Vratislav – Benátky severu z kajaku

Město na vodě

Hned na první pohled mě v mapě zaujalo centrum města, kde původní tok Odry obtéká skoro 10 ostrovů. To bude o dost větší bludiště, než jsme zažili vloni v Gdaňsku. Jenže to ještě není všechno. Na katastrálním území města totiž teče celkem pět řek – Odra, Svídnická Bystřice (Bystrzyca), Olava (Oława), Ślęza a Widawa, a tyto řeky se navíc často dělí do nejrůznějších ramen či uměle vytvořených plavebních kanálů, kterými se někdy i vzájemně propojují. Kapitola sama pro sebe je potom „vodní tok“ Fosa Miejska, což je původní vodní příkop, který vedl okolo městského opevnění. Z opevnění zůstalo jen pár zbytků, u kterých se dnes fotí turisté, a z příkopu zbylo několik „rybníků“, které jsou od sebe na několika místech oddělené. Pádlovat by tam šlo, ale kdo by to dělal, když je nablízku tak velký vodní svět. K výčtu řek a vodních kanálů musíme přidat fakt, že ve Vratislavi se nachází přes 130 mostů a lávek a 21 říčních přístavů, přístavišť a překladišť.

Víkend bude málo

Při plánování výletu jsem zjistil, že do Vratislavi je to příjemně blízko. Z Prahy 300 km a necelé 4 hodiny jízdy autem. Kdo preferuje jiné způsoby dopravy, ten by mohl z Prahy letět nebo využít služeb vlaku Baltic Express (Ex 32), který vyráží několikrát denně na 800 km dlouhou trasu Praha – Pardubice – Vratislav – Gdyně, tedy až k Baltskému moři. My jsme zvolili cestu autem.

Pro přespání jsme si vybrali místo nazvané Odra Centrum, které provozuje místní (nejen) vodácký nadšenec Kamil Zaremba. Odra Centrum není přímo uzpůsobeno na přenocování, ale Kamil má rád kajakáře, kteří chtějí poznat Odru, a pro takové se místo na spacák a karimatku vždycky najde. Odra Centrum je hausbót kotvící u mostu Grunwaldzki (jeden z nejstarších mostů ve městě) a zároveň na soutoku Odry a Olavy. Na hausbótu Kamil provozuje kavárnu, půjčovnu kajaků, paddleboardů a elektro-motorových loděk a taky bohulibou činnost. Věnuje se ekologii a udržitelnosti – v půjčovně kupříkladu dostanete druhou hodinu zdarma, když z výletu dovezete odpadky posbírané v řece a na březích, což financuje z výdělků komerčních aktivit. Je vidět, že tady to dělají srdcem.

U Kamilovy základny je navíc o víkendech parkování zdarma a do centra město je to odtud asi kilometr po vodě i po souši.

Při plánování jsem také zjistil, že jsou ve městě zóny, kde se nesmí pohybovat ručně poháněná plavidla. Na různých mapách jsou takto vyznačena nejrůznější místa, která se ale často liší. Až Kamil nám vysvětlil, že jediné místo, kam se s pádlem v ruce skutečně nesmí, je samotné centrum města od začátku ostrova Piasek po most Pomorski. Což je ovšem jenom necelý půlkilometr. Všude jinde se může a zákazy do mapiček si dávají půjčovny lodí, aby se jim nepoztráceli klienti.

Nad mapou zjišťujeme, jaké jsou možnosti, a ukazuje se, že jenom po vodě se tu nabízí spousta okruhů, které se díky spleti vodních cesta dají plánovat opravdu kreativně. Je jasné, že bychom tu potřebovali být o pár dnů víc, abychom zdejší vodní svět poznali podrobně.

Základní údaje
Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau, slezskoněmecky Brassel) je město v jihozápadním Polsku, sídlo Dolnoslezského vojvodství a historické hlavní město Slezska. Leží ve Slezské nížině na Odře a jejích přítocích. Žije zde přibližně 674 tisíc obyvatel na rozloze 292,8 km², a jedná se tak o největší město celého Slezska a třetí největší město v Polsku.

Okruh kolem města

V sobotu ráno máme volnější start, ale v 11 hodin jsme na vodě a vyrážíme proti proudu Odry, kde po necelém kilometru zastavujeme, abychom okoukli zdejší specialitu. Jedná se o vratislavské trpaslíky (Wrocławskie krasnale), což jsou asi 20 cm velké bronzové sochy, které se v hojném počtu (je jich přes 1 000 a každoročně přibývají) vyskytují v městkých ulicích. Každý trpaslík zobrazuje nějakou lidskou činnost. My jsme se zastavili u loděnice zdejšího veslařského klubu, před kterou je umístěna trpasličí osmiveslice s kormidelníkem. Historii „krasnalů” si kdyžtak dohledejte, je zajímavá.

Po pár stech metrech jsme u zdymadla (śluza) Szczytniki, které je nyní mimo provoz, protože jej poškodila loňská povodeň. Obnášíme a vplouváme do toku zvaného Stará Odra. Ten propojuje hlavní koryto Odry směřující do centra města s plavebními kanály pro větší lodě, které obtékají město ze severu. Na této spojnici si připadáme, jako bychom ani nebyli ve městě. Okolo zeleň, stopy po činnosti bobrů, ptáci a sem tam rybář.

Když se u jezu Psie Pole rozhodujeme kudy pokračovat, vybíráme si plavební kanál Miejski, do kterého nás nalákala možnost proplout pod mohutnými protipovodňovými vraty. Voda v kanálu mírně proudí a brzy se po levé straně objeví cihlová zeď – protipovodňová zábrana. Na ní můžeme obdivovat nejrůznější graffiti. Po pravém břehu máme val, který náš kanál odděluje od Odry.

U konce kanálu je śluza. Připravujeme si 12 zlotých, což by měla být taxa pro obsluhu, ale můžeme je zase schovat. „Komorník“ na nás z velína mává, že nás neproplaví, a ukazuje, kde máme vystoupit a kudy obnášet. No co, aspoň si protáhneme nohy.

Pár záběrů pádlem a jsme na soutoku, spojuje se tu kanál Miejski, kanál Różanka a Stará Odra. Vlevo necháváme velký přístav s jeřáby, který dříve fungoval jako překladiště uhlí pro zdejší elektrárnu. Nyní pomalu chátrá. Pak už bereme první odbočku doleva. Musíme trochu zabrat, protože se vydáváme proti proudu toku Dolní Odry a začínáme se vracet do města. Zdravíme skupinku rychlostních kanoistů a už je před námi další vodní rozcestí. Tady se vydáváme doprava po vodoteči Odra Południowa. Kdybychom jeli doleva (Odra Północna), zase tolik by se nestalo, ale o něco bychom si prodloužili přenášení a zkrátili pádlování.

Kousek pěšky

Netrvá dlouho a jsme v místě, kde musíme vysednout a přenést již zmíněnou část řeky se zákazem pádlování. Vylézáme z řeky přímo v místech, kde se soustředí nejvíc turistů, což pochopitelně vzbuzuje nejrůznější reakce. Jsme rádi za lehké nafukovací lodě, se kterými se snadno propleteme davem a překonáme několik světelných křižovatek.

U mostu Piaskowy nacházíme příhodné schody pro opětovné nasednutí na vodu a kiosek s točeným pivem. Neodoláme. Sedíme v lehátkách na sluníčku a obdivujeme to, kvůli čemu sem jezdí tolik lidí. Velkolepý výhled na plejádu historických památek. Zároveň obdivujeme i dvě španělsky hovořící dívky kousek od nás…

Grande finále

Bouzíno jde udělat fotku ze břehu a já nasedám do kajaku. Jedu pozdravit dalšího trpaslíka u vody, tentokrát je to Pracz Odrzański, který v řece pere prádlo. Pak už se ocitám na veliké vodní ploše, ze které je vidět nespočet historických památek. Panorama začíná vpravo katedrálou svatého Jana Křtitele s dvojicí vysokých věží. Vedle je vidět kostel svatého Kříže a svatého Bartoloměje s jednou vysokou věží. Hned vedle něj je kostel svatého Petra a Pavla, nejstarší kostel ve městě. Následuje vodní kanál překlenutý mostem Tumski a ostrov Piasek, na němž stojí obří kostel Panny Marie na Písku a budova Filologické fakulty. Další vodní kanál s mostem Piaskowy a na levém břehu přes 100 let stará budovu tržnice (Hala Targowa), která stále funguje. Za ní lze vidět několik historických budov univerzity a v dáli pak Národní knihovnu, která je podobná Trojskému zámečku v Praze (obě budovy navrhoval stejný architekt).

