Stupnice obtížnosti vody

Řeky a jejich obtížnosti

V Evropě se dnes nejvíce používá sedmistupňová škála, někdy označovaná též jako alpská. Podle ní se obtížnosti peřejí, potažmo celých úseků řek dělí na klidné a šest stupňů divokých. Každý stupeň obtížnosti je pak charakterizován co možná nejobjektivnějším měřítkem a tím je výskyt nebezpečných nebo obtížně překonatelných vodních útvarů a překážek, které nutí vodáka při splouvání manévrovat a vyhýbat se jim. Škála zohledňuje také potenciální riziko, které typicky na daném stupni obtížnosti hrozí, nebezpečnost peřejí při tom ale není hlavním kritériem hodnocení obtížnosti. Stupeň obtížnosti je proto jen nepřímým vodítkem ke zhodnocení objektivních nebezpečí konkrétního úseku a nelze tedy spoléhat na to, že např. [b]na WW I nic nehrozí[/b] a není potřeba dávat pozor nebo umět řídit loď. Je víceméně pravidlem, že s rostoucí technickou obtížností peřejí roste přiměřeně i riziko úrazu nebo utonutí v případě zvrhnutí a naopak, ale je nutné brát také v potaz celkovou délku obtížného úseku – čím delší jsou souvislé peřeje, tím větší je nebezpečí utonutí při plavání v nich.

Pro lepší názornost se u nás tradičně k jednotlivým stupňům obtížnosti připojují také informace o nárocích na dovednosti a vybavení pádlistů. I tady je však třeba tabulku správně interpretovat tak, že jde o obecná doporučení k vybavení a schopnostem vhodným pro danou obtížnost a ne naopak, že když někdo má pocit, že precizně ovládá loď v proudu, jezdí vlastně WW IV. Velkou roli hraje také celková psychická odolnost jezdce, vyspělost ve zvládání stresových situací i tlaku skupiny (tzv. peer pressure) a momentální psychická kondice. [b]Psychika[/b] jezdce má na výkon často mnohem větší vliv než jeho fyzická či technická zdatnost, přesto bývá, v souvislosti s hodnocením obtížnosti řek, často zcela opomíjena – nejspíš proto, že je těžké ji popsat slovy či jinak kategorizovat. Jednoduše řečeno: zůstaneme-li v pohodě, zvládneme s přehledem i obtížné peřeje, naopak ten kdo se nechá ovládnout strachem nebo naopak vyhecovat k něčemu na co nemá, bude dělat i zbytečné chyby, které mohou být v nejhorších případech fatální.

U delších úseků se obtížnost stanovuje podle PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí. Pokud se na daném úseku vyskytují OJEDINĚLÁ místa vyšší obtížnosti než většina ostatních peřejí, uvádí se jejich obtížnost většinou v závorce. Obdobně to platí pro místa nesjízdná, pokud je lze překonat přenášením. Pokud je obtížnost na hranici mezi jednotlivými stupni, používají se pro lepší přiblížení ke skutečnosti znaménka plus nebo mínus za číslicí stupně obtížnosti. Zde potom znaménko plus znamená obtížnost zhruba „o třetinu stupně vyšší“ a znaménko mínus „o třetinu stupně nižší“. To už se ale dostáváme do ryze akademické a teoretické roviny, kde až příliš závisí na subjektivním pohledu hodnotitele. Teoreticky je tedy sice WW II+ o něco těžší než WW II a přitom lehčí než WW III-, ale prakticky takové „přesné“ hodnocení nemá valného významu protože, jak je vysvětleno dále, neexistují přesná a měřitelná kritéria pro stanovení obtížnosti. Znaménko + nebo – vlastně jenom napovídá, že ten, kdo úsek hodnotil, trochu váhal, zda je to spíš „těžší dvojka“ nebo „lehčí trojka“.

Škála divoké vody je tedy stanovena popsána poměrně exaktně a jednoznačně. Hodnocení řek ale tak přesné a jednoznačné není, proč? Především různé řeky hodnotí různí lidé, v tom je hodnocení subjektivní. Navíc rozmanitost vodních terénů je tak veliká, že je prostě nelze všechny srovnat a nacpat do sedmi nebo deseti škatulek. Řeky se v průběhu času mění (některé málo, jiné – třeba ledovcové značně a často) a mění se také průtok či přírodní i umělé překážky v nich. K tomu všemu přistupují už zmíněné různé tradice v různých oblastech vzájemné promíchávání a ovlivňování různých stupnic. Stupnice WW je užitečná orientační pomůcka, nemůže však nikdy být dostatečně přesná ani informativní na to, aby nahradila podrobné průvodce či kilometráže a už vůbec by neměla svádět k lehkomyslnosti a nepozornosti na neznámých řekách.

Tabulka obtížností divoké vody

Označení obtížnosti	Charakter	Typická rizika	Co je třeba umět	Jak se vybavit
ZW klidná	stojatá nebo jen klidně proudící voda, rychlost proudu do 2 m/s, bez překážek a peřejí	minimální, na otevřených rozlehlých vodních plochách riziko velkých vln v důsledku silného větru	základy ovládání lodi, plavání a na větších tocích také samozáchrana v hluboké vodě	libovolná loď zabezpečená proti potopení, plovací vesta
WW I lehká	proudící voda s malými peřejemi s nízkými vlnami, překážky malé, řídké, dobře viditelné, lze se snadno vyhnout, řečiště přehledné	rizika jsou ojedinělá, omezují se nejčastěji na nebezpečné jezy; na menších tocích porost na březích, padlé stromy a podemleté břehy	základy ovládání lodi a plavání v proudící vodě, schopnost rozpoznat proudnici a vyhnout se překážce, samozáchrana v proudu	libovolná loď zabezpečená proti potopení, plovací vesta, házečka, helma je doporučená
WW II mírně těžká	mírné přehledné peřeje s jasnou linií průjezdu zřetelnou i z lodi, občas nutno manévrovat v proudu, vlny pravidelné, průjezdné otevřenou lodí bez zalití, válce výjimečné a malé	riziko malé plavbě, při plavání v proudu hrozí lehčí zranění o nerovné dno; mohou se vyskytnout nebezpečná místa, která lze ale snadno rozpoznat a vyhnout se jim či přenést	spolehlivé ovládání lodi, jízda v proudu a ve vlnách, umět zastavit ve vracáku, znalost a schopnost rozpoznání všech základních charakteristik proudící vody (proudnice, rozhraní, válec apod.), samozáchrana v proudu	loď vhodná pro vodní turistiku nebo divokou vodu, zabezpečená proti potopení, plovací vesta, házečka, helma velmi vhodná na uzavřených lodích, doporučená i na všech ostatních plavidlech
WW III těžká	peřeje s nepravidelnými vlnami bez možnosti se jim vyhnout, velká pravděpodobnost zalití otevřené lodi, nutnost manévrovat v rychlém proudu, vyskytují se nepřehledná místa se stupni a malými válci, úzká rozhraní a mírně turbulentní vracáky, zvláště na řekách s velkým průtokem	střední riziko, při jízdě jsou nutné ochranné prostředky, při plavání často hrozí poranění nebo tonutí; není-li nadosah pomoc skupiny, riziko roste; mohou se vyskytovat nebezpečné jevy na řece, např. sifony, ledová voda; nepřehledná místa nutno prohlédnout z břehu	spolehlivé ovládání lodi, technika i taktika jízdy v proudu a ve vlnách, dobrá znalost čtení vody a bezpečné jízdy ve skupině, trénovanost, samozáchrana a znalost plavání v proudu, na kryté lodi eskymácký obrat	pevná či nafukovací loď pro divokou vodu, zabezpečená proti potopení, plovací vesta, vhodné oblečení, helma, nůž, házečka, telefon
WW IV velmi těžká	dlouhé a silné peřeje, velké vlny a válce, které nelze, nebo jen obtížně, objet, zablokované koryto s úzkými pasážemi vyžadující rychlé manévrování, vysoké stupně s válci, často nepřehledné, ostrá rozhraní a malé vracáky, průjezdy často jen na jednu loď	riziko střední až velké, samozáchrana obtížná, často nutná pomoc, která vyžaduje praxi; na mnoha místech nutná prohlídka ze břehu, občas se vyskytují nebezpečné jevy (válce, sifony, stromy), na ledovcových řekách nízká teplota vody	precizní ovládání lodi v silném proudu a ve vlnách, výborná znalost čtení vody, průjezdu válcem, jízdy a jištění ve skupině, znalost a praxe používání bezpečnostních a záchranných prostředků, samozáchrana v proudu, na kryté lodi eskymácký obrat, dobrá fyzická a psychická kondice	pevná loď pro divokou vodu zabezpečená proti potopení nebo raft se sehranou posádkou, plovací vesta, vhodné oblečení, helma,nůž, házečka, telefon, lékárnička, náhradní pádlo ve skupině
WW V extrémně těžká	souvislé a silné zablokované peřeje s malým počtem vracáků, nepřehledné, navazující stupně, vysoké vlny a velké válce, které nelze objet, velký spád a/nebo průtok, prohlídka nezbytná, často obtížná	vysoké riziko, plavání nebezpečné, často se vyskytují nebezpečné jevy, záchrana obtížná, často problematická, komplikovaná nepřístupností terénu	vynikající ovládání lodi a bohaté zkušenosti s divokou vodou, jištěním, používáním záchranných prostředků a samozáchranou v proudu, vynikající fyzická a psychická kondice, jízda v sehrané a trénované skupině	pevná loď pro divokou vodu, zabezpečená proti potopení, vhodné oblečení, plovací vesta, helma, nůž, házečka, telefon, lékárnička, náhradní pádlo
WW VI hranice sjízdnosti	obtížnost na hranici současných možností, kombinace mnoha překážek, velkého spádu a nebezpečí, sjízdné jen za určitých optimálních podmínek	extrémní riziko úrazu nebo smrti, záchrana velmi obtížná, často nemožná	bohaté zkušenosti, vynikající schopnosti a forma, touha překonat nepřekonané	speciální kajaky „creekové“, výbava jako na WW V a sehraný podpůrný tým

