dojmem, ale omezovat se v síle záběru není nutné – jen záběr není tak efektivní, jako u většího a tužšího listu. Pružení listů je při manévrování pocitově nepříjemné, ale nemyslím si, že jde o designovou chybu; kdyby listy nepružily, tak by je silnější člověk dříve či později nejspíš ulomil z žerdi. Zamrzely ovšem chybějící odkapové kroužky (které se navíc pro malý průměr špatně shánějí, takže jsem je nakonec vyřízl z poretenu) a absence jakýchkoliv značek pro určení zvolené délky a úhlu. Nezbývá, než pádlo jednou nastavit do ideálního stavu a pak si značky nakreslit nebo nalepit. Celkově tyto detaily zanechávají dojem ne zcela hotového prototypu.
Vertex Tour je oproti Fly pohodlné pádlo běžné velikosti (průměr žerdi 29 mm, maximální délka 225 cm), které je sice primárně zamýšleno jako turistické, ale na WW I vás s packraftem omezovat určitě nebude. Nechybí mu odkapové kroužky ani rysky pro nastavení délky/úhlu, domácí úpravy tudíž nejsou nutné – když nepočítám zalepení těsnicích víček jednotlivých segmentů, které byly na mém kusu tak volné, že vypadávaly.
Odolnost
Hledání správné rovnováhy mezi malou hmotností a vysokou odolností je do velké míry určené zamýšleným využitím. Delta není žádný tank a pokud s ní budete drhnout po mělčinách a najíždět na zlámané větve, dříve nebo později ji budete muset spravovat. Také to ale není loď ze skla; navzdory několika tvrdým nárazům nebo projetí kamenitých mělčin jsem nemusel zalepovat válec a dno, ač poškrábané, hrdinně přežilo i několikeré uvíznutí na kamenech v peřejích. Packraft samozřejmě nikdy nevydrží tolik, jako například klasická Baraka, ale Baraku se zase nikomu nechce nosit daleko od vlaku. Pokud přijmete omezení, daná lehkým materiálem, bude vám Delta sloužit dobře a není potřeba ji příliš hýčkat.
Shrnutí
Delta MX je packraft na klidnější vodu, který si najde přiznivce hlavně mezi „gramaři“ a těmi, kteří své batohy nosí na dlouhé vzdálenosti. Za možnost sjet jinak nedostupnou řeku na dvoukilové lodi mu člověk drobné mouchy rád odpustí. Hodnotil bych celkově za 2, ale po dolepení dalších oček na bagáž se jedničce bude blížit.
Líbilo se mi:
- velmi nízká hmotnost
- vysoké užitné zatížení
- dostatek místa i pro vysokého uživatele
Mohlo být lepší:
- nezačištěný okraj dna
- symetrický tvar (zvedání přídě)
- umístění/počet oček na bagáž
