Od dětství jsem vyzkoušel všechny možné sporty, ale největší zážitky jsem našel v Adventure Race, dáno asi tím, že závod je rozmanitý a časově dlouhý. V srpnu jsme se zúčastnili [redir=http://www.hydromagazin.cz/clanek/344-czech-adventure-race-2010/ newwindow]Czech Adventure Race[/redir], Mezinárodního mistrovství ČR v extrémním závodě družstev, ve kterém pořadatelé stanovili časový limit 75 hodin.
Trasa byla naplánována celkově na 490 km rozdělených do 6 etap – 10 km orientační běh, 105 km na horském kole, 55 km in-line trek, 60 km lodí po řece Sázavě, 70 km další in-line trek a závěrečných 190 km MTB MTB.Trať byla počítána ideálním postupem. Náš tým urazil vzdálenost 560 km za 63 hodin.
Závod startoval orientačním během po okolí Ledče nad Sázavou zpestřeném 15 m slaňování v hradní věži. Následoval úsek na horských kolech, do kterého byl vložený krásný canyoning, skalní lezení a jumarování (lezení po laně pomocí spec. pomůcek).
Trasa byla naplánována celkově na 490 km rozdělených do 6 etap – 10 km orientační běh, 105 km na horském kole, 55 km in-line trek, 60 km lodí po řece Sázavě, 70 km další in-line trek a závěrečných 190 km MTB. Trať byla počítána ideálním postupem. Náš tým urazil vzdálenost 560 km za 63 hodin.
Ofotil jsem si je společně s mapkou celé trasy, vystříhal, nalepil na papír a barevnými fixy vyznačil trasy zdolání jezů a zjistil aktuální stav vody. Přívalové deště v posledních dnech udělaly své – na středním a dolním toku Sázavy byl povodňový stav. Měl jsem spočítáno, že určenou trasu urazíme za 11 hodin včetně hodinové zastávky na povinnou disciplínu skalní lezení.
Vyplouvali jsme po 20 hodinách závodu, tedy v 6 ráno. Ještě že tak. Při představě, jak sjíždíme jezy za tmy s čelovkou bez předchozího obhlédnutí mě trochu mrazila (obvykle to nedělám, ale závod je závod). A lovit ve vodě pod jezem sebe, loď, pádla, kolečkové brusle, hole, oblečení a jídlo se mi opravdu nechtělo.
Hned od Sluneční zátoky až do Ledče nás čekal díky vzdutí jezu volej a dost podobně se odvíjela i většina trasy, proud se zrychlil až po soutoku se Želivkou. Většinu jezů jsme sjížděli po desce jezu bez problémů. Po čtvrtém jezu (Chřenovice) jsme jednoho člena týmu vysadili, ten pak běžel pro povinné kontroly v okolí a opět jsme ho zhruba po 14 km (u mostu v Horkách) nabrali a pokračovali v cestě.
Na Posádovském mlýnu byla propust uzavřená a navíc zablokovaná větvemi, tak jsem zvolil po opatrném nájezdu na hranu jezu pomalé sjetí 3 m od pravé kozy propustě po desce jezu, kde byl na konci desky malý schůdek a krátký vodní válec. Tam slušně naložená loď poprvé nabrala vodu, ale háčci ji brzy vybrali a my začali dohánět asi tři týmy před námi, kteří jez přenášeli.
Týýý vole, tak na to už jsem starej kousek, na to nemám.