Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro Padler.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých vodáckých článků. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s vodáckou a outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce Padler.cz
Vodácké kouzlo řeky Sázavy v době dřevěných pramic…
28. 1. 2019
Jiří Červinka
Sedím u Sázavy pod Zbořeným Kostelcem a vzpomínám. Řeka podle svých zvyklostí tiše plyne a výmluvně mlčí. Tohle místo mi připomíná plno zážitků – od nočních oslav na zdejších hradbách až po dávné výpravy pod plátěné stany.
Ale o tom dnes psát nehodlám. Hledím na řeku a myšlenky se toulají k jednomu dnes už neopakovatelnému zážitku z vodácké doby dřevěné. Tou dobou chybělo ještě osm let do sametové revoluce.
Dnes, v době půjčoven s miliony plastových lodí, si už málokdo umí představit, že dostat se na vodu nebyla na začátku osmdesátých let žádná legrace. Pokud člověk neměl vlastní plavidlo, moc možností neměl. Půjčovny lodí žádné nebyly a kdo loď měl, ten ji bedlivě strážil, protože tehdejší dřevěné i drahocenné laminátové kánoe byly snadno zranitelné. A tak naše parta středoškoláků a jejich dospělých kamarádů měla sice chuť, ale jen málo šancí, jak se na vodu dostat. A přece, v jedné loděnici odpočívaly starší, ale ještě vcelku zachovalé dřevěné pramice! Co kdybychom si je půjčili a vyrazili na Sázavu? Ujednáno, provedeno!
Pramice byly vždycky základem pro dětské vodácké oddíly. Je na nich dostatečná legrace, aby se vyplatilo pádlovat mnoho hodin a užít si pár peřejí a šlajsen na českých řekách. Na pramicích vyrůstalo mnoho budoucích vodáckých mistrů. Ač neohrabané, přesto vychovaly mnoho z pozdějších skvělých slalomářů, kterými byla česká vodácká škola proslulá.
Dlužno říct, že vodácká doba dřevěná tehdy už byla na ústupu a dostupné už byly laminátové vodácké pramičky. Ale to nám nijak nevadilo. Cestu s námi absolvoval výborný vodák, fotograf a kamarád Pepa, proto ji máme moc pěkně zdokumentovanou. Vzpomínky nechme plynout podle fotografií, které ty chvíle krásně připomínají.
Sobotní ráno nám přiletělo vstříc a my zabalili malé stany do velkých plátěných loďáků a nasedli do pramic. Dospělí už měli větší či menší vodácké zkušenosti, takže nebylo čeho se bát.První týnecký jez. Pramičky, jak je vidět, měly krásný dřevěný vlnolam, který chránil loď před zalitím vodou při sjíždění jezů a divokých peřejí.Už na druhém jezu v Týnci jsme vlnolamy ocenili naplno. Těžká pramice s přídí plnou bagáže se ve šlajsně zařízla do vln jako ledoborec a bez krytu na špici by bylo v lodi plno vody. Ale i tak jsme měli co vybírat.První peřeje, to je na pramičce radost. Pokud jsou balvany dobře vidět, stačí jen párkrát zabrat a užívat si šplouchání pod přídí. Všimněte si: je květnová sobota, na obloze nikde ani mráčku a na vodě nikde ani pádlo. Na žádné fotografii neuvidíte za celý den jedinou cizí loď. Inu, je doba dřevěná, o půjčovnu nezavadíš, jak je Sázava dlouhá.Brejlov a několik dalších jezů přetahujeme.Kamenný Přívoz, to je jiná, tady se pramice proženou protrženým jezem jako rozzuřený vorvaň. Pepa už tehdy, i dnes po letech vypráví: „Tady si pamatuju hospodu, které jsme říkali U Vemenáče. Když jsme tam jako vodáci vešli celí mokří, tak na nás hned u dveří hospodský volal: „Tak co si dáte, vemena! Ta hospoda bývala na pravém břehu, dnes už neexistuje, i když o kousek dál stojí podivná stavba stejného názvu, ta ale s původním Vemenáčem nemá už nic společného.