Vidíme, že nám nemusí být líto, že je těch pár stovek metrů zakázaných. Odtud je vidět opravdu to nejlepší, co lze ve Vratislavi z vody vidět. Uděláme pár fotek, otočíme lodě proti proudu a čeká nás poslední kilometr na „náš“ hausbót.

Večerní průzkum

V pozdním odpoledni vyrážíme na pěší průzkum centra města, které je z vody nedosažitelné. I zde zjišťujeme, že víkend je opravdu málo, takže spíš průletově obcházíme všemožné zajímavosti na levém břehu Odry a hledáme trpaslíky. Na pravý břeh bychom potřebovali další podobně dlouhou výpravu, a i v tomto případě by to bylo jenom zběžné okouknutí.

Když se notně znavení na náměstí díváme na historickou budovu radnice (Ratusz we Wrocławiu), všimneme si, že její součástí jsou také sklepy, v nichž sídlí pivovar a restaurace Piwnica Świdnicka, kde se vaří pivo už od roku 1273! Dříve tedy pivovar sídlil přes ulici, ale podzemní chodbou existující dodnes byl s budovou radnice propojen. Radní si to holt uměli zařídit. Dáváme si skvělé jídlo a rovněž skvělé pivo Baran – původní pivo, které tu vaří už tolik staletí.

Večerní město musíme bohužel oželet. Jsme úplně hotoví a zítra nás čeká další pádlování.

Řeka Olava

Ráno vstávám dřív než Bouzíno a při zkoumání mapy mě napadá plán. Vyrazíme proti proudu Odry a zhruba po 2 km přeneseme lodě do koryta Olavy, které je zde od Odry velmi blízko díky jednomu z meandrů. Bouzíno souhlasí a říká, že když je to tak krátká vyjížďka, můžeme to dát před snídaní. Škoda, že zapomněl na můj špatný odhad vzdáleností. Po Odře je to nakonec proti proudu skoro čtyři kilometry a po Olavě dolů kvůli meandrům dalších šest. Olava nám ale vynahrazuje kručení v břiše, jak jen může. Připadáme si jako v Amazonii.

Olava se úzkým korytem s mírným proudem proplétá skrz lužní les, v některých místech je koryto zarostlé rákosím takovým způsobem, že se skoro zdá, že řeka končí. Vždy se ale najde nějaká cestička vpřed. Pozorujeme labutě, volavky, kachny a spoustu dalšího ptactva. Sjíždíme dva menší jezy a za dvě a půl hodiny jsme zpátky na hausbótu a objednáváme si snídani. No, spíš oběd.

Na rozloučenou

Zabalíme kajaky a domlouváme si s Kamilem vypůjčení jedné z motorových lodí, abychom si propluli i to zakázané centrum. Je to zajímavý zážitek, ale s pádlem v ruce jsme přece jenom spokojenější a ujišťujeme se, že z kajaku bylo vidět opravdu to nejhezčí.

Odpoledne ještě vyrážíme za trochu netradiční vodní atrakcí. Je jí znalostní a vzdělávací centrum Hydropolis, které je kompletně věnované vodě. To nás naprosto uchvátí. Navíc si pomocí mobilní aplikace můžeme pustit obstojný výklad v češtině, což se u spousty expozic dost hodilo. Jak už je o tomto víkendu tradicí, i zde zjišťujeme, že by se tady dalo strávit celé odpoledne, ale už musíme domů.

Zbývá rozloučení s Kamilem, který shodou okolností jede hned další víkend s rodinou na výlet do Prahy. Pozvání na společné pádlování přes centrum ale odmítá, už mají jiné plány.

Vracíme se unavení, ale naprosto nadšení. Vyšlo nám počasí a ukázalo se, že Benátky severu získaly svůj název právem. Jen příště musíme vyrazit na víc dnů, abychom si zvládli odškrtnout všech pět zdejších řek.

Článek vznikl ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.