HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Seakajakové putování za aligátory

Seakajakové putování za aligátory

V únoru se naše sedmičlenná seakajakářská skupina vypravila za sluníčkem na Floridu do národního parku Everglades, aby zde strávila 14 dní pádlováním a poznáváním místní přírody. Po dlouhé cestě autem, vlakem a letadlem jsme přistáli na letišti v Miami.

Naštěstí byl už večer, takže teplotní šok, způsobený přechodem z únorového počasí v Česku do slunečné floridské zimy, nebyl tak velký. Autem z půjčovny jsme se přesunuli do hotelu, kde jsme strávili první noc. Po deseti hodinách v letadle bylo opravdu příjemné se pořádně natáhnout do postele.

Druhý den nás uvítalo sluníčko a horko. Teplota těsně pod 30 °C nás rychle přinutila vyhledávat stín. Vyrazili jsme do blízkého supermarketu nakoupit zásoby na pobyt. Nákup na dva týdny pro sedm osob trval přes dvě hodiny, zabral čtyři velké nákupní vozíky a účtenka byla dlouhá metr a půl. Teď už jen rychle odhlásit z hotelu a vyrážíme autem z Miami směr Everglades City. Cestou ještě nakupujeme plynové bomby k vařičům (ty se nesmí přepravovat letadlem), opalovací krémy s ochranným faktorem 50 (slunko opravdu pořádně peče) a repelenty proti komárům. Mají tu sice teď zimu, takže komárů by nemělo být moc, ale jistota je jistota.

Po příjezdu do Everglades City konečně vidíme kajaky, ve kterých budeme dva týdny pádlovat.

Tábořiště na bělostné pláži
Tábořiště na bělostné pláži

Jsou to stabilní, prostorné lodě (Wilderness Systems Tsunami 175), takže do nich bez problémů zabalíme všechny naše věci, jídlo a vodu. Vzhledem k tomu, že celý týden nebude možné doplnit její zásobu, veze každý z nás kolem 20 litrů této životně důležité tekutiny. Budeme se navíc pohybovat v oblasti, kde není signál pro mobily a pro případ nouze máme satelitní komunikátor.

Vyrážíme na naši plavbu. Balení do lodí nám zabralo přece jen více času, než bylo v plánu. Po dvou hodinách pádlování se začíná stmívat a zaznívá dotaz: „Máte po ruce čelovky?“ Pohotově je vytahujeme a následující dvě hodiny nám svítí na cestu při hledání ostrova s tábořištěm. Naštěstí je moře naprosto klidné, jen sem tam vyskočí nějaká ryba. Jsme teď v oblasti s názvem Ten Thousand Islands (Deset tisíc ostrovů), takže bez mapy ten „náš“ ostrov vážně nejde najít. Naštěstí jsou naše orientační schopnosti dobré, ostrov v pohodě nacházíme a za chvíli už stavíme stany, vaříme večeři a jdeme spát. Ráno zjišťujeme, že nás navštívili mývalové a sežrali nám z potravinových zásob nedostatečně schované sladké tyčinky, které měly být jako svačina během dne. No nevadí, ještě nám zůstávají snídaně a večeře. Mývalové se tímto stali na celou dobu cesty úhlavním nepřítelem číslo jedna.

Další den nás čeká přejezd 30 kilometrů přes záliv na nádherný mys Cape Romano, který byl kvůli silnému větru velmi dlouhý a náročný. Kluci to určitě vnímali jinak, ale my holky jsme toho měly až nad hlavu. Přistáli jsme těsně před setměním, unaveni vysedli a kochali se úžasnou pláží se spoustou škeblí. Jenže přišel soumrak a zaútočili komáři a malé minipotvory (sandflies), které pronikly i moskytiérou. Sakra, kde se tu berou? Vždyť v zimě jich tu nemá být moc! Bohužel letošní floridská zima byla výjimečně mírná a „urodilo“ se mimořádně moc komárů. Přema, který tuto akci naplánoval, protože žil deset let na Floridě, prohlásil, že tolik komárů tu ještě nezažil. Takže jsme si vybrali opravdu dobrý rok.

Následující týden probíhal podle schématu: vstát, uvařit snídani, namazat se opalovacím krémem (sluníčko svítilo vytrvale a silně), sbalit všechny věci do lodí, pádlovat mezi ostrovy, obdivovat mangrovy, pozorovat spoustu ptáků (pelikány, mořské orly) a delfíny, nestrkat ruce do vody (mohli by tam být aligátoři), najít tábořiště (nejlépe dříve než se setmí), smýt ze sebe sůl, namazat se repelentem, uvařit večeři, posedět u ohýnku při zpěvu a hraní na kytaru, vyhrát souboj o odpadky s mývaly a jít spát. Do toho se sem tam přidalo rybaření, nějaká ta želva, jednou dokonce žralok (to jsme byli naštěstí na břehu). Ostrovů tu bylo opravdu hodně a určitě nebylo jednoduché pro ně vymýšlet tolik názvů – Turkey Key, Mormon Key, New Turkey Key, Pavilion Key, Rabbit Key, While Horse Key, Panther Key, Picnic Key…

Jedním z nejsilnějších zážitků byl výlet po Black River za aligátory. Cesta je značená, jinak by člověk zabloudil ve spleti ostrovů a kanálů. Nejprve je řeka dost široká, takže jsem naprosto v pohodě. Držím se uprostřed řeky, to mi připadá bezpečné. Předpokládám, že aligátoři se „povalují“ na břehu. Postupně se však řeka čím dál víc zužuje, větvě mangrovníků se spojují a tvoří nad námi klenbu, takže jedeme jakoby v tunelu. Pádluji a neustále zrakem kontroluji okolí zleva doprava a zase zpět, abych včas viděla aligátora. Podle všech článků, které jsem si předem nastudovala, by neměl zaútočit. Ale nechci na něho třeba lodí najet, to by ho asi naštvalo. Po příjezdu do návštěvnického centra této oblasti zjišťujeme, že tu nemají ani slibovanou zmrzlinu, ale dokonce ani stánek s pivem. Po krátkém odpočinku vyrážíme na zpáteční cestu na pobřeží. Bohužel pádlujeme proti větru a proti přílivu. Opouštím teorii pádlovat uprostřed řeky kvůli aligátorům na březích a jedu těsně kolem mangrovníků, abych se aspoň trochu schovala před větrem. Nakonec těsně před setměním (jak se už stává zvykem) přistáváme na tábořišti. Jsem unavená, ale spokojená – nepotkala jsem žádného aligátora. I když je mi jasné, že podle toho, co psaly informační cedule, byli aligátoři všude kolem nás, jen se nám neukázali.

Po týdnu pádlování mezi Deseti tisíci ostrovy jsme zavítali do kempu v Chokoloskee. Tady jsme si zamluvili tábořiště pro další pobyt v národním parku Everglades, dali si teplou sprchu, doplnili zásoby vody pro následující týden, oslnili obyvatele kempu kytarovým večírkem a ráno vyrazili jižním směrem na druhou část naší cesty. Opět pádlujeme mezi ostrovy, voda je místy hodně mělká a kalná. Nikdo se tu nekoupe. Dokonce i v kempu byla výstražná cedule: Nekoupat – aligátoři!

Na břehu je všude spousta lastur
Na břehu je všude spousta lastur

Nejjižnějším bodem našeho putování bylo tábořiště Highland Beach, nádherné místo se spoustou palem (a bohužel i spoustou komárů), které připomínalo atmosféru Karibiku. V oblasti národního parku Everglades jsme pádlovali další týden, postupně jsme zkrátili denní trasy a užívali si dovolené.

Kromě jednoho deštivého dopoledne (někdy je skvělé, když člověk musí lenošit ve spacáku a číst si), bylo pořád nádherné, slunečné počasí.

Po druhém týdnu pádlování opět přijíždíme do kempu v Chokoloskee. Místní nás už znají: „Vy jste ti z Czechoslovakia?“ Je vidět, že muzikanti z Česka se ve světě neztratí. Poslední nocleh v kempu, ráno balíme věci, vracíme lodě a vyrážíme autem do Miami. Protože jsme při pádlování žádné aligátory neviděli (ale byli tam), zastavujeme se ještě na aligátoří „farmě“, kde je jich dostatek. Je to jen část vodního kanálu podél cesty, kde aligátory krmí a jsou tam ochozy pro návštěvníky.

Posledních několik hodin v Miami podnikáme okružní exkurzi autem – Miami Beach, Down Town – a na večeři si dáme pořádný americký steak. Teď už zbývá jen zpáteční cesta domů a plány, kam vyrazíme příště.

Následující týden probíhal podle schématu: vstát, uvařit snídani, pádlovat mezi ostrovy, obdivovat mangrovy, pozorovat spoustu ptáků a delfíny, nestrkat ruce do vody (mohli by tam být aligátoři)...
Následující týden probíhal podle schématu: vstát, uvařit snídani, pádlovat mezi ostrovy, obdivovat mangrovy, pozorovat spoustu ptáků a delfíny, nestrkat ruce do vody (mohli by tam být aligátoři)…

Praktické informace

  • Kdy vyrazit – Nejlepší období pro cestu na Floriu je v zimě, koncem ledna nebo začátkem února. Tou dobou je teplé počasí a méně komárů a mušek.
  • Půjčení lodí – Půjčovna kajaků funguje v Everglades City, je však potřeba provést rezervaci přeem. Také tu lze uschovat svá zavazadla před vyplutím.
  • Stravování – Jídlo a pití není možné pravidelně doplňovat na ostrovech ani na pobřeží v průběhu plavby (výjimečně v jednom z mála městeček nebo případně v kempu). Je tedy třeba nakoupit dopředu a mít dostatečné zásoby pitné vody.
  • Mapy – Volně ke stažení na http://www.charts.noaa.gov/InteractiveCatalog/nrnc.shtml
  • Cena – Výlet vyjde zhtuba na 40–50 tisíc Kč. Záleží na ceně půjčovného lodě a letenky.
  • Co nezapomenout – Repelent (nejlépe koupit na místě), satelitní telefon nebo komunikátor (většinou není signál pro mobil), zabezpečovat jídlo i odpadky proti mývalům.
  • Tábořiště – V Everglades se musí předem rezervovat tábořiště na správě parku (jsou stanovena přísná pravidla pro omezený počet osob na každém z nich).

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: