HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Stupnice obtížnosti vody

Stupnice obtížnosti vody

Hodnocení obtížností divoké vody je do značné míry subjektivní záležitostí, přesto je užitečné různě náročné vodní terény nějak klasifikovat, a jednoduše a srozumitelně tak zprostředkovat přibližnou informaci o tom, co na nich může vodáka čekat. Celosvětově se používá několik různých stupnic obtížností, které jsou ovlivněny tradicí a charakterem řek v dané oblasti. Převažuje členění řek nebo peřejí do 6 – 10 stupňů či kategorií od nejlehčích po nejtěžší. Protože se od sebe jednotlivé stupnice liší, je nutné toto rozlišovat i v popisech a znát, jak jsou jednotlivé stupně definovány.

Řeky a jejich obtížnosti

V Evropě se dnes nejvíce používá sedmistupňová škála, někdy označovaná též jako alpská. Podle ní se obtížnosti peřejí, potažmo celých úseků řek dělí na klidné a šest stupňů divokých. Každý stupeň obtížnosti je pak charakterizován co možná nejobjektivnějším měřítkem a tím je výskyt nebezpečných nebo obtížně překonatelných vodních útvarů a překážek, které nutí vodáka při splouvání manévrovat a vyhýbat se jim. Škála zohledňuje také potenciální riziko, které typicky na daném stupni obtížnosti hrozí, nebezpečnost peřejí při tom ale není hlavním kritériem hodnocení obtížnosti. Stupeň obtížnosti je proto jen nepřímým vodítkem ke zhodnocení objektivních nebezpečí konkrétního úseku a nelze tedy spoléhat na to, že např. [b]na WW I nic nehrozí[/b] a není potřeba dávat pozor nebo umět řídit loď. Je víceméně pravidlem, že s rostoucí technickou obtížností peřejí roste přiměřeně i riziko úrazu nebo utonutí v případě zvrhnutí a naopak, ale je nutné brát také v potaz celkovou délku obtížného úseku – čím delší jsou souvislé peřeje, tím větší je nebezpečí utonutí při plavání v nich.

Pro lepší názornost se u nás tradičně k jednotlivým stupňům obtížnosti připojují také informace o nárocích na dovednosti a vybavení pádlistů. I tady je však třeba tabulku správně interpretovat tak, že jde o obecná doporučení k vybavení a schopnostem vhodným pro danou obtížnost a ne naopak, že když někdo má pocit, že precizně ovládá loď v proudu, jezdí vlastně WW IV. Velkou roli hraje také celková psychická odolnost jezdce, vyspělost ve zvládání stresových situací i tlaku skupiny (tzv. peer pressure) a momentální psychická kondice. [b]Psychika[/b] jezdce má na výkon často mnohem větší vliv než jeho fyzická či technická zdatnost, přesto bývá, v souvislosti s hodnocením obtížnosti řek, často zcela opomíjena – nejspíš proto, že je těžké ji popsat slovy či jinak kategorizovat. Jednoduše řečeno: zůstaneme-li v pohodě, zvládneme s přehledem i obtížné peřeje, naopak ten kdo se nechá ovládnout strachem nebo naopak vyhecovat k něčemu na co nemá, bude dělat i zbytečné chyby, které mohou být v nejhorších případech fatální.

U delších úseků se obtížnost stanovuje podle PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí. Pokud se na daném úseku vyskytují OJEDINĚLÁ místa vyšší obtížnosti než většina ostatních peřejí, uvádí se jejich obtížnost většinou v závorce. Obdobně to platí pro místa nesjízdná, pokud je lze překonat přenášením. Pokud je obtížnost na hranici mezi jednotlivými stupni, používají se pro lepší přiblížení ke skutečnosti znaménka plus nebo mínus za číslicí stupně obtížnosti. Zde potom znaménko plus znamená obtížnost zhruba „o třetinu stupně vyšší“ a znaménko mínus „o třetinu stupně nižší“. To už se ale dostáváme do ryze akademické a teoretické roviny, kde až příliš závisí na subjektivním pohledu hodnotitele. Teoreticky je tedy sice WW II+ o něco těžší než WW II a přitom lehčí než WW III-, ale prakticky takové „přesné“ hodnocení nemá valného významu protože, jak je vysvětleno dále, neexistují přesná a měřitelná kritéria pro stanovení obtížnosti. Znaménko + nebo – vlastně jenom napovídá, že ten, kdo úsek hodnotil, trochu váhal, zda je to spíš „těžší dvojka“ nebo „lehčí trojka“.

Škála divoké vody je tedy stanovena popsána poměrně exaktně a jednoznačně. Hodnocení řek ale tak přesné a jednoznačné není, proč? Především různé řeky hodnotí různí lidé, v tom je hodnocení subjektivní. Navíc rozmanitost vodních terénů je tak veliká, že je prostě nelze všechny srovnat a nacpat do sedmi nebo deseti škatulek. Řeky se v průběhu času mění (některé málo, jiné – třeba ledovcové značně a často) a mění se také průtok či přírodní i umělé překážky v nich. K tomu všemu přistupují už zmíněné různé tradice v různých oblastech vzájemné promíchávání a ovlivňování různých stupnic. Stupnice WW je užitečná orientační pomůcka, nemůže však nikdy být dostatečně přesná ani informativní na to, aby nahradila podrobné průvodce či kilometráže a už vůbec by neměla svádět k lehkomyslnosti a nepozornosti na neznámých řekách.

Tabulka obtížností divoké vody

Označení obtížnostiCharakterTypická rizikaCo je třeba umětJak se vybavit
ZW
klidná
stojatá nebo jen klidně proudící voda, rychlost proudu do 2 m/s, bez překážek a peřejíminimální, na otevřených rozlehlých vodních plochách riziko velkých vln v důsledku silného větruzáklady ovládání lodi, plavání a na větších tocích také samozáchrana v hluboké vodělibovolná loď zabezpečená proti potopení, plovací vesta
WW I
lehká
proudící voda s malými peřejemi s nízkými vlnami, překážky malé, řídké, dobře viditelné, lze se snadno vyhnout, řečiště přehlednérizika jsou ojedinělá, omezují se nejčastěji na nebezpečné jezy; na menších tocích porost na březích, padlé stromy a podemleté břehyzáklady ovládání lodi a plavání v proudící vodě, schopnost rozpoznat proudnici a vyhnout se překážce, samozáchrana v proudulibovolná loď zabezpečená proti potopení, plovací vesta, házečka, helma je doporučená
WW II
mírně těžká
mírné přehledné peřeje s jasnou linií průjezdu zřetelnou i z lodi, občas nutno manévrovat v proudu, vlny pravidelné, průjezdné otevřenou lodí bez zalití, válce výjimečné a malériziko malé plavbě, při plavání v proudu hrozí lehčí zranění o nerovné dno; mohou se vyskytnout nebezpečná místa, která lze ale snadno rozpoznat a vyhnout se jim či přenéstspolehlivé ovládání lodi, jízda v proudu a ve vlnách, umět zastavit ve vracáku, znalost a schopnost rozpoznání všech základních charakteristik proudící vody (proudnice, rozhraní, válec apod.), samozáchrana v prouduloď vhodná pro vodní turistiku nebo divokou vodu, zabezpečená proti potopení, plovací vesta, házečka, helma velmi vhodná na uzavřených lodích, doporučená i na všech ostatních plavidlech

WW III

těžká

peřeje s nepravidelnými vlnami bez možnosti se jim vyhnout, velká pravděpodobnost zalití otevřené lodi, nutnost manévrovat v rychlém proudu, vyskytují se nepřehledná místa se stupni a malými válci, úzká rozhraní a mírně turbulentní vracáky, zvláště na řekách s velkým průtokemstřední riziko, při jízdě jsou nutné ochranné prostředky, při plavání často hrozí poranění nebo tonutí; není-li nadosah pomoc skupiny, riziko roste; mohou se vyskytovat nebezpečné jevy na řece, např. sifony, ledová voda; nepřehledná místa nutno prohlédnout z břehuspolehlivé ovládání lodi, technika i taktika jízdy v proudu a ve vlnách, dobrá znalost čtení vody a bezpečné jízdy ve skupině, trénovanost, samozáchrana a znalost plavání v proudu, na kryté lodi eskymácký obratpevná či nafukovací loď pro divokou vodu, zabezpečená proti potopení, plovací vesta, vhodné oblečení, helma, nůž, házečka, telefon
WW IV
velmi těžká
dlouhé a silné peřeje, velké vlny a válce, které nelze, nebo jen obtížně, objet, zablokované koryto s úzkými pasážemi vyžadující rychlé manévrování, vysoké stupně s válci, často nepřehledné, ostrá rozhraní a malé vracáky, průjezdy často jen na jednu loďriziko střední až velké, samozáchrana obtížná, často nutná pomoc, která vyžaduje praxi; na mnoha místech nutná prohlídka ze břehu, občas se vyskytují nebezpečné jevy (válce, sifony, stromy), na ledovcových řekách nízká teplota vodyprecizní ovládání lodi v silném proudu a ve vlnách, výborná znalost čtení vody, průjezdu válcem, jízdy a jištění ve skupině, znalost a praxe používání bezpečnostních a záchranných prostředků, samozáchrana v proudu, na kryté lodi eskymácký obrat, dobrá fyzická a psychická kondicepevná loď pro divokou vodu zabezpečená proti potopení nebo raft se sehranou posádkou, plovací vesta, vhodné oblečení, helma,nůž, házečka, telefon, lékárnička, náhradní pádlo ve skupině
WW V
extrémně těžká
souvislé a silné zablokované peřeje s malým počtem vracáků, nepřehledné, navazující stupně, vysoké vlny a velké válce, které nelze objet, velký spád a/nebo průtok, prohlídka nezbytná, často obtížnávysoké riziko, plavání nebezpečné, často se vyskytují nebezpečné jevy, záchrana obtížná, často problematická, komplikovaná nepřístupností terénuvynikající ovládání lodi a bohaté zkušenosti s divokou vodou, jištěním, používáním záchranných prostředků a samozáchranou v proudu, vynikající fyzická a psychická kondice, jízda v sehrané a trénované skupiněpevná loď pro divokou vodu, zabezpečená proti potopení, vhodné oblečení, plovací vesta, helma, nůž, házečka, telefon, lékárnička, náhradní pádlo
WW VI
hranice sjízdnosti
obtížnost na hranici současných možností, kombinace mnoha překážek, velkého spádu a nebezpečí, sjízdné jen za určitých optimálních podmínekextrémní riziko úrazu nebo smrti, záchrana velmi obtížná, často nemožnábohaté zkušenosti, vynikající schopnosti a forma, touha překonat nepřekonanéspeciální kajaky „creekové“, výbava jako na WW V a sehraný podpůrný tým

Jak stupnice obtížnosti správně používat

Především je třeba mít na paměti, že účelem, kterému mají stupnice sloužit, je co nejobjektivnější porovnání technické náročnosti řek pro vodáky. Jejich účelem naopak není srovnávání schopností jednotlivých vodáků, či posilování ega ambiciózních jednotlivců (k tomu jsou mnohem vhodnější nejrůznější závody a soutěže) . Hodnocení obtížností v průvodcích ve zkratce vypovídá o charakteru toku a informuje poučeného vodáka o tom, na co se má s největší pravděpodobností připravit po technické, fyzické i psychické stránce. Naproti tomu hodnocení obtížnosti peřejí vyslovená na vodáckém večírku nebo v hospodě u piva nevypovídají o ničem, nanejvýš tak o stupni opilosti autora takového hodnocení. Vždy se proto spolehněte raději na důvěryhodné a ověřitelné zdroje než na zaručená hodnocení „zkušenějších“ kamarádů.

Ten kdo začne jezdit divokou vodu a porovnávat svůj výkon s údaji spolehlivých vodáckých průvodců si brzy vytvoří představu o jednotlivých stupních obtížnosti. Snadno se pak stává, že si podle sjetých úseků vytvoří své vlastní hodnocení a v některých případech nemusí s průvodci tak docela souhlasit. Může být chyba v průvodci, to se ale stává zřídka. Druhou možností je, že vodákovo osobní hodnocení nebere v potaz některé, možná podstatné detaily, jako je například neobvyklý vodní stav anebo třeba momentální psychická či fyzická kondice pádlisty. Často se také stává, že se stoupající zdatností a „vyježděností“ vodák získá pocit, že „už ty pětky dneska vlastně nejsou ani tak těžké jako dřív a měly by to být spíš čtyřky“. Ani tady ale není chyba v klasifikaci obtížností, spíš ve zcela oprávněném pocitu, že ne všechny „pětky“ jsou stejně obtížné. Zde nezbývá než si uvědomit, že v alpském systému jsou kategorie WW IV, ale hlavně WW V velmi široké a mohou zahrnovat peřeje snazší i obtížnější, přehledné i méně přehledné, ale hlavně méně i značně nebezpečné. Vždy tedy nakonec musí rozhodovat především důkladná obhlídka místa za aktuálního vodního stavu a střízlivé zhodnocení své momentální kondice i nálady. Nakonec není až tak důležité, zda sjedeme úsek WW III nebo WW V, hlavní je, aby to bylo ve zdraví a v pohodě.

Zkušenosti čtenářů

žralok

Hodně začátečníků udělá chybu vydáním se na řeku o tabulkové obtížnosti , která by měla být pro něj v pohodě a kterou třeba i za normálního stavu znají . Za vysokého stavu a pak nemohou uvěřit jak se obtížnost změnila .

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Boris

Výborný článek, díky za něj. Jen jednu malou otázečku, na kterou jsem v článku nenašel odpověď – jak je to s hodnocením znaménky + a – za WW? WW II+ je lehčí než WW II nebo obtížnější? Díky Kelt

Civa

WW II+ je tezsi nez WW II. Tedy opacne nez to bylo ve skole

Honz

Pravda, v textu to nebylo vysvětleno, jen zmíněno. Přidal jsem proto pár vět, aby bylo jasnější, jak se se znaménky +/- nakládá. Je to poměrně logické: + znamená vyšší obtížnost, – naopak nižší…

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Jirka

Poznámka mimo divokou vodu; škoda že se upouští od značení ZW A, ZW B, ZW C. Je podstatný rozdíl, jestli pojedu po téměř stojaté řece, např Labe 5 km nad Pardubicemi (ZW A) nebo po řece, která sama o sobě teče 5 km/hod. (Dunaj nad Kelheimem). Informace se hodí při plánování denních úseků…

Martin

Pro lidi, seznamující se s touhle problematikou, vceku dobrý článek. Jen bych zdůraznil, jak už se tady ostatně psalo, důležitost průtoku v řece pro obtížnost i subjektivní pocity, a to jak průměrného (když jsme začli kdysi po Kamenicích a Jizerách jezdit na vodnaté řeky do ciziny, byli jsme vykulení na dvojkách a trojkách), tak změn na jednotlivých řekách.
Taky souhlasím s názorem na zachování víc stupňů ZW. Krásný příklad jsem měl vloni, když jsme vjeli v Kanadě do Yukonu z jeho přítoku Big Salmon. Yukon je až na malé výjimky zcela bez peřejí a vln, ovšem ta masa vody teče rychleji, než běžné dvojkové peřeje u nás, proti proudu se skoro nedá pádlovat:-)

Megadeath

Hehe, věčné téma, především u obtížností vyšších.
By mě zajímalo kolik pádlerů, by uspokojil komentář k řece á la : 5.2 E,L gama, epsilon, fí a to celé v závorce na druhou, šli a sedli na to.
Racionální člobrda vezme kilometráž (bavím se o evropě) a tam čte : řeka blabla, úsek blabla, ww 4-5(6,X), MV = 10 SV = 20 VV = 30 cm na vodočtu. Pak je obvykle popis úseku. Např. po pěšince k řece cca 3 hod, sjížděný úsek cca 5 hod v sehrané partě. Po 1 km pozor, vpravo před závalem vystoupit a prohlédnout peřej 6-X. Následuje 3-4 v kaňonu, bez možnosti přenášení. A tak dál. Když někdo usoudí, že to dá s Pálavama, jeho problém.
Popis úseku a charakteru řeky je relevantní údaj. Ne sada čísel, písmen a znaků.
A je to především o soudnosti. Posledních hodně let (evropská klas.) je WW6 hranice sjízdnosti. Ovšem velmi širokého spektra (Korsika není Norsko)! Takže soudnost. A shánět info. A seučit, seučit, seučit!

Vojta

Tyhle dvě věci se trochu stále pletou dohromady. Souhlasím,že souvisí a dosti úzce, ale je to prostě něco jiného. Obtížnostje dána úkazy a překážkami a nevímčímještě vody a koryta jímž teče. Množství vod atd, pak zas určují tu míru nebezpečí. Hondotit Yukon s Botičem lze velice těžko, ale obtížnost podle alpské stupnice je v podstatě stejná. Samozřejmě míra nebezpečí je na Yukonu mnohonásobně vyšší. Asi nikdy nebude stoprocentní hodnocení, které bude zcela jasné a opravdu označení jak píše Megadeth nikomu nic neřekne. Při troše soudnosti, když si k tomu člověk přečte co je potřeba tak by mu to ze současně dostupných pramenů mělo být jasné vocogo. V.

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Lubor

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky – charakter, rizika a „co je potřeba umět“ se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně – Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, … A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali 🙂

Kmochacek

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten „optimální“ průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. „+“ používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, „mínus“ se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle „PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí“, výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší…

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o „alpské“ stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: