Nabídka řek vhodných, možná lépe říci ideálních pro vodní turistiku je v Polsku tak veliká, jak veliké je samotné Polsko. Ať se podíváme na jakýkoliv kout země, všude najdeme nějakou řeku umožňující vícedenní splouvání pěknou přírodou a velmi často po člověkem téměř nedotčených řekách. V porovnání s řekami u nás, kde je to jez za jezem, je to něco nebývalého. Ve Svatokřížském vojvodství se k takovému splouvání nabízí řeka Nida, její zdrojnice, a dokonce zdrojnice těch zdrojnic. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Kde to je
Začněme tím, kde to zmiňované Svatokřížské vojvodství (polsky Województwo świętokrzyskie) najdeme, a nebuďte smutní, že to nevíte, protože mně to nejprve také nic neříkalo. Ostatně jako názvy mnoha dalších vojvodství v Polsku. Svatokřížské vojvodství leží zhruba v třetině cesty mezi Krakovem a hlavní polským městem Varšavou. Tohle už je docela dobrá indicie, ne? Hlavním městem zmiňovaného vojvodství jsou Kielce, které leží přibližně v jeho středu. Napříč vojvodstvím od jihu k severu prochází dálnice E77, díky níž je doprava velmi snadná. Zásadní místo pro splouvání zdejších řek je potom jenom pár kilometrů od dálničního sjezdu, ale k tomu se ještě dostaneme.
Cestu Praha – Kielce dlouhou 650 km lze zvládnout za necelých 7 hodin, v mém případě cesta z Pardubic trvala 5,5 hodiny, z Brna je to 4,5 hodiny a nejlépe jsou na tom vodáci z Ostravska, protože z Ostravy sem dojedete za ani ne 3 hodiny. Vše samozřejmě po pěkných dálnicích, které jsou v Polsku neplacené až na tři výjimky. Jednu z těchto výjimek si právě na cestě do zdejších končin vyzkoušíte, a sice mezi Katovicemi a Krakovem. Moc jsme nepochopili, proč musíme zaplatit 18 PLN při vjezdu na placený úsek i na sjezdu z něho, ale co už, pořád je to pár desítek korun za hodně luxusní svezení bez zbytečných průtahů.
Alternativní způsoby dopravy bych na řeky ve Svatokřížském vojvodství nedoporučoval, ale pokud si chcete vodácký výlet udělat dobrodružný, směle do toho. Železnice do těchto končin samozřejmě vede a ve vesnicích a malých městech okolo řek určitě nějaký autobus jezdit bude. My jsme byli dva, vsadili jsme na kombinaci auto a kolo a ukázalo se, že ve zdejší rovinaté krajině to není žádný problém. Cyklista má většinou trasu mnohem kratší, než kolik se jelo po vodě, a vrcholové prémie tady znamenají převýšení v řádu jednotek metrů.
Než vyrazíme
Hlavními řekami oblasti jsou Nida se svými zdrojnicemi Biała Nida a Czarna Nida. Názvy těchto řek nejspíš našim čtenářům něco řeknou, protože se jedná o relativně známé, a i českými vodáky využívané letní řeky. Navíc je to odtud nedaleko na vyhlášenou Pilicu.
Jenomže vyrazit na „profláklé“ letní klasiky by bylo moc snadné. Naštěstí ve městě Kielce bydlí jediný polský předplatitel Pádlera, který se jmenuje Andrzej Czaja (snadno ho najdete na Facebooku, kde je velmi aktivní) a naštěstí je to absolutní vodácký nadšenec, který snad nedělá nic jiného, než objíždí zdejší řeky a potoky a zkouší, kde by se co dalo sjet, kde se co změnilo a kde je zrovna kolik vody. Navíc je Andrzej členem Wopr Kielce (Wodne Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe), což v překladu znamená Dobrovolná vodní záchranná služba v Kielcích. I tato organizace má svůj profil na Facebooku. Zkrátka a dobře Andrzej je takový správce zdejších řek a nebýt toho, že jsme tu v první půli června měli nízké vodní stavy, nejspíš bychom si užili takové toky, o kterých se nám ani nesnilo. Takto nám Andrzej alespoň doporučil, kde jsou ta nejhezčí místa, kde je ještě voda. Společné setkání bylo srdečné a intenzivní a rady nedocenitelné. Navíc jsme dostali tištěného průvodce po zdejších řekách s názvem Nida – przewodnik kajakowy, kterého v roce 2012 vydal Marek Lityński, a jak jsem zjistili, od dob jeho vydání se nic zásadního nezměnilo. Novější verze vodáckého průvodce je dostupná v elektronické podobě jako Królestwo Nidy – przewodnik kajakowy po rzekach Ponidzia i okolic. Až sem pojedete, určitě Andrzeje kontaktujte, bude rád a dokáže skutečně pomoci.
