Splutí rakouské říčky Kamp z Wegscheidu am Kamp do Rosenburgu

Po příjezdu do Rosenburgu, kde jsme si půjčili kajaky a vybavení, jsme se vydali do Wegscheidu am Kamp, což je malá vesnička odkud se vyjíždí. Zaparkovali jsme na konci vesničky u požární zbrojnice (na konci vesnice po proudu řeky po levé straně. Zde jsme na sebe vše navlíkli a vyrazili na vodu. Teklo slibných 23 kubíků, což je pro Kamp pro tuto oblast nejlepší voda. Ostatní hodnoty jsou nudné.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Za této vody se dá hovořit o pěkné vodě o obtížnosti WW I—III v nádherné krajině. Řeka Kamp protéká chráněným uzemím a neustále meandruje, rozdvojuje se a zase spojuje, mění se divočejší části s klidnějšími. Úsek, který jsme se chystali jet je dlouhý cca 24 km, protože při větší vodě je možné jez kousek před Rosenburgem při vyšší opatrnosti sjet a vychutnat si meandr řeky, který se jezdí pouze za vyšší vody. Délka tohoto meandru je 3-4 km a přenášením je možné tuto vzdálenost značně zkrátit. Samotný přenos je dlouhý 300m.

Hned po nasednutí nás přivítaly první bezzubé vlnky, na kterých se dalo lehce pohrát, moc však nedržely, tak bylo potřeba trochu si připádlovat, aby byla nějaká sranda. Pak se před námi začala řeka klikatit, a co chvíli se klidnější úseky měnily ve zúženějších částech v malé peřeje. Hned po půl kilometru nás čekala jedna příjemnější vetší peřej, na které bylo možné vyzkoušet přejezdy velkou vlnou, při správném naštelování a technice i zasurfování. No v každém případě zde pár taiwanců ztratilo vodácké panictví a padli do vody. Řeka je jiná než umělý kanál, což dosvědčilo i několik neúspěšných pokusů o eskymáka a následné „vykrysení“. Ani jsem je dle nepsaných pravidel nenutil pít pivo z boty, chápal jsem, že je mají vypůjčené. Hodně vtipné bylo, že téměř všichni po prvním pokusu o eskymáka odhazovali pádlo a zkoušeli to bez pádla. Vše mi následně vysvětlili. Jsou totiž v národním týmu kanoepola a je pro ně přirozenější dělat eskymáka bez pádla než s pádlem.

Poté opět následovala klidnější řeka, která se po kilometru až dvou střídá s peřejemi. Řeka byla v horní části pěkně prořezaná a nebylo nutné se obávat záludného zvrácení o kmen stromu. Tato horní část, nazvěme to polovina, je o trochu divočejší a náročnější než spodní část. Spodní část začíná vesničkou Steinegg odkud se vyráží standardně na jednodenní jízdu s nezkušenými klienty, tak aby ještě odpoledne na pohodu dojeli.

Spodní část ze Steineggu do Rosenburgu můžeme nazvat trochu klidnější, nalezneme tu však čtyři větší peřejky, na kterých lze vyzkoušet svojí vodáckou zdatnost. Navíc je tento úsek často zapadán stromy, takže nebezpečí zde stoupá. To se mi následně i potvrdilo, když si jedno děvče v klidu najelo na kmen. No a jak to bývá, děvče se nám pomaloučku začalo přitápět. S tím jsem samozřejmě počítal a včas ji vytáhl. Bylo by nevhodné a potupné se utopit v půlmetrové vodě. Bohužel dívka po této zkušenosti přešla k extrémnímu postoji a všechny kmeny chtěla obnášet. Pokora na vodě je potřeba, ale přílišná pokora zase moc brzdí.

Spodní část je charakteristická vysokými skálami kolem řeky a krásnými klidnými tůňkami. Jakmile překonáme poslední peřej tak nás čeká asi jeden kilometr po voleji a poté se před námi zjeví jez. Jez je možné sjet a hned za ním po pravé straně vystoupit a zahájit obnášení.

Další varianta je vysednutí pár metrů nad jezem na paloučku vpravo po proudu řeky. Jez je běžně za nízké vody suchý. Nejelegantnější řešení je sjet a jet dál, samozřejmě když teče více jako 15 kubíků vody.

Bližší informace k přenosu. Trvá asi 5 minut po pohodlné cestě, kde podél cesty je možné vidět přírodní sádky na pstruhy, které jsou pěkně rozdělené dle velikosti jedince. Znovu nasedáme pod mostkem u malé vodárny. Nebo jak jsem již zmiňoval, při větší vodě je možné po sjetí jezu pokračovat po vodě. To potom najedeme tak o 3-4 km více. Od tohoto jezu to je necelých 6 kilometrů do cílového místa v Rosenburgu, kde po levé straně vysedáme u loděnice v malým vracáku a vracíme lodě a vybavení. Příjemně utaháni jedeme domů. Loděnice je na velice pěkném místě s výhledem na hrad Rosenburg a při příjezdu ji nelze minout.