Většina z nás vodáků si užila Lužnici jako řeku plnou vodáků a komárů. I já jsem si jí tak pamatovala z posledního splutí před třiceti lety. Meandry řeky byly plné občasných vodáků, kteří měli co dělat aby se vyhnuli jeden druhému a neskončili ve zrádných vrbičkách. Komárů tam bylo na každého vodáka na desítky, možná i stovky a kempy byly přeplněné a hlučné. Proto jsem se Lužnici raději vyhýbala.
Vítr nám na Rožmberku nepřál, vál samozřejmě proti nám a zdvíhal pěkné vlny, ale dojeli jsme v pohodě až na hráz. Pod přehradou nás čekalo mělko a volej a po chvíli nás v Lužnici přivítalo prázdné tábořiště. Pivo v místním občerstvení jsme si opravdu zasloužili.
Třetí den jsme opět naložili vodácké vybavení na záda, já vzala psa, Jára berle a dojeli vlakem do Majdaleny, abychom si sjeli od Rozvodí Novou řeku.
Nová řeka, dílo Jakuba Krčína, už není tak romantická, ale pořád tu byl klid. Vodáků trochu přibylo, sluníčko svítilo a my měli radost, že se hejbeme a ne jen tak válíme u vody.
Já si taky všiml, že popularita Lužnice oproti dřívějšku prudce klesla, což je v dnešní době pro pravověrného vodáka spíše ku prospěchu věci…a taky jsem si říkal, že by Stará řeka mohla stát za to…tento pěkný článek to jen potvrzuje. Díky