Vlára – po vodě do zahraničí

Loňský rok byl veskrze podivný. Měl jsem dojem, že se po mnoha letech vrátilo normální počasí. Po krátké suché epizodě na začátku jara se navrátily pro nás pamětníky i obvyklé vydatné srážky v úvodu léta, a tak se v polovině června sešla v Nemšovej u ústí Vláry do Váhu přímo mezinárodní výprava.

Začátek plavby u Jestřabí

Vyjíždíme dvěma auty nahoru proti proudu, v Brumově-Bylnici uhýbáme na Štítnou a za Jestřabím sjíždíme doprava na úzkou silničku a po půl kiláku parkujeme na travnatém plácku přímo na břehu Vláry. Je příjemně teplo, za kopcem sice trochu straší bouřka, ale tady svítí vysoko stojící slunce. V přírodním řečišti, širokém 6 až 8 metrů a s vysokými zarostlými břehy, svižně teče kalná voda. Říčka meandruje v mělkém údolí a míří převážně k východu. Splouváme pár krátkých lehkých peřejek, pak přenášíme zátaras tvořený padlým stromem a naplavenými větvemi. Dokonce i bobra zahlédneme. Pomalu připlouváme do Popova, kde zprava obnášíme asi metr vysoký kolmý jez s vývarem. Dál je plavba přehlednější a řečiště přímější.

Umělé peřeje

Asi po třech kilometrech podplouváme most mezi Štítnou a Bylnicí a kousek za ním nás příjemně překvapí 50metrová peřej, zřejmě umělý zához. Na necelém kilometru k ústí Brumovky jsou další dvě. Z té poslední dokonce ční velké balvany a voda tvoří mírné esíčko.

Brumovka ústící zleva má nyní bohužel vody málo, jinak by se nabízelo i její splutí. Vlára už má zcela přírodní charakter, stáčí se k jihovýchodu a vtéká do zahlubujícího se údolí, kopce teď už většinou porostlé svěže zelenými lesy se zvedají. Rozšiřující se řeku tak díky tomu těsně sleduje železnice i hlavní silnice. Plujeme v mírném proudu zpestřovaném občas lehkou, tady už přírodní, peřejí. Průtok je díky Brumovce a množství drobných přítoků už možná dvojnásobný. Začalo vydatně pršet a poněkud se ochladilo. Po chvíli ale déšť ustává a my toho využíváme, abychom si na malé loučce protáhli nohy a něco posvačili. Na další plavbu nás vyžene nový déšť, někde za námi i zabouří. Ze strání na levém břehu se najednou doslova valí proudy kalné vody, hlavní šplouch vzal nedaleké kopce.

Mezinárodní tok

To už proplouváme Vlárský průsmyk (278 m n. m.) a ocitáme se na Slovensku. Tady už je řeka široká 10–15 metrů. Přemýšlím, která jiná relativně divoká voda nás může takhle spláchnout do zahraničí. Opouštíme CHKO Biele Karpaty a dostáváme se do civilizace. Ve vesnici Horné Srnie je koryto místy upraveno a my proplouváme kynetou širokou asi 8 metrů, která proud zrychlí. I když se blížíme k ústí do Váhu, spád Vláry neklesá a proud nezpomaluje. Za vsí dokonce proplouváme krátkou peřejí, ve které se musíme vyhnout velkým betonovým blokům.

Konec plavby ve Váhu

Po chvíli už připlouváme do Nemšovej, kde se koryto opět zúží a voda valí místy s velkými vlnami. Podplouváme most, za kterým máme odstavena auta. Já však neodolám a plavbu si protáhnu o půl kiláku až do ústí, před kterým je ještě jedna pěkná peřej. Za tu vynášku to stálo. Příště bude ale lepší zaparkovat na pravém břehu u hřiště nebo ČOVky, kam je to jen 100 metrů. Vracím se domů zpět proti proudu a vyvážím kamarády k autům, která zůstala nahoře. V Bylnici přejíždíme most, Brumovka má po bouřce najednou vody dost a dost. Tak někdy příště.

Vlára

Pramení u Pozděchova v 650 m n. m., ústí zprava do Váhu v 219 m n. m. a její povodí měří 372 km². Je nejvýznamnější moravskou řekou nepatřící do povodí Odry či Moravy. Je uváděna jako typický příklad říčního pirátství. Spluli jsme asi 26 km vody WW I–II za 4,5 hod. Vodočet Popov minimum 95 cm, my měli zhruba 130, tj asi 6 m³/s.

Tipy na další řeky v okolí: Senice a zmíněná Brumovka.