“ My jsme Vemenáče nehledali, nejspíš už tam tehdy stála ta podivná novostavba.Žampach, to je vodácká radost, krásně pocáká. Pramice projely a naděje přihlížejících rekreantů se nesplnily, nikdo problémy neměl. Pepa vzpomíná: „Kdysi býval na Žampachu přívoz a pod šlajsnou hnal proud na kameny, na kterých se dalo snadno celkem bez obtíží cvaknout.“ U Sázavy je problém, že hrozně moc záleží na stavu vody. My měli koncem května vody tak akorát, že pramice nikde nedrhly, a přitom nebyly jezy nijak zvlášť nebezpečné.Večer jsme rozbili tábor na břehu jezera Vranské přehrady a ráno pokračujeme směrem ku Praze. Čeká nás cesta přes celou Prahu až do trojské loděnice. Obsluha zdymadla na přehradě byla bez šance proti přemlouvání děvčat a celkem ochotně nás spustila o pár metrů níž.Vltava teče celkem svižně, a tak je chvilka na příjemný odpočinek při soulodění. Pádlovat na dřevěných pramicích po Vltavě přes celou Vranskou přehradu a dál ku Praze, to byla pro nezvyklé ruce přece jen docela fuška.Vítá nás socha Vltavy v Praze. I tady jsme využili zdymadla a nedělním odpolednem v poklidu projíždíme Prahou. Nezvyklé pohledy a štvanická šlajsna jsou odměnou za dlouhé pádlování.
Článek vznikl na základě skvělých fotografií Josefa Přecha. Společné vzpomínky na Sázavu osmdesátých let do popisků upravil Jirka Červinka, někdejší šéfredaktor Světa outdooru.
Článek vznikl na základě skvělých fotografií Josefa Přecha. Společné vzpomínky na Sázavu osmdesátých let do popisků upravil Jirka Červinka, někdejší šéfredaktor Světa outdooru.
Boží!! 🙂
Jen u popisků fotek nejsou komletkní popisky. Škoda 🙁
Rocky C1
Ahoj, pravda na drevenych pramicich zacilal v minulosti kde kdo ale v Nymbuce jsme si je museli samy na zacatku 60let vyrabet. Krome vetsich lodi na sjezdy Hronu,luznice a Vltavy, zrodila se tam Mini pramicka. Obratna a bytelna lod, ne jako byli dreveny cestaky. A takze nani se dalo ledacos si risknout. A Velikonocni Sazavsky Svoridla v ty dobe byla akce naco se muselo trenovat aby ses neutopil. Zadny pred sjezd s mobilem ani hazecka. Ani plembak, nafukovaci plovaci vesta! 🙂 Spani s mokrejma vecma ve stohu! Rozhodne ne hrdinove spis blbinci ale jak jsem uz napsal my uz davno trenovali celej rok. Jizda stoleti!
Rocky C1
Dalsi v rade vzpominek je Svratka. Na drevene ale bitelne pramici valime jezy a drive nez jsme u konce nasi plavby zaplatujem lod hrebikama, Plankama z plotu a asfaltem narubanm ze sinice! 😀 Lod na konci plavby skoncila na taboraku. Nestala zato platit zeleznicarum za dovoz z5. A brzo jsme staveli dalsi lod.
Václav Nohejl
Jako kluk jsme měli tři pramice, Které byly na ůvazišti stará plavba v Libni. Sami jsme je s tátou postavili. Třímetrová byla na moje toulání mezi Hlávkovým a trojskyým jezem a to bylo každý den..Ostatní na ryby, kterých see tenkrát dalo chytit (hafo). Moc râd na tu dobu vzpomínám. Děkuju P. Červinkovi za připomínku.
Boží!! 🙂
Jen u popisků fotek nejsou komletkní popisky. Škoda 🙁