Není to jen o Nidách
Jak už bylo řečeno, hlavními řekami oblasti jsou Nida a její zdrojnice. To jsou právě ty řeky, na které se už určitě vypravili nejedni čeští vodáci. Abychom se trochu zorientovali – Nida vzniká soutokem řek Biała Nida a Czarna Nida nedaleko obce Żerniki a od soutoku až k ústí do nejdelší polské řeky Visly nabízí 100 km pěkného svezení. Zdrojnice Biała Nida je oficiálně splavná od obce Mniszek a je možné po ní uplout okolo 20 km. Delší úsek potom nabízí Czarna Nida, která vzniká soutokem říček Belnianka a Lubrzanka. Po této řece můžete upádlovat okolo 35 km, což je celá její délka.
No a potom jsou tu ještě ty další řeky, které také není radno opomenout. Do Bílé Nidy se pár kilometrů nad soutokem s Černou Nidou zleva vlévá říčka Wierna Rzeka, která se ale někdy vyskytuje také pod názvy Żabieniec nebo Łososina. Tato říčka je sjízdná od mostu mezi obcemi Wesoła a Wierna Rzeka, tedy v délce 13,5 km, ale když ji pojedete, je třeba počítat s tím, že se do Bílé Nidy vlévá takříkajíc uprostřed ničeho, takže chtě nechtě musíte jet ještě kousek po Bílé Nidě, než bude první možnost vysednout.
Splavné jsou i zdrojnice Černé Nidy. Menší Belnianka jen v úseku pár kilometrů a větší Lubrzanka pak v úseku 13,5 km od hráze přehrady Zalew Cedzyna, která se nachází na východní periferii města Kielce. Významným a sjízdným přítokem Černé Nidy je potom ještě Bobrza, která je splavná v délce 19 km od osady Pietraszki. Asi by se dalo i výš, ale údajně je to totální džungle.
I samotná Nida má sjízdné přítoky. Z nich je nejvýznamnější říčka Mierzawa, která do Nidy přitéká na ř. km 65 kousek pod městečkem Pińczów a je splavná v délce 17 km.
Pro všechny tyto zdrojnice ale potřebujete mít dobrý vodní stav, který tu v létě téměř jistě nebude. My jsme zde byli v první polovině června, po dlouhotrvajícím suchu bylo konečně deštivo a stejně jsme dobré vodní stavy nechytili, takže jsme na doporučení lokálního znalce sjeli alespoň spodní část Bobrzy, která ale byla překrásná. Je to tedy příslib, že udělat si sem vodáckou výpravu v jarním období by mohla být dobrá volba.
Pokud se vám vyjmenované možnosti zdají málo, pak je tu právě Andrzej, který má v rukávu ještě mnoho dalších (po)toků, ale neostříleným vodním turistům bych je nedoporučil. Podle fotek se bude jednat o terény pro pravověrné potokáře.
Bílá Nida
My jsme jako základnu pro hvězdicovité objevování okolí zvolili vodácký plac ležící na březích Bílé Nidy u obceŻerniki, který je zhruba kilometr nad soutokem s Černou Nidou, a ukázalo se to jako skvělá volba. Z dálnice to sem je pár kilometrů, ale už jste dostatečně daleko, aby vás nerušila. U vody je písečná pláž, přes řeku chatrná lávka. Za silně neudržovaným fotbalovým a velmi pěkně udržovaným dětským hřištěm je velký dřevěný altán, který pojme i větší skupinu. Dá se tu přespat ve stanech a ani v sezoně není pobyt nijak zpoplatněn. Předpokladem ale je, že se budeme chovat jako lidé a nic tady po nás nezůstane. Obdobně je to i na mnoha dalších místech okolo Nidy – možnost bezplatného přespání na určených místech, což pro nás bylo příjemným překvapením.
První den vyrážíme na Bílou Nidu od starého mlýna za obcí Bizoręda. Odtud dolů je prý Bílá Nida nejkrásnější. Na začátku se trochu podivujeme nad „velikostí“ toku a množstvím vody v peřeji pod vachrlatým dřevěným mostíkem. Snad se s našimi jezerními kajaky všude vejdeme. Vyplouváme od dřevěné budovy chátrajícího mlýna a brzy nás pohltí úzká řeka tekoucí převážně rákosím. Až k silničnímu mostu u obce Jaców se neděje nic významného.
Za mostem ale řeka znatelně přidá, co se meandrů týká, a nám začíná trénink manévrování s dlouhými loděmi v ostrých zatáčkách. Zanedlouho se řeka přiblíží k lesu, takže sem tam míjíme typické břehové nátrže tvořené jemným pískem, ze kterých se do vody občas zřítí borovice, jíž řeka podemlela kořeny. Pak zase zpátky do rákosí, a tak pořád dokola. Jsme překvapení, jak pěkná v těchto místech řeka je a v jak pěkné přírodě teče. Ostatně jsme v chráněném území Chęcińsko-Kielecki Park Krajobrazowy. Cestou nás čeká několik menších peřejek (polsky bystrze) a také padlé stromy, z nichž dva nelze překonat jinak než po břehu. Všechno zvládáme a řeka nás neustále mírným proudem posouvá vpřed. Najednou se z rákosí na levém břehu vlije malá strouha a jen podle mapy určujeme, že je to jeden ze splavných přítoků Wierna Rzeka. Je očividné, že vodu na splutí nemá. Za soutokem Bílá Nida zdvojnásobí svoji šíři a padlých stromů už se není třeba obávat. Sem tam tu jsou, ale celou řeku nezatarasí. Řeka nám stále pomáhá mírným proudem a chystá nám ještě několik peřejí. Trochu úmorné jsou meandry v závěru úseku, kdy se kroutíme skrz louku před Żerniki, ale ne a ne se k nim přiblížit. Nakonec se samozřejmě dočkáme.
Já sedám na kolo a za chvíli jsem u auta, protože mezi nástupním a výstupním místem je to po silnici asi 7 km. Po vodě jsme ujeli 16. To je férový poměr.
Bobrza a Černá Nida
Další den vyrážíme na poslední kilometry řeky Bobrza, po které dojedeme do Černé Nidy. Bobrza bohužel nemá příznivou vodu, takže spodní úsek je v tuto chvíli jediný splavný. Dle Andrzeje je ale jedním z nejhezčích, takže není co řešit. Nasedáme u mostu silnice č. 763 nedaleko vlakové zastávky Radkowice. K řece se tu dá sjet autem poněkud krkolomným sjezdem a auto na loučce nechat. Pohled na množství vody v řece není povzbudivý, ale snad to nějak půjde. Nasedáme přímo pod mostem a už po pár desítkách metrů je tu velký stromový zával, kde musíme z kajaků. Za chvíli se sotva namačkáme pod další padlý strom a doufáme, že to takhle nebude i nadále.
