HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: Petr Ptáček – bojovník za práva vodáků

ROZHOVOR: Petr Ptáček – bojovník za práva vodáků

Dnes máme pro naše čtenáře nachystaný rozhovor s jednou z nejvýraznějších postav českého vodáctví. S Petrem Ptáčkem, který se dá bez jakékoliv nadsázky označit za bojovníka za práva vodáků. Nevěříte? Tak čtěte a pochopíte.

Ahoj Petře, díky že sis našel čas.

Jsi známý jako „bojovník za práva vodáků“. Jak ses k této činnosti dostal?

Tím, jak se o vodáckou problematiku zajímám v rámci webu raft.cz, narážel jsem neustále na to, že vodáky nikdo oficiálně na jednáních před úřady nezastupuje a nebojuje za naše práva. To mi vadilo, jelikož jsem viděl fatální dopady některých staveb na vodní toky. Každý nadával, ale nikdo v sobě nenašel odvahu něco udělat.

Nejprve jsem chtěl udělat něco s bezpečností vodáků, aby si uvědomovali rizika a nebylo tolik utonulých. Tak vznikla Vodácká škola záchrany, která pořádá kurzy se zaměřením na záchranu, a to i z velmi specifických míst, jako je záchrana z nebezpečného jezu.

S frekventanty kurzu Záchrana z válce
S frekventanty kurzu Záchrana z válce

Na to navázal projekt nebezpecnejezy.cz, kdy jsme vymysleli zabezpečování nebezpečných jezů pro laickou i profesionální záchranu. Na problémových jezech se osadily ve spolupráci s povodími informační cedule a záchranné podkovy, na některých se udělala příprava pro zásah HZS. Výsledky se dostavují, např. v roce 2020 bylo záchranou podkovou zachráněno minimálně pět osob, které by jinak s velkou pravděpodobností utonuly. Celkově jsou to už desítky osob.

Druhý extrém jsou suchejezy.cz. Tento projekt mapuje problematiku suchých jezů a nesjízdných úseků pod nimi. Často je to z důvodu nedodržování minimálních zůstatkových průtoků majiteli malých vodních elektráren.

Nejstarší projekt je portál raft.cz. Už 22 let pravidelně funguje a přináší vodákům aktuální zprávy z řek. Jen málo internetových projektů dokázalo tak dlouho vydržet a neupadnout do zapomnění v rámci zrychleného internetového světa.

Důležitý impuls také byl, když nám nařídili vyhláškou splouvat jezy jen s povolením majitele. To už bylo hodně i na mě. Tak jsem se do toho pustil a během krátké doby zajistil změnu vyhlášky.

Ukázka práce se záchrannou podkovou
Ukázka práce se záchrannou podkovou

Jak z tvých aktivit vzešel nápad založit Asociaci vodní turistiky a sportu (AVTS)?

Vadila mi roztříštěnost vodáckých organizací, kdy nikdo za vodáky nevystupoval před veřejností a úřady jednotně. Říkal jsem si, že všem nám jde o to, aby podmínky na řekách byly pro vodáky přívětivé. Začal jsem spolupracovat s Ešusem (Pavel Šálek, pozn. red.) v rámci ČSK sekce vodní turistiky, ale nemohl jsem za ně jednat. Bylo zřejmé, že takto nemohu prosadit důležité věci a že k tomu potřebuji oporu ostatních, tedy firem i všech vodáckých a turistických organizací.

Nejprve jsem se pokoušel jednat jako zástupce svazů, ale i to se ukázalo jako nedostatečné. Zároveň bylo nutné, vzhledem k účasti na různých řízeních, mít ve stanovách ochranu krajiny a přírody, což nikdo neměl.

Jak jsem v rámci svých aktivit na řekách komunikoval s vodáckými firmami, říkal jsem jim, že je čas udělat jednu velkou a komplexní vodáckou organizaci. Finální impuls tomu dala Půjčovna lodí Samba, která aktivně začala oslovovat firmy s cílem založení Asociace. Podařilo se dát dohromady asi 20 subjektů, které pochopily nutnost a význam společného postupu.

Při zabezpečování jezu Řepčín
Při zabezpečování jezu Řepčín

Jak obtížné bylo AVTS rozjet?

Nejdůležitější bylo zapojit do Asociace firmy, které zajistí chod svými financemi, ale také vodácké a turistické svazy, které dají AVTS důvěryhodnost a punc kvality. Spolupráce se svazy již probíhala, jak jsem zmínil, ale aby se tak vážené svazy staly členy něčeho nového a neznámého, je věc zcela jiná. Byl jsem velmi rád, že svoji ochotu zapojit se do dění v AVTS vyslovily Vodní skauti, ČSK, SVoČR, KČT a později i ATOM. Tedy velké svazy s mnohaletou tradicí a velikou členskou základnou. Pak už jen stačilo se sejít na ustavující schůzi, vyjasnit určité právní náležitosti a formálně založit spolek.

Čekání na záchrannou podkovu na jednom z kurzů
Čekání na záchrannou podkovu na jednom z kurzů

Co všechno už AVTS pro vodáky udělala?

Díky svým stanovám jsme mohli a můžeme aktivně vstupovat do různých řízení a tam prosazovat vodácké zájmy. Nejdůležitější věcí, která se ale povedla, byla změna vodního zákona, kde v několika paragrafech jasně stojí, že na řekách musí být zohledňována rekreační plavba, a to jak v rámci prostupnosti překážky, tak i v rámci minimálních průtoků pod jezy.

Dalším počinem bylo zapsání vodáctví na krajské seznamy kulturního dědictví v Praze a Královéhradeckém kraji. A samozřejmě se snažíme prosazovat naše zájmy v rámci vodních staveb. To se nám zatím docela daří.

Pak je tu ještě určitá osvěta u veřejnosti, kdy si AVTS zdatně počíná i v mediální rovině.

Rozhovorů pro média je v Petrově životě stále víc i díky AVTS
Rozhovorů pro média je v Petrově životě stále víc i díky AVTS

Jaké jsou na činnost AVTS ohlasy veřejnosti?

Tady je to potřeba rozdělit. Vodáci, kteří na vodu aktivně jezdí, naši snahu podporují a ví o ní. Pak je zde ale obrovské množství prázdninových vodáků, kteří netuší, co vše pro ně děláme. Je těžké je oslovit a vysvětlit jim, že za pár let tady může vodáctví skončit a že je i v jejich zájmu, aby řeka byla řekou, ne soustavou přehřátých rybníků s dlouhými suchými úseky.

Představují se čtyři hlavní lidé z AVTS

AVTS – Asociace vodní turistiky a sportu

Ing. Fr. Janečka 511
Týnec nad Sázavou 257 41
dat. schránka 7uu6urd
www.avts.cz
info@avts.cz
tel.: 732 638 330
bankovní spojení: 2401642871/2010

Čím se AVTS aktuálně zabývá?

Zkráceně spoustou věcí. Účastníme se mnoha vodoprávních a jiných řízení, ve kterých se snažíme hájit vodácké zájmy. Do týdne jsou to minimálně dvě řízení, která vyžadují naši pozornost – tedy zajistit okopírování projektu, nastudovat ho, sepsat námitky a sledovat jejich vývoj v rámci řízení. Jedná se o náročnou práci, která vyžaduje znalosti vodních staveb a orientaci v projektové dokumentaci, právní znalosti minimálně v rámci vodního zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny, správního řádu, musí se sledovat lhůty a zajišťovat relevantní komunikace s úřady. Zatím se nám nestalo, že by naše námitky byly hozeny pod stůl, a pokud ano, tak jen v rámci prvoinstančního řízení. Odvolací orgán nám dává za pravdu. Je potřeba si uvědomit, že vstupujeme do mnoha miliónových projektů a narušujeme zavedený systém „elektrárenských baronů“.

Dalším počinem je příprava na zápis České vodáctví na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Už jsme odevzdali projekt na Ministerstvo kultury, který prošel po formální stránce, teď se budou sepisovat posudky a na podzim obhajovat. Pokud se toto povede, bude to znamenat velký posun při prosazování vodáckých zájmů. Vodáctví se stane „hájeným“ statkem, který by měl stát podporovat, aby nedošlo k jeho zániku.

Abych to shrnul, z otloukánka, na kterého si každý dovolil, se velmi rychle měníme v rovnocenného partnera, kterému ostatní naslouchají.

Petr už dělal i rozhovor přímo z vody :-)
Petr už dělal i rozhovor přímo z vody 🙂

Jaké jsou vyhlídky do budoucna?

Máme ambiciózní plány, možná až trochu šílené. Sice se nám podařilo změnit vodní zákon ve prospěch vodní turistiky, což je malý zázrak, ale domoci se konkrétní změny na jezu je značně komplikované. Povolení k nakládání s vodami se vydává na 30 let až na životnost díla, takže nemáme moc možností, jak zajistit sjízdnost u již existujícího jezu. Jenže jezy ani často nepatří majiteli elektrárny, jsou ve vlastnictví státních podniků povodí. Už jen to, že někdo vydělává nemalé peníze, dostává od nás zaplaceno OZE, dotace na stavbu, a ještě se mu stát stará o jeho podnikání tak, že mu opravuje z daní nás všech jez, je naprosto alarmující. Dříve se každý majitel mlýna či elektrárny staral ze svých výnosů o opravu jezu, teď se všichni skládáme v mnoha případech na podnikání jedince, který navíc ničí řeku. Když stát může podporovat soukromé podnikání, proč by nemohl podporovat přes sezónu i obecně prospěšné vodáctví. Čtyři měsíce vodáci, zbytek výroba elektrické energie. A tady je otázkou, jestli nekupovat od státu jezy a nepřizpůsobovat je našim aktivitám.

Po tom, co říkáš, bych rád AVTS nějak pomohl. Jaké mám možnosti?

Je buď možnost podpořit naše snahy finančně, např. přes projekt Zachraňte vodáctví na darujme.cz, nebo se stát členem spolku a podílet se na jeho chodu. Jsme v situaci, kdy nemůžeme zajišťovat chod Asociace na bázi dobrovolnosti, musíme zajišťovat profesionální a odborně náročné výstupy, které je nutné i finančně ocenit.

 

Jaký byl zatím nejtěžší případ AVTS?

Paradoxně nejtěžší případ bylo naše první vodoprávní řízení. Jednalo se o stavbu nebezpečného jezu v lokalitě Dubina. Na řece má být postaven obrovský jez vysoký 4 m a díky tomu se má odbagrovat značná část koryta až do hloubky 1,5 m v šířce 40 m a délce 310 m, aby se dosáhlo co nejvyššího spádu. To vše v ochranném pásmu II. stupně přírodních minerálních vod lázní Kyselka s výskytem zvláště chráněných živočichů. Je s podivem, že nikdo z účastníků se ke stavbě nevyjádřil kriticky, jen my. Nebyla vydána dle nás důležitá závazná stanoviska, nebylo požádáno o výjimky z ochrany přírody, ale stavba se povolila. Odvolali jsme se a čekáme na vyjádření krajského úřadu.

Na jednom z kurzů jízdy na divoké vodě
Na jednom z kurzů jízdy na divoké vodě

Máš ve spojení s AVTS nějaký sen?

Dokážeš si představit, že pod jezy budou slalomové tratě pro začínající vodáky a dětské oddíly, aby měli kde trénovat? Že každý jez na turistické řece bude mít sjízdnou propust a pod jezem bude dost vody na pokračování po řece? Je to sen, ale k tomu snu se můžeme přiblížit, když budeme mít silnou a finančně stabilní Asociaci.

Další výzvou je uspět v rámci národního Seznamu kulturního dědictví, kdy máme jen jeden pokus (v listopadu nám držte pěsti), a když se zápis povede, uspět v UNESCO.

Cílů je hodně, sami to ale nesvedeme.

Petře, zní to všechno krásně, ale trochu i neuvěřitelně. Držíme palce a za sebe i celou redakci Pádlera slibuji, že budeme AVTS i nadále podporovat, co to půjde.

Petr Ptáček

* 7. 5. 1972
Na vodu začal jezdit už na základní škole v rámci vodáckého oddílu Albatros. Pak s vodou na čas přestal, aby se k ní aktivně vrátil ke konci tisíciletí. Založil web raft.cz, který už přes 22 let poskytuje vodákům nepřeberné množství informací z našich i evropských řek včetně aktuálních sjízdností. Věnuje se též bezpečnosti vodáků na řekách – přes 15 let školí vodáky ve své Vodácké škole záchrany. Dále založil a aktivně se věnuje projektům nebezpecnejezy.cz a suchejezy.cz. V roce 2019 založil spolu s ostatními vodáckými organizacemi Asociaci vodní turistiky a sportu (AVTS) a je jejím předsedou. Podařilo se mu změnit zákon a několik vyhlášek ve prospěch vodáctví, udělat předváděcí akci ve spolupráci s HZS Záchrana na tekoucí vodě s vrtulníkem, mediálně vodáctví zviditelnit…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: