Divočinou Aljašky na jih až k polárnímu kruhu – 1. díl, kontinentální rozvodí

Divočinou Aljašky na jih až k polárnímu kruhu – 1. díl, kontinentální rozvodí

V Pádlerovi 3/2016 jsme otiskli 6ti stránkový článek z výpravy českých dobrodruhů, kteří si říkají Fjolls Expedition, na řeku Alatnu na Aljašce, tekoucí vysoko nad polárním kruhem. A protože článek vzbudil nebývale pozitivní ohlasy a fjollové k němu mají mnoho překrásných fotek, rozhodli jsme se vydat článek postupně i zde, abyste se mohli podívat na mnohem více fotek a časem i nějaké ty pohyblivé obrázky.

Tam, kde je ticho nejhlasitější, daleko za polární kruh, a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele, vydali jsme se splouvat řeku Alatnu. Pod naší mapou stálo: „No roads or trails in this area“ (V této oblasti nejsou žádné cesty ani stezky). Vybaveni jsme byli loděmi, jídlem v medvědu-vzdorných kontejnerech a pepřovým sprejem. Plán byl překročit kontinentální rozvodí a plout 300 km na jih s cílem na polárním kruhu. Cestou jsme se chtěli vydat pěšky k Arrigetch Peaks, postavit plachetnici nebo třeba péct chleba.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Jsme kamarádi, kteří se tak nějak posbírali z Čech, Moravy a Slovenska. Věkový průměr 25 let. Nepatříme do žádného profi klubu horolezců ani vodáckého oddílu, i když někteří z nás mají s horolezectvím a vrcholovým sportem bohaté zkušenosti. A blázni také nejsme – říkáme si Fjolls. Proč Fjolls, to je zase jiný příběh, a navíc je to tajemství.

Na výpravu nás jelo šest – tři fjollové a tři fjollinky.  Někteří zkušení vodáci, někteří míň. I tomu se musel přizpůsobit výběr vhodné řeky. Navíc jsme věděli, že chceme jet do naprosté divočiny, kde se budeme moct spolehnout jen sami na sebe. Přípravy se tedy nesměly podcenit a nechtěli jsme nic zbytečně riskovat. Nejeli jsme za adrenalinovými zážitky splouvat divokou řeku, ale užít si krásu divoké přírody a naprosté svobody. Vybrali jsme proto řeku Alatnu – obtížnost na horním toku je WW II, dole potom WW I.

Po cestě na sever táboříme v horách u jezera / F: Fjolls Expedition
Po cestě na sever táboříme v horách u jezera / F: Fjolls Expedition

Alatna je 296 km dlouhá řeka, která pramení v pohoří Brooks Range, uprostřed aljašské divočiny. Teče celou dobu na jih, a když konečně dospěje k polárnímu kruhu, vlévá se do řeky Koyokuk. Většinu doby protéká národním parkem s příhodným názvem Gates of the Arctic. Ten je sice větší než Česká republika a Slovensko dohromady, ale leží takřka na konci světa a vůbec není snadné se k němu dostat. Zná ho tedy jen málokdo. Nejspíš právě díky tomu si tam příroda pořád zachovala svou divokou krásu.

Na rozvodí hydroplánem

Dostat se až k Alatně je poměrně komplikované. Nejbližší město je Fairbanks. Odtud se pak musí ještě mnoho kilometrů po Dalton Highway, což je spíš lepší polňačka, ale je to v celé Severní Americe jediná cesta za polární kruh. Koupili jsme postarší auto a doufali, že se nám cestou nerozsype. Nakonec nám upadl jen výfuk. Dojeli jsme až do osady Cold Foot, která je jedním z mála obydlených míst na celé Dalton Highway. Je to vlastně jen benzinka a motorest pro trakery, několik dočasných příbytků pro sezonní zaměstnance a Visitors centrum Národního parku, kde nám půjčili barely na jídlo, odolné proti medvědům.

Jsme připraveni vyrazit! Před námi veškeré vybavení a zásoby, které budeme přenášet přes rozvodí / F: Fjolls Expedition
Jsme připraveni vyrazit! Před námi veškeré vybavení a zásoby, které budeme přenášet přes rozvodí / F: Fjolls Expedition

Blíž k Alatně to po silnici nejde. Museli jsme tedy ještě přeletět malým letadlem do osady Bettles, kam se po zemi dá dostat jen v zimě, když zamrzne permafrost. A odtud konečně hydroplánem k pramenům Alatny.

Oblast, kde pramení Alatna, je velmi ojedinělá. Leží na kontinentálním rozvodí dvou oceánů, a to Severního ledového a Pacifiku – jde o jedno ze vzácných míst, kde rozvodí nevede po hřebenu hor. Náš pilot obkroužil několik jezer a nakonec jako bezpečné pro přistání vyhodnotil jedno z těch, která ležela těsně za rozvodím na řece Nigu. Nejdřív vysadil pánskou část osazenstva (museli přece postavit tábor) a za další čtyři hodiny přiletěl znovu se zbývajícími věcmi, a hlavně přivezl fjollinky. Pak už hydroplán zmizel za obzorem a my jsme stáli uprostřed ticha a svobody úplně sami.

Rozvodí

Představte si široké údolí obklopené horami, daleko za polárním kruhem, tundru, kde rostou mechy, lišejníky, spousta různých bylinek a občas nízké keříky, ale žádné stromy nebo cokoli, co by vám bránilo ve výhledu. Vidíte opravdu daleko. A jakmile vyjdete jen o kousíček výš, uvidíte řadu jezer a jezírek. Všechna propojují malé potůčky. Všechna, kromě dvou.  A právě mezi těmito dvěma jezery vede rozvodí dvou oceánů.  No, a teď si ještě představte, že jste komár. Stejně jako miliony dalších jste se narodili v některé z místních bažin. Naposledy tudy přenášel loď traper před šedesáti lety a najednou se přímo před vámi zjeví šest fjollů plných sladké čerstvé krve.

Prozkoumáváme okolí tábořiště z pahorku, kudy prochází hranice rozvodí. Široko daleko jsme úplně sami, společnost nám dělají jen všudypřítomná hejna komárů / F: Fjolls Expedition
Prozkoumáváme okolí tábořiště z pahorku, kudy prochází hranice rozvodí. Široko daleko jsme úplně sami, společnost nám dělají jen všudypřítomná hejna komárů / F: Fjolls Expedition

Bylo úplně jedno, kolik vrstev repelentu jsme na sobě měli. Pro komáry jsme byly zářivě červený tepající terč a za každou cenu se k nám museli dostat.

Křovím, bažinami a skrz hejna komárů jsme se tedy se vším vybavením vydali přes kontinentální rozvodí k prameni řeky Alatny. Od jezera, kde jsme přistáli, jsme pokračovali přes jezera a potůčky, které tečou do Severního ledového oceánu, až k těm, jež se vlévají do Pacifiku. Když to bylo možné, táhli jsme všechno po vodě, pokud ne, tak na zádech. Někdy se naše výprava musela rozdělit, a zatímco holky šly s lehčími zavazadly po „souši“, kluci s těžšími věcmi pluli po jezeře.

Nic, široko daleko prostě…nic. Jen my uprostřed neskutečné divočiny. K nejbližší civilizaci je to 500 km přes hory, bažiny a lesy bez jediné cesty nebo stezky / F: Fjolls Expedition
Nic, široko daleko prostě…nic. Jen my uprostřed neskutečné divočiny. K nejbližší civilizaci je to 500 km přes hory, bažiny a lesy bez jediné cesty nebo stezky / F: Fjolls Expedition

Vzhledem k tomu, že jsme měli přibližně 400 kg věcí a zásob, zabrala nám portáž tři dny. Věci jsme totiž někdy museli nést po částech.  Nejtěžší bylo vždy přenést velké kovové barely s jídlem. Měli jsme tři a každý z nich vážil okolo 70 kg.

Od jezera Gaedeke a dál už po Alatně

U jezera Gaedeke, kde konečně Alatna pramení, jsme se zastavili na dva dny a v rámci rekonvalescence se vydali na jeden z okolních vrcholků. A když už jsme byli tak vysoko, rozhodli jsme se po hřebenu pokračovat i na druhý a potom na třetí, nejvyšší vrchol. Z výšky se otevřel nádherný výhled dál do údolí, kam teče Alatna.

Konečně náš cíl, jezero Gaedeke. Tady pramení naše Alatna! / F: Fjolls Expedition
Konečně náš cíl, jezero Gaedeke. Tady pramení naše Alatna! / F: Fjolls Expedition
Začíná nejtěžší část expedice, přechod přes rozvodí. Všechnu bagáž musíme postupně přenést, převézt a přetáhnout přes soustavu jezer a potůčků až k pramenu řeky Alatny. Na jezerech nafukujeme jednu loď a těžší věci převážíme po vodě. / F: Fjolls
Začíná nejtěžší část expedice, přechod přes rozvodí. Všechnu bagáž musíme postupně přenést, převézt a přetáhnout přes soustavu jezer a potůčků až k pramenu řeky Alatny. Na jezerech nafukujeme jednu loď a těžší věci převážíme po vodě. / F: Fjolls

Strach z toho, že se nestihneme do tmy vrátit, jsme rozhodně mít nemuseli. V těchhle zeměpisných šířkách v létě slunce nezapadá. Polární den je ostatně velmi praktická záležitost. Naši dva fotografové si kromě úžasného večerního osvětlení (jak říkají, „fotografické čtyřhodinky“) také nemohli vynachválit přísun energie. Solární panely nabíjejí i v noci. Dál na jih koncem července sice slunce zapadá za obzor, přesto těch pár hodin do jeho východu je spíš šero než tma. Ovšem musíme vás i varovat. Velmi lehce se stane, že se vám posune režim. My jsme běžně obědvali o půlnoci a snídali odpoledne. Nevadilo to.  Čas je jedna z věcí, která se pro nás stala velmi relativní.

Festival Obzory

Těště se na Fjolls Expedition na letošním festivalu OBZORY 12. – 13. 11. 2016 v Praze

Čerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 12. – 13. 11. 2016.
www.FestivalObzory.cz

Na druhý díl vyprávění se těšte přesně za týden!

Zkušenosti čtenářů

Vašek

Permafrost nemůže zamrznout, protože je permafrost.

Simona
Vašek:

Pravda sice je, že permafrostem je označována trvalá zmrzlá půda, nicméně především v posledních letech dochází k jeho tání. Především tání na Sibiři je častým tématem různých věděckých článků, které se zabývají globálním oteplováním.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: