Když se blíže zadíváte na mapu Afriky, velice rychle zjistíte množství toků, kde zatím nejsou žádná města ani příliš obydlené oblasti. Obzvláště střední Afrika je dosud takovým panenským místem. Plavba pralesem na raftu začíná.
Není mnoho řek, které by už lidé neznali. Snad všude na světě bylo okolí řek místem, která lidé osídlili jako první. Blízkost řeky nabízela jednodušší obživu, ale také to byla často jediná možnost jak se vůbec někam přepravit.
Jednou z těchto vysněných řek je Sangha. Na své 790 kilometrů dlouhé pouti se nejdříve prodírá pralesy Středoafrické republiky, později se stává pohraničním tokem v Kamerunu a nakonec Středoafrickou republiku vystřídá francouzské Kongo. Naším cílem byl sjezd od města Nola až po Ouesso v Kongu. Tato trasa vede nejdivočejší částí Afriky a také neklidným regionem, kde pracují pytlácké gangy, dřevařské firmy, hledači diamantů i obyčejní bandité. Už jen samotný příjezd do Středoafrické republiky může být pro někoho šokem, protože jen obyčejné překročení hranice vyžaduje dostatek trpělivosti, schopností smlouvat a naditou peněženku. Možná se někdo bojí banditů, ale tady jsou největšími zloději právě policisté. Nafouknout člun v paranoidní zemi, kde každý cizinec je považován za špeha není nic jednoduchého. Obzvláště, když jsme člun nezaregistrovali, protože úplatek by byl víc jak dvojnásobek pořizovací hodnoty lodě.
První setkání s řekou byl neskutečný pocit volnosti. Soumrak nás zahnal na první kempování k opuštěné chatrči uprostřed blátivé plantáže s maniokem. Plout po ohromné řece, která vypadá jako líná voda, může někomu připadat jako hračka, ale na mnoha úsecích dosahoval proud toku po vydatných deštích dobrých 11,5 kilometru rychlosti. Velká stabilní loď, kde je dostatek místa na zavazadla se ukázala jako prozíravý výběr. Jednak raft Pulsar byl jako tank a dokázal projet i spletí rákosu, hyacintů, nebo křovisky u mnoha ostrovů. A také poskytoval bezpečí proti případným hrochům a krokodýlům. Od vyplutí nás doprovázel panenský prales, který, i když vypadal stále stejně, byl neuvěřitelně fascinující podívanou. Na stromech si hrály tlupy opic, nad hlavami nám skřehotali vzácní ptáci Tirako a občas – obzvláště za soumraku – se z divočiny ozývalo troubení pralesních slonů. Zpočátku stálo kolem řeky spousty chatrčí rybářů a zemědělců. To se postupně proměnilo v absolutní divočinu a bylo až překvapující, jak na tak velké řece bylo minimum druhu „Homo Sapiens.“
Řeka se rozšířila na úctyhodných sedm kilometrů a během plavby jsme míjeli velkou spoustu ostrovů. Bohužel i sem se po řece rozšířil vodní hyacint, který je pravou zhoubou afrických řek. Tato rychle se šířící rostlina dokáže zaplevelit jakoukoliv vodní plochu a je nebezpečím nejen pro lodě, ale také zvířata. V každé hodině se prales barevně měnil, ale nejhezčí byl v zapadajícím slunci. Neproniknutelná klenba lesních velikánů nešla zdolat ani mačetou. Celá řada míst byla zaplavena vodou z rozpínající se řeky. To naopak přivítala sloní populace, která se podle stop v takových bažinkách přímo vyžívala. Přenocování bylo velice obtížnou záležitostí. Buď se nedalo vůbec zakotvit, a pak nás čekalo spaní na lodi uvázání ke stromům, nebo situace vyžadovala vysekat mačetou u břehu plácek na stan, což často zabralo i několik hodin. Za to večer u ohně za zvuků pralesa a jeho obyvatel patřil k jedněm z nejhezčích okamžiků. Představa jízdy dobrých 14 dní okolo fascinující přírody, která tu je stále bez zásahu lidí musí uchvátit každého.
Tomáš Kubeš je novinář, fotograf, cestovatel a dobrodruh. Absolvoval řadu cest do zahraničí včetně krizových a problémových míst světa.
Výpravu podpořil Expediční Fond. Hlavním cílem expedice byl průzkum a studium kmenů Pygmejů, které dosud nepoznamenala civilizace. Součástí projektu se stal i prvosjezd řeky Sangha a okolních přítoků. Premiéru promítání z expedice „Srdce Afriky“ můžete navštívit v pátek 19.3.2010 v Klubu cestovatelů v Praze, Masarykovo nábř. 22 v 19:00.
