Štafetový rozhovor – Ondřej Tunka

Ahoj Ondro, začneme hned otázkou, kterou ti předal Honza Choutka, protože jsem mc zvědavý, co odpovíš. Ptám se, zda by si dokázal představit, že by se slalom jezdil na WW V, potažmo na creekovkách jako je například Pyranha 9R nebo ZET Toro. Myslím si totiž, že úroveň obtížnosti divoké vody se ve slalomu zasekla před 40 lety.

Představit si to umím díky Vávrovi, který s Mikem Dawsonem natáhl brány na Novém Zélandu na Kaituně a pak tam na slalomkách trénovali. Ale myslím, že tímto směrem se vodní slalom nevydá. A že bychom vyměnili naše slalomky za creekovky, to už vůbec ne. To by byla strašná dřina. Úplně nesouhlasím s tím, že by se úroveň obtížnosti divoké vody zasekla. Například poslední tři olympijské kanály mi přijdou hodně obtížné. V Aténách a Londýně jsem měl možnost jezdit několikrát a s vybavením, které bylo před čtyřiceti lety, bych to asi ani nesjel.

Kam bys tedy řekl, že se bude slalom ubírat? Lodě se ještě odlehčí? Zajímavý byl třeba nedávný experiment s ploutvičkami…

Teď je novým trendem stavět hodně obtížné tratě. Nevidím důvod hnát váhu lodí dolu. To už pak nic nevydrží. Naopak bych lodím na váze přidal, ať jsou bytelnější. S ploutvičkami jezdí plno lidí ze světové špičky. Já sám jsem to ještě nevyzkoušel. Bojím se, že by se mi to mohlo líbit. To by bylo pak „keců“ od trenéra, co jsem si to pořídil za blbost (směje se).

Jak se ti líbilo na už zmíněném adidas Sickline? Jedeš letos znovu? O kolik je to jiné než závody ve slalomu?

Celá ta akce byla skvělá. Ať už samotný závod tak i creekování na okolních řekách jsem si moc užil. Creekovka se chová jinak než slalomka a mě bavilo učit se zase něco nového. Bohužel se letos nezúčastním. Měl jsem hodně nabitou sezónu a potřebuju si od pádlování na chvíli odpočinout. Ale už teď mě to mrzí. Na Sickline je uvolněnější atmosféra. Když se nepostoupí dál do závodu, jde se pádlovat na jinou řeku a je to. Všichni si to tam snaží užít. Vodní slalom je profesionálnější sport a vše se tam více řeší. Ale vodáci se nezapřou. Po závodech se stejně všichni sejdou večer v hospodě.

Jak dlouho vlastně jezdíš na vodě?

Jezdím asi 14 let. Začínal jsem na Malé Skále. Z Dukly se právě vrátil Mirek Šimek a začal jsem s ním a se ségrou trénovat.

Co dělá sestra teď?

Měla problémy s ramenem proto musela nechat závodění a teď se chodí jen tak projet když je hezky. Jinak co dělá? Přijde mi to hodně nepříjemné, ale už pracuje.

A jak pokračovalo tvoje závodění? Jak dlouho si byl na Malé Skále, než si šel jinam?

Na Skále jsem byl až do konce střední školy. Ale často mě táta vozil na tréninky do Prahy, kde jsem měl možnost porovnat se s nejlepšími kajakáři. A když jsem netrénoval v Tróji, tak jsem pádloval na Paraplíčku a okoukával průjezdy od Zbyška Lhoty.

Řekni nám toho trochu víc o sobě, napadá mě, že tě vodácká veřejnost mimo svět slalomu vlastně nezná…

Je mi 24 a jsem ze severu Čech z Malé Skály. Na střední jsem chodil v Turnově na zdravotnické lyceum a na vysokou na FTVS na Karlovu univerzitu obor Fyzioterapie. Teď v říjnu nastupuju na navazující magisterské studium.

Jak dlouho si usiloval o to dostat se do české reprezentace?

Asi tak od šestnácti. V sedmnácti jsem si poprvé vyjel juniorskou repre a od té doby jsem se snažil v ní zůstat. Po juniorech přišla třiadvacítka, a když jsem byl starý i na ni, tak mi nezbývalo nic jinýho než dospělá.

Takže jsi v repre vlastně pořád, akorát se o tom moc nevědělo, protože to byly ty méně sledované mládežnické kategorie? Je velká konkurence, je těžké se udržet?

Nejsem, po juniorech mi trvalo dva roky, než jsem se dostal do třiadvacítky a minulý rok jsem byl jako náhradník. V juniorských kategoriích zaleží na ročníku. Občas je tam pět dobrých lodí (viz. nynější singlíři) a občas tam není nikdo.

Jaký máš sportovní (nejspíš asi vodácký) sen?

Já svůj sen žiju. Dělám co mě baví a doufám, že to takhle ještě dlouho zůstane. Až přestanu závodit, chci se věnovat creekování, na který teď nemám moc času. U vody chci zůstat co nejdýl to půjde.

Co bys řekl o finálové jízdě v Londýně? Věděl jsi, že to byla kule hned na začátku?

Nevěděl. Věděl jsem, že jsem to najel blbě a ztratil tam trochu času, ale jestli jsem tam měl celou hlavu nebo ne to jsem neřešil a snažil se koncentrovat na zbytek tratě. Po závodě mi tu kuli ze třetí brány upsali, ale dali mi ji na poslední protivodě. To už jsem ale neřešil. Když se jede na riziko, člověk musí být smířený i s tím, že ne vždy to vyjde. Jak vždycky říkal Ivan Pišvejc: „Lepší mrtvej hrdina, než živej sráč.“

Jaký máš názor na aféru okolo padesátky, kterou obrali rozhodčí Vávru o vítězství v letošním SP?

Byla to jednoznačná chyba rozhodčích, která se bohužel v našem sportu stává. Bylo to vyhrocené tím, že to Vávrovi nezkazilo jen jeden závod, ale celou sérii. A proto ho naprosto chápu.

Jaké tratě ti nejvíc sedí?

Více mi sedí těžší tratě. Mám rád přírodní vodu jako je Lipno, Špindl nebo Bourg. Trochu mě mrzí, že se světové závody už na přírodních vodách moc nejezdí.

Jak vypadá obyčejný týden reprezentanta ve slalomu?

To záleží v jakém období. Třeba příští týden to vypadá na 7x volný den. Jinak když makám, tak se mi střídají dny s třífázovým a dvoufázovým tréninkem a v neděli mám většinou volno. A když jsou závody tak se více odpočívá, nechodí se do posilovny a i tréninky na vodě jsou kratší.

Komu bys v rozhovoru předal štafetu, proč a na co se ho chceš zeptat?

Štafetu bych předal Kaho (Kača Hošková), protože letos v Londýně dokázala získat druhou medaili z MS. Chtěl bych se jí zeptat, jak by zhodnotila své medailové umístění na MS v roce 2011 a 2015. Co je pro ní cennější, jestli vítězství s eskymákem anebo druhé místo s jízdou podle její představy.

Výborně, to jsem sám zvědavý, ale vsázím na jízdu s eskymákem. Ondro, každopádně mockrát díky za rozhovor a nezbývá než popřát, ať se daří! Ahoj.

foto: archiv Ondřej Tunka