Jak stupnice obtížnosti správně používat

Především je třeba mít na paměti, že účelem, kterému mají stupnice sloužit, je co nejobjektivnější porovnání technické náročnosti řek pro vodáky. Jejich účelem naopak není srovnávání schopností jednotlivých vodáků, či posilování ega ambiciózních jednotlivců (k tomu jsou mnohem vhodnější nejrůznější závody a soutěže) . Hodnocení obtížností v průvodcích ve zkratce vypovídá o charakteru toku a informuje poučeného vodáka o tom, na co se má s největší pravděpodobností připravit po technické, fyzické i psychické stránce. Naproti tomu hodnocení obtížnosti peřejí vyslovená na vodáckém večírku nebo v hospodě u piva nevypovídají o ničem, nanejvýš tak o stupni opilosti autora takového hodnocení. Vždy se proto spolehněte raději na důvěryhodné a ověřitelné zdroje než na zaručená hodnocení „zkušenějších“ kamarádů.

Ten kdo začne jezdit divokou vodu a porovnávat svůj výkon s údaji spolehlivých vodáckých průvodců si brzy vytvoří představu o jednotlivých stupních obtížnosti. Snadno se pak stává, že si podle sjetých úseků vytvoří své vlastní hodnocení a v některých případech nemusí s průvodci tak docela souhlasit. Může být chyba v průvodci, to se ale stává zřídka. Druhou možností je, že vodákovo osobní hodnocení nebere v potaz některé, možná podstatné detaily, jako je například neobvyklý vodní stav anebo třeba momentální psychická či fyzická kondice pádlisty. Často se také stává, že se stoupající zdatností a „vyježděností“ vodák získá pocit, že „už ty pětky dneska vlastně nejsou ani tak těžké jako dřív a měly by to být spíš čtyřky“. Ani tady ale není chyba v klasifikaci obtížností, spíš ve zcela oprávněném pocitu, že ne všechny „pětky“ jsou stejně obtížné. Zde nezbývá než si uvědomit, že v alpském systému jsou kategorie WW IV, ale hlavně WW V velmi široké a mohou zahrnovat peřeje snazší i obtížnější, přehledné i méně přehledné, ale hlavně méně i značně nebezpečné. Vždy tedy nakonec musí rozhodovat především důkladná obhlídka místa za aktuálního vodního stavu a střízlivé zhodnocení své momentální kondice i nálady. Nakonec není až tak důležité, zda sjedeme úsek WW III nebo WW V, hlavní je, aby to bylo ve zdraví a v pohodě.