První zářijová sobota patří již po desetiletí Východočeskému vodáckému maratonu. Letos to bylo již po čtyřiapadesáté. Šedesát kilometrů po Orlici, Labi a proti mocnému proudu Chrudimky je tradiční výzvou pro odvážné pádlery a pádlerky. Jde také o ideální šanci zjistit, kolik a jaké svaly obsajuje pádlerovo tělo…
Pro dětské posádky je pak připravena i light varianta Dětského maratonu se startem v Lukovně, který měří deset kilometrů.
Letošní ročník si objednal slušné počasí i solidní průtok vody zejména v Orlici, která umí v suchých letech potrápit. Ovšem karambolům jsme se tak docela nevyhnuli. Posádka s velmi výstižným názvem „Chybný ručky“ přišněrovala svou nádhernou růžovou Orlici (zde míněna kanoe) na transportní přívěs poměrně ležérně. Zmíněná lodice pak již za třetí zatáčkou opustila své místo a po krátkém plachtění přistála na asfaltu. Odnesla to dvěma nemalými trhlinami. Černý humor („… bude asi pršet, kanoe lítají nízko…“) nepomohl, situaci zachránila černá Tessa páska. Posádka s sebou preventivně dostala celou cívku.
V děvět se v Týnišťské loděnici ozval startovní výstřel, řeka se rozvlnila, pod záběry pádel chvíli tekla zpět ku prameni a posádky se vydaly do Pardubic.
S tratí si nejrychleji poradil Lukáš Horák ze Sokola Hradec Králové v kategorii K1, vešel se těsně pod 5 hodin.
Z jakési historické nostalgie držíme jako stavovskou kategorii deblkánoí turistického typu. Jak Chybný ručky neumějí vázat, tak dovedou lepit a vzít za pádlo. Růžovo-černá Orlice (laminát + Tessa) tuto kategorii ovládla časem 6:41:21.
Večerní merenda pak potvrdila, že vodák je stále ještě tvor společenský a po celodením svírání pádla udrží ještě kytaru či bendžo. Příští ročník bude mít v názvu magickou číslovku 55, ta je tak trochu zavazující. Tak prostě zase přijeďte.
Kompletní výsledkovou listinu najdete na stránkách maratonu
Fotogalerii, kde byste se mohli a měli nalézt pak na Zoneramě
Foto: Michal Tučňák Klíma, Petr Vamberský
