Kdysi, při letní návštěvě Salzy, jsme potkali nějakou Louise, elegantní dámu z Anglie. Na vodě celkem diktovala a jednou večer říkala: „Kluci (Kristýna promine), musíte přijet k nám na ostrov, ať vidíte taky naši vodu.” Bylo jasné, kam vyrazíme na první letošní divokou řeku. Kristýna, Rotťák, Oliver, Rychtoň a Ondra, pět statečných.
Českou misi do Anglie jsme zahájili ve skladu Tamba, kde bylo potřeba sbalit vybavení. Cestou na letiště proběhla diskuse, jak kdo pronese palubní zavazadla, která byla evidentně nad stanovený váhový limit. Kupodivu nikdo nic neřešil a všechny bágly proklouzly na i pod palubu letadla a jejich majitelé se vydali směr pasová kontrola.
Po odbavení na londýnském letišti jsme vyrazili hledat autobusový spoj do půjčovny aut. Po vyčerpávající cestě busem jsme si pronajali auto, do kterého jsme naskládali naše věci jen díky tomu, že nám dali větší vůz, a vyrazili jsme směrem Hurley.
Cesta trvala bezmála hodinu a pro Rotťáka, který se snažil sžít s hustou dopravou a řízením na levé straně, pravděpodobně ještě déle. V Hurley už na nás čekala Louise, která je taková průkopnice paddleboardingu na divoké vodě v Anglii. Po rychlém přivítání se šlo okamžitě na vodu. Paddleboardy konečně poznaly slavnou řeku Temži. Zde se budou odehrávat další dva dny závody. Konkrétně pod jezem, který dělá silnou a krásnou proudnici.
Druhý den ráno odjíždíme z města Oxford, kde jsme ubytovaní, směr závody. U jezu v Hurley je vše připraveno a panuje čilý závodní ruch.
První a poslední závod dne je NRS Enduro. Trať je dlouhá 5 km a mezi pádlováním v proudu se překonávají různé překážky, například ručkování na provaze přes řeku či přelézání plovoucího mola.
Závodníci jsou rozděleni na heaty po pěti lidech. V prvním heatu jel Rotťák s Ondřejem a trval více než 30 minut. Kluci říkají, že je to opičí dráha. V druhé rozjížďce jede Rychtoň, vybaven (jako jediný) suchým oblekem. Po vysilující jízdě v řádně mokrém obleku, hlavně zevnitř díky potu, už na něj v cíli čekal burger s trhaným masem z místního stánku a Rychtoň se tak nechal vybičovat až k nadlidskému výkonu před cílovou lajnou.
Třetí rozjížďku jede Kristýna s Oliverem. Po dojetí této rozjížďky se vše počítá… A je to, Oliver první, druhý Rotťák a třetí Matt Stephenson. V ženách je první Kristýna, druhá Lisa Boore a třetí Louise.
Využíváme místního občerstvení, všichni se cpeme burgery (někdo už i několikátým). Čekáme na párty, ale žádná se nekoná. Všichni zbrojí na zítra, a tak se nepije. Frčíme proto taky rovnou do postele.
Druhý závodní den se konají závody McConk Classic a týmové závody na dragonboardu. První závod se jede na rozjížďky jednoho kola z minulého dne, jen je přidán přeskok přes provaz, a podle časů se postupuje do finále, které se má jet stejně jako rozjížďky. Finále se nám nechtělo jet tak dlouhé, proto jsme přišli s nápadem zajet to jako boardcross. A vyšlo to. Pořadatelé byli návrhem nadšeni!
Ve finále startovali Kristýna, Ondra, Rotťák, Oliver, Tom, Matt. A aby to Rychtoňovi nebylo líto, jel taky. S převahou vyhrál Rotťák, za ním bojovali Matt s Oliverem, který se omylem zamotal do Mattovo leashe, a kvůli tomu byl Matt druhý a Oliver skončil třetí.
Po krátké pauze se jel týmový závod ve čtveřicích. Proběhl na zkráceném okruhu po dvou týmech. Toto klání získal pro sebe tým v sestavě Oliver, Rychtoň, Ondra a Matt.
Konečně je tu vyhlášení. 3x zlato!
Cestou zpět k Louise filozofujeme o krásách místní přírody a obdivujeme, jak je všude čisto. Večer je odměnou chilli cor carne a dvě pivka.
Čtvrtý den vstáváme trochu déle, následuje rychlejší snídaně, balení a rychlý odjezd směr Wales, do města Llangollen, které leží na řece Dee. Doprovází nás Louise a Tom.
Cesta trvala tři únavné hodiny. Po náročném přesunu jsme se ubytovali a během malé chvilky vyrážíme na průzkum známé peřeje v centru. Bohužel je moc málo vody, takže rychle vyhlašujeme poradu, na které jednoznačně schvalujeme sjetí delšího úseku řeky Dee.
Jdeme rovnou na parkoviště u řeky a připravujme vše potřebné. Mezitím už frčí Rotťák a Louise s auty na parkoviště k přírodnímu kanálu, kde plánujeme končit.
Řeka připomíná Salzu. Jedna soutěska nám vyloženě padne do oka. Zábava veliká, zůstáváme tu proto přes hodinu. Rotťák riskuje svůj život tím, že vyleze na vysoký strom rostlý nad vodou, aby získal originální záběry.
Po pár kilometrech přijíždíme na kanál. Střídáme pobyt na vlně s průjezdy překážek. Rotťákův dron nás nestíhá. Vylézáme z vody, převlékáme se a čekáme na odjezd zpět.
Pátý den začínáme ranní procházkou na nedalekou zříceninu hradu s rozhledem do krajiny. Rychlá snídaně a spěcháme zase na řeku. Pádlujeme rychle, bez zastavení. Vyfukujeme plováky, balíme obleky a už se řítíme směrem Nottingham Holme Pierrepont White Water Course.
Umělý kanál v Nottinghamu je osvětlený, takže si všeho užíváme do sytosti. Jezdíme se skupinou Angličanů. Zkoušíme místní vodní víry, které dokážou člověka stáhnout opravdu hluboko.
Po hezkém poježdění, které trvá až do osmi večer, nám vodácká zábava končí. Vychutnáme si večeři v místní hospodě a odjíždíme zpět na naši základnu k Louise. Je půlnoc. Musíme se sbalit, protože ve tři ráno nás čeká přesun na letiště. Vracíme auto zpět do půjčovny, a pak už míříme na letiště k odbavení.
Vše probíhá jako na drátkách. Unavení, ale velmi spokojení sedíme v letadle zpět do Česka.
Anglie a Wales byly velkým poznáním a určitě také propagací našeho sportu „na ostrovech“.
Děkujeme Louise i všem ostatním za krásné zážitky a těšíme se na další shledání na vodě.
