Štafetový rozhovor – Kateřina Hošková

Ahoj Katko, jako obvykle to vezmeme od úplného mládí. Jak si se dostala k pádlování?

Rodiče jsou a vždycky byli součástí velké vodácké brněnské party, takže jsem se kolem vody motala už od narození. Mamka jezdila na kajaku, starší brácha na deblu, takže mě i mladšího bráchu posadili automaticky do lodě taky. Zkoušela jsem i jiné sporty, třeba sportovní gymnastiku a sjezdové lyžování, ale na oboje jsem byla moc velkej posera a zůstala jsem raději u vody, ta mi alespoň v dětství v Brně před loděnicí tak strašidelná nepřišla.

Katka Hošková začínala na kajaku

Jak se trénuje v Brně, když tam není slalomový kanál?

V mládežnickém věku to jde, tedy pokud máte obětavé rodiče, kteří s vámi každou volnou chvíli vyrazí někam za divokou vodou. V pozdějším věku je však každodenní trénink na tekoucí vodě hodně důležitý a taky o dost zábavnější, hlavně proto jsem se v sedmnácti přestěhovala do Prahy.

Kdy si se rozhodla pro C1?

Do singlkanoe jsem klekla poprvé v roce 2009, když se začalo mluvit o tom, že se tato disciplína stane oficiální součástí mistrovství světa a někdy možná i olympiády. Rok na to jsem jela na první mistrovství světa a Evropy a pomalu se ze mě stávala singlířka.

Z kajakářských začátků

Proč si do toho šla?

Ze začátku asi jen ze zvědavosti, chtěla jsem si to prostě jen zkusit a dál jezdit na kajaku. Zrovna jsem však skončila v kategorii do 23 let a do seniorské reprezentace se mi na kajaku probojovat nepodařilo, tak jsem další rok zkusila nominaci jak na kajaku, tak na singlu. Na kajaku to zase neklaplo, singlovou nominaci jsem však vyhrála (jely jsme dvě :-)) a mohla jet na Mistrovství Evropy. Čím víc jsem na singlu jezdila, tím víc mě to bavilo, až jsem nakonec z kajaku přesedlala úplně.

Jak dlouho si předtím jezdila na kajaku?

Dlouho, první závod na kajaku jsem jela jako předžákyně, takže mi mohlo být tak 8 nebo 9 a vydržela jsem na něm až do pětadvaceti, teď už ho vytahuji jen na závody.

Dal ti kajak dobrý základ nebo je to zcela jiný druh ježdění?

Základy jsou stejné asi na každé lodi, takže to, že už jsem měla něco naježděno na kajaku mi v začátcích na singlu hodně pomohlo. Vždy jsem teoreticky věděla, co musím udělat, abych přejela proud nebo projela nějakou kombinaci branek, jen bylo těžké přijít na to, jak to provést s jedním listem a nepřevrátit se u toho.

Není u tebe překážkou malý vzrůst?

Moji výšku (150 cm) jsem nikdy jako hendikep nebrala, to bych si moc nepomohla. Snažím se dělat co umím, s tím co mám.

Jak se vyvíjí kategorie C1 ženy ve světě a kam bude směřovat? Má budoucnost?

Ze začátku připomínaly naše závody spíš boj o život než o medaile a všichni se na nás chodili dívat jako na nějakou atrakci. Třeba na prvním mistrovství Evropy v Čunovu vyhrála Kača Macová i s padesátkou, já měla dvě a byla jsem čtvrtá, na startu nás nebylo myslím ani deset. Za těch pět let jsme se všechny hodně zlepšily, konkurence i úroveň je úplně jinde a už se na to dá občas i dívat… teda alespoň doufám, posoudit by to však měl někdo jiný, já jsem přeci jen trošku zaujatá.

A budoucnost? V roce 2020 se má kategorie C1 ženy představit na Olympiádě v Tokiu, jestli se budou všechny singlířky zlepšovat stávajícím tempem, snad tam ostudu našemu sportu neuděláme.

Živí tě slalom nebo děláš ještě něco „pro peníze a přežití“?

Už rok si užívám toho luxusu, že jsem placená za to, co mě baví! Mimo pádlování ještě vypomáhám s tréninkem dětí v oddílu USK Praha a přes léto občas svezu turisty na raftu.

Nyní otázka od Tuňáka. Štafetu bych předal Kaho (Kača Hošková), protože letos v Londýně dokázala získat druhou medaili z MS. Chtěl bych se jí zeptat, jak by zhodnotila své medailové umístění na MS v roce 2011 a 2015. Co je pro ní cennější, jestli vítězství s eskymákem anebo druhé místo s jízdou podle její představy.

Tak Tuňáku, mohl bys vědět, že vyhrát s eskymákem je přeci jenom větší frajeřina, než být druhej se slušnou jízdou! Obou výsledků si nicméně vážím podobně. Zlato je zlato, ale myslím, že v Londýně jsem překvapila mnoho lidí a vlastně i sama sebe, tím, že jsem to nikde nezazdila (a že tam na to bylo příležitostí dost) a proto má pro mě i to stříbro cenu zlata. Být navíc druhá za Jessicou Fox, je skoro jako vyhrát, kdyby mě porazil někdo jiný, asi by mě to štvalo víc.

Jezdíš v zimě za přípravou do teplých krajin?

Ano a ráda! K pádlování v zimně mám totiž čím dál tím větší odpor! Bez tréninku na vodě se však zimní příprava, vzhledem k brzkým termínům nominačních závodů, absolvovat nedá. Takže zimní soustředění v teple beru jako takovou příjemnou povinnost. Vždy si maximálně užívám toho, že mohu jezdit v krátkém rukávu a po tréninku se třeba i vykoupat, zatím co u nás je to pořád na pytlíky. Není tedy divu, že už jsem za teplem vyrazila na nejrůznější místa. V juniorských letech jsem byla několikrát ve Francii, Portugalsku a Řecku. Jednou jsme s Jířou Prskavcem vyzkoušeli i soustředění v Mexiku. Po přesedlání na singla, jsem získala dostatek financí na měsíční pobyt v Austrálii, dvakrát už jsem vyzkoušela i Spojené Arabské Emiráty. Předloni se mi podařilo zimní přípravu dotáhnout k dokonalosti, hned v říjnu jsem odletěla na Nový Zéland a vrátila se až na jaře, těsně před nominací a nemusela tak udělat v chladném počasí ani záběr. Ale pak mi zas trošku chyběl sníh, hory a běžky.

Které závodní tratě máš ráda?

Na kajaku jsem vždy upřednostňovala spíš těžší tratě jako je Lipno, Trnávka či Čuňovo, hodně se mi líbilo i v Aténách. Na singlu jsem spíš pro lehčí terény nebo alespoň pro lehčí tratě, hlavně co se závodů týče. Současný trend je stavět hodně těžké tratě, tak aby to kajakáři neměli moc jednoduché. Stejnou trať však musíme absolvovat i my na singlu a mnohdy to celý závod zkazí. Nevyhrává pak ta, která jala nejlíp, ale spíš ta, která udělala nejmenší chybu. Líbí se mi proto nové pravidlo, které umožňuje staviteli tratě označit určité branky modrým terčíkem a ty pak nemusí singlkanoistky jet. Bohužel tohoto pravidla zatím nikdo na mezinárodní scéně nevyužil, ale třeba se v následující sezoně dočkáme.

Seakajakový odpočinek

Zkusila jsi i jiné vodácké disciplíny než slalom?

Ano, za mlada jsem jezdila mimo slalomu i sjezd. V rámci Krumlovského maratonu jsem vyzkoušela nejrůznější provedení turistických kánoí od C2 až po C8. Dovolenou trávím pravidelně na mořském kajaku a během mého pobytu na Zélandu jsem chtě nechtě musela sednout i do creekovky a skočit si vodopád na Kaituně.

A jaký byl sjezd vodopádu? Zkusila by sis to ještě někdy?

Na to, že ho tam sjíždějí i malé děti, jsem měla docela nahnáno… Ale jestli se na Kaitunu nebo nějaké místo s podobnou atmosférou ještě někdy podívám, budu muset opět překonat strach a sednout do plasťáka, byl by hřích se jen dívat.

Kačo, díky za rozhovor a na závěr tradiční otázka. Komu bys předala štafetu a na co se zeptáš?

Letos jsem se byla podívat v Bechyni na Mistrovství ČR veteránů ve sjezdu a mimo jiné mě zaujaly výkony Zdeňka Grossmanna. Zajímalo by mě, jaký je recept na to, aby byl člověk schopen i po sedmdesátce sednout do kajaku a střihnout si hned dvakrát v jednom dni dvacetiminutový sjezd v závodním tempu?

foto: archiv Kateřiny Hoškové