Prozradím, že nebylo. Bobrza si asi chtěla prověřit, jsme-li hodni jejího splutí, protože to, co jsme dále na řece zažili a viděli, bylo opravdu překrásné. Opět neustálý mírný proud, řeka pěkně meandruje (ne tak divoce jako Bílá Nida) mezi lukami a na jejích březích můžeme pozorovat nejrůznější rostliny. Chvílemi je potřeba vypořádat se s nějakým tím roštím nebo peřejkami, ale nic závažného. Všechno v pohodě projíždíme. Navíc máme krásné počasí, což zážitek z plavby umocňuje. V jednom místě nás zaskočí na místní poměry nebývale velké peřeje – jsou dlouhé okolo 200 m a mají solidní spád. Milé překvapení a zpestření.
Po asi sedmi kilometrech plavby se spojíme s vodami Černé Nidy a pokračujeme po ní. Šíře řeky se opět značně zvýší a její zajímavost sníží. Nepřidá ani fakt, že se blížíme k dálnici, která je slyšet už dlouho dopředu. Nedaleko za dálnicí je silniční most mezi obcemi Tokarnia a Podzamcze, pod kterým je kamenný zához. Cedule nad mostem doporučuje přenášení po pravém břehu, nicméně jazyk pod středním polem mostu vypadá dobře, takže jedeme. Dlouhý jazyk se na konci rozlije, což znamená, že to párkrát drncne, ale není to nic, s čím by si zkušený vodák neporadil. Případní plaváčci se snadno odloví v prostorné laguně pod peřejí.
Odtud se řeka opět zanoří do přírody a vynahrazuje nám nepříliš atraktivní úsek okolo dálnice. Proplouváme malebnými zákrutami a opět pozorujeme řadu zajímavých rostlin. Jednoznačně nejlepším „úlovkem“ je houba jménem sírovec žlutooranžový, která je údajně jedlá. Jsme ale v chráněním území, jen si ji tedy prohlédneme a jedeme dál.
Vysedáme na vodáckém plácku kousek za soutokem Černé a Bílé Nidy, tedy už na Nidě, v okraji obce Brzegi. Znamená to, že jsme dnes zapsali tři řeky a 16 km. Opět je tu velká písečná pláž, ale pro nocování by to tu vhodné nebylo, protože jenom pár stovek metrů vzdálená dálnice je opravdu hlučná.
Střední Nida
Andrzej nám za nejméně zajímavý a zároveň nebezpečný úsek Nidy označil její střední tok od vodní elektrárny u obce Rebów (ř. km 80,4) do městečka Pinczów (ř. km 61,5). Jednak se tu člověk na řece pořádně vyřádil, takže je po většinu toku regulovaná, jednak je to jediná část, na které najdeme jezy, které jsou ještě k tomu nebezpečné. Chceme ale prozkoumat i tuto odvrácenou stranu Nidy, takže vyrážíme.
Jako první přichází kolmý jez přímo pod mostem na ř. km 80,4, u kterého je i vodní elektrárna. Tady je zákaz splouvání a nutné přenášení. Pomníček na břehu hovoří za vše. Za krátkou chvíli přijedeme k dalšímu jezu, od kterého už je vidět obec Motkowice. Opět je tu zákaz splouvání a má to dobrý důvod. Ten, kdo stavěl tenhle jez, si nejspíš dal za úkol utopit co nejvíc vodáků.
Pod Motkowicemi řeka na chvíli chytne přírodní charakter, ale meandrů s pěknými písečnými plážemi je jenom pár, a potom už jsme zase ve viditelně regulovaném korytě lemovaném fádním rákosím. Zpestření ohlašují cedule na ř. km 72,5, kde je nejprve překvapivě velká, avšak kamenitá peřej evidentně vytvořená lidskou rukou. Tu jsme si spluli, ale bez drncnutí se to neobešlo. Jen pár desítek metrů pod peřejí přichází další jez se zákazem splouvání. Jedná se o klasický nízký betonový práh přes celou řeku v betonové navigaci, který už za mírně zvýšených průtoků dokáže vytvořit nenápadné, ale velmi nebezpečné vývařiště. Lidských životů už tu vyhaslo 7. Takže jasná obnáška.
Poslední nástrahou „jezového úseku“ je uměle vytvořený stupeň na ř. km 68,6, který byl za naší vody po prohlídce splavný. Vysedáme v Pinczówě a při pohledu do mapy je vidět, jak kousek za obcí řeka opustí sevření regulovaného koryta a opět začne divoce meandrovat. Musíme konstatovat, že toto opravdu nebyl nejhezčí úsek, ale pokud je na 100 kilometrech řeky 15 slabších a jenom 4 jezy, není to žádná tragédie.
Dolní Nida
Na závěr jsme si vybrali spodní část Nidy z městečka Wiślica a máme v plánu dojet až do Visly. Vodácké nástupní místo Wiślica je moc pěkné a pláž s rákosovými slunečníky se asi pokouší imitovat Karibik. My se nedáme zlákat k opalování, nasedáme u prostorného dřevěného mola a vyrážíme po proudu. Nida už je tady poměrně široká, ale proud si stále zachovává. V mžiku jsme pryč z civilizace a kocháme se okolní přírodou, které dnes dominují ptáci. Kachny, potápky nebo volavky ani nepočítáme, ale narazíme taky na ledňáčky, bukače nebo pozorujeme děravé břehy plné hnízd břehulí. Opravdu jsme nečekali, že nám Dolní Nida tekoucí mezi rozlehlými loukami nabídne takovou podívanou.
Svačíme na pěkné písečné pláži a potom pokračujeme v plavbě až do městečka Nowy Korczyn, kde si dopřáváme zastávku ve velkolepě pojatém přístavišti (przystań). Pepa si na náměstí dává pistáciovou zmrzlinu, která prý chutná úplně přesně jako ta, kterou si kdysi dával na prázdninách u svojí babičky.
Pod Nowym Korczynem se Nida stále více uklidňuje a za chvíli už máme pocit, že vůbec neteče. Hladina je jako zrcadlo, okolo nás naprosté ticho a my se kocháme zrcadleními v hladině a pozorujeme stopy práce bobrů.
Najednou se před námi objeví obrovská vodní plocha a než se nadějeme, najíždíme do silného proudu Visly. Ta je tu ještě poměrně malá – jsme přibližně na ř. km 180 a do moře jí zbývá ještě 700 km, ale už je to veletok. Rychlý proud nás snáší asi o 2 km níže, kde na pravém břehu zastavujeme v přístavišti Pawłów. Zde nás čeká kolo a strávíme tu i noc.
Kulturně poznávací činnost
Součástí vodáckých putování bývá i poznávání okolí splouvané řeky, a nejinak jsme to udělali i na tomto výletě. Vzhledem k tomu, kolik zajímavostí se v okolí Nid nachází, by byla věčná škoda omezit se jenom na samotnou vodáckou činnost.
Dominantou krajiny okolo naší základy v Żernikách je zřícenina královského hradu Chęciny (Zamek Królewski w Chęcinach). Ten se nachází na vrcholu Gora Zamkowa s výškou 360 m, což není mnoho, ale ve zdejší ploché krajině je to významný vrchol. Znamená to, že z mnoha míst vidíte právě tento kopec a charakteristickou siluetu hradu. My jsem měli štěstí a zrovna jsem se trefili do rytířských slavností, které se tu konají pouze dvakrát ročně. Zříceninu jsme tedy navštívili ve pozdních hodinách, kdy byla barevně osvětlena, a lidé v dobových kostýmech dodali večeru autentickou atmosféru.
V obci Tokarnia nás velmi zaujal skanzen Muzeum Wsi Kieleckiej. Bylo pro nás překvapením, jak rozlehlé toto muzeum v přírodě je a kolik historických stavení se tu nachází. Vše je navíc tematicky rozděleno, takže se můžete projít třeba typickým zemědělským venkovem, podívat se do školy nebo do krásného dřevěného kostela, ale také na několik větrných mlýnů (i do nich) nebo na opravdu velké sýpky. Zajímavostí je, že přímo pod skanzenem protéká Černá Nida a je možné na označeném místě zastavit (toto místo je zároveň jedním s možných tábořišť při splouvání řeky) a dojít si na prohlídku skanzenu speciálním zadním vchodem určeným pro vodáky.
Spíš pro děti je určeno vzdělávací centrum Leonardo Da Vinci (Centrum Nauki Leonardo Da Vinci) v obci Podzamcze. Moderní expozice je interaktivní a je z velké části zaměřena na fungování lidského těla. Návštěvníci si mohou většinu exponátů vyzkoušet a spojit tak teoretické a praktické znalosti. Menší část expozice je věnována vynálezům, které Da Vinci přinesl lidské společnosti. Hned vedle centra je ještě precizně upravený park, v němž stojí budova Dwór Starostów Chęcińskich.
Zajímavá místa jsme navštívili také podél spodního toku Nidy. Zejména obec Wiślica, ze které jsme na spodní úsek vyplouvali, nás hodně překvapila. Celé obci vévodí v centru umístěná bazilika narození Panny Marie ze 14. století s přilehlou zvonicí a unikátním gotickým domemDługosze. Ještě o dvě století starší jsou základy kostela svatého Mikuláše, které lze navštívit skrz podzemní expozici zdejšího muzea. Dále je možno navštívit pozůstatky kostela svatého Martina a kostela svatého Ducha. Do ještě vzdálenější historie, konkrétně 9. století, nás zavedou vykopávky hradiště Grodzisko ležící za vesnicí. A aby toho nebylo málo, vede k nim stezka nazvaná Droga polskich świętych i błogosławionych lemovaná šestnácti dřevěnými sochami polských svatých a blahoslavených v nadživotní velikosti. Miliony let zpátky nás potom může zavést výchoz evaporických sádrovců, který se nachází hned vedle hradiště. Že se podíváme na výlet do tak dávné historie zrovna tady, by nás opravdu nenapadlo.
V obci Nowy Korczyn jsou přímo u vodáckého přístaviště ruiny synagogy a dech nám vyrazila návštěva kostela svatého Stanislava (Kościół św. Stanisława w Nowym Korczynie), který se zvenku tváří hodně nenápadně, ale interiér má naprosto neuvěřitelný.
Zajímavostí by se v okolí samozřejmě dalo najít ještě mnoho a třeba v Chęcinách vás na ně upozorní turistické informační tabule. Ale je to jako obvykle – abychom všechno prozkoumali, museli bychom tu strávit jednou tolik času.
Podtrženo sečteno
Opět jsme se přesvědčili, že polská vodácká nabídka je vskutku parádní. Pokud bude člověk hledat nějakou pěknou turistickou řeku na letní vodácké putování na internetu, nejspíš na něj Nida a její sestry jen těžko vyskočí, protože v téhle obrovské zemi je přece tolik jiných a „hezčích“ řek. Možná je to pravda. Na druhou stranu právě Nida nás vzala o pár desítek let zpátky, kdy se vodáctví dělalo ještě tak nějak postaru a jezdilo se na těžko. Právě na Nidě a jejích zdrojnicích s tím nikdo nemá problém, dokonce je s tím počítáno. A příroda okolo řeky i další zajímavosti k prozkoumávání jsou tu parádní. Pokud tedy budete hledat nějakou klidnější alternativu k „provařeným“ polským řekám, my jednoznačně dáváme palec nahoru a Nidy doporučujeme.
Článek vznikl ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
Svatokřížské vojvodství
Polsky Województwo świętokrzyskie je vyšší územně samosprávný celek Polska, je jedním z 16 vojvodství a zahrnuje 14 okresů. Vzniklo v roce 1999 na území dřívějších vojvodství Kieleckého a části Tarnobřežského a Radomského. Nachází se v jihovýchodním Polsku v oblasti Malopolské vysočiny. Část jeho hranice je přirozená – na jihovýchodě ji tvoří řeka Visla, na západě řeka Pilica. Hlavním městem jsou Kielce. Rozloha činí 11 710 km2 a žije zde 1 241 546 obyvatel.
Pokud se sem vydáte, dohledejte si informace pro turisty na oficiálním webu zdejší turistické organizace swietokrzyskie.travel anebo www.polsko.travel.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
