V pátek večer v 8 hodin dáváme sraz v Konstruktivě a po naložení auta lidma a věcma, se rozhodujeme kam vlastně pojedeme. Předpověď není ideální, ale i tak neomylně vyrážíme na podzimní klasiky v Ötztálském údolí. V autě se pod taktovkou WWžen (Pavel Lichtág, Rosťák Starý, Pepíček Zelený, Honza Skýn Beran) rozjíždí večírek a tak nám cesta krásně ubíhá. Okolo 5. jsme na místě a radši přespáváme v autě, protože celou noc prší a prší.
Vstáváme zhruba v 10 hodin a vyrážíme směrem Sölden. Kvůli množství vody se příkláníme ke spodnímu Ventru, který by podle informací neměl být po povodních změněn. Když se však blížíme k nasedacímu místu nestačíme se divit, na okolních kopcích se příliš rychle přibližuje hranice sněhu. Po dalších pár set metrech se déš mění ve sníh a my už víme, že tohle není vůbec dobré. Sníh se objevuje všude kolem nás a dokonce i na silnici se drží. Nevzdáváme však boj a parkujeme spolu s dalšími auty na parkovišti u nasedacího místa. Vystupujeme a kolem nás leží souvislá pokrývka 10 cm sněhu. Všichni ale s menším váháním nasedáme a dáváme celý úsek bez problému a skutečně je bez jediné změny po stoleté povodni, která se údolím prohnala.
moc hezký článek, škoda že neuvádíte autora. Vydedukoval jsem, že to psal pravděpodobně Mates.
Díky za info, co se kde změnilo.