Celá letošní sezóna je tak nějak jiná. Každý rok řešíme, kam jet a hlavně kdy, aby tam byla voda. Letos naopak, stále řešíme co pojedem, aby to nemělo moc. Začalo to Korsikou a pokračovalo i na našem výletě do Piemontu.
Na rozjetí dáváme Moesu. Když koukáme z mostu, vypadá to, že je skoro suchá. Znalec Doktor říká, že to je dobrá voda. Sundaváme tedy lodě a pendlíme auta i se skupinkou plzeňáků, kteří mají stejný záměr. Jen Moucha brblá něco o rozpádlování jinde a jede se plácnout k řece s plechovkou. Dáváme na vodu a zjišťujeme, že voda je optimální. Preventivně si zkoušíme v nejtěžší peřeji zvednout a vylehnout, ať víme, do čeho jdem. Na vysedání potkáváme ještě skupinku WW ženy, kteří jsou ve stavu skoro spícím po příjezdu. Bavíme se a vybíráme co dál. George pronáší, že zkusí asi Calancascu. Charlie s Doktorem taky říkali, že by stála za to.
A pak už jen cesta domu. Kluci nám volají, že už stojí hodinu v koloně před pasem St. Bernardino, takže volíme objízdnou trasu a dorážíme do Prahy o hodinku dříve než první auto. Díky kluci…
text:Ivoš Mrázek
foto : Ivoš, Charlie, Svoboďák
