HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Zlomená páteř na jarní Jizeře

Zlomená páteř na jarní Jizeře

Je zima, kajak spí v loděnici, protože ani tradiční Vánoční obleva nepřinesla kýžené průtoky, a tak je potřeba si ukrátit čas alespoň psaním o divoké vodě. Ne že by téma, na které mě Snížák požádal napsat menší příspěvek, bylo něco, na co s oblibou myslím, ale prý je dobré nechat ostatní poučit se z mých chyb. Takže tady to máte. Většinou když někomu řeknu, že jsem si zlomil na divoké vodě dva obratle, reakce je stejná: „To máš z těch vodopádů“. Tak poslyšte příběh o tom, jak se dají obratle zlomit na jarní Jizeře.

Co se vlastně stalo

Tání probíhalo toho jara zatím rozpačitě, ale vzhledem k tomu, že bydlím jen kousek od řeky, nepohrdnul jsem ani menší vodou. Jediný, kdo se nechal ten březnový den vyhecovat byl Pavel a volba padla na horní Jizeru od soutoku s Jizerkou, pěkně dolů na Mýto. Sluníčko dávalo zapomenout na občasné drbnutí o šutr, a protože si Pavel dobře nepamatoval všemi obávanou peřej pod železničákem, řekl jsem mu, aby se mě držel na blízko. Je tam rychlé esíčko, které jde snadno prováhat a končí menším boofem. Najíždím první, vše docela klape. Na konci peřeje proskočím mezi kameny, ale odjet z dopadu už nestihnu, na čtvrt vteřiny vidím zoufalý Pavlův pohled jasně říkající „nestihnu to stočit“ a on pravděpodobně viděl můj pohled „nestihnu se uhnout“ eventuálně „a dopr****“.

Jelen prohlíží jednu z hlavních peřejí horní Jizery
Jelen prohlíží jednu z hlavních peřejí horní Jizery

Přicvaknul mě špicí na protilehlý balvan a trefil se mi pod vestu. Zatmělo se mi před očima, ale po chvilce rozdýchávání ve vracáku si říkám, že snad dobré, naraženiny přece bolí víc než zlomeniny, a tohle sakra bolí, takže to sakra nemůže být zlomené! V Kajaku je mi „hej“ a s mžitkami před očima „proplužím“ zbytek úseku včetně Cutisinu až na Mýto. Že je něco špatně zjišťuju, když nemůžu vylézt a ani odejít z kajaku. Podlamuje se pode mnou levá noha. Dvě naše pádla poslouží jako berle, naložit kajak a sundat sucháč mi ale musí Pavel.

Ondra v peřeji pod železničním mostem, kde k nehodě došlo
Ondra v peřeji pod železničním mostem, kde k nehodě došlo

„Kdes byl vole, Čívrs říkal že nikde není pořádná voda“ vítá mě v nemocnici pan doktor. Tak tady už zřejmě vědí, odkud vítr vane. Zlomenina třetího a čtvrtého bederního obratle zní diagnóza po dvou rentgenech. „Co se s tím dá dělat?“ „Leda ho*no vole“ (citace pana doktora, co mě ten den viděl poprvé v životě). Aspoň tu mluví tak, že jim rozumím. Naštěstí všechno zůstalo na svém místě a hrabat se mi v páteři nikdo nechce, takže mě čeká jen ztužidlo trupu a šest týdnů, kdy se skoro nevyspím. Můžu být jen v přímém leže na zádech nebo přímém stoji, když sedím, tak maximálně na půl zadku. Taky můj pohyb je na pohled asi docela vtipný – díky podráždění nervu mi totiž občas vypne levá noha.

Rehabilitace

Nechme ale na chvíli fyzickou stránku věci na druhé koleji – smířit se s faktickým koncem jarní sezony a kolapsem expedičních nadějí pro celý rok byl pro mne sakra oříšek, a vzhledem k mému stavu nebylo moc aktivit, které bych mohl na zahnání chmurů dělat. Na druhou stranu byl pak svátkem i první pojezd doma na přehradě, i když ho trochu kazil nepříjemný pocit – jaké pohyby si můžu dovolit? Jak až můžu vytočit trup, aniž by povolily stále ještě slabé srůsty? Když se venku dělá hezky, je těžké nenechat se vyhecovat k přetížení sotva zhojených zranění. Je třeba vše dělat postupně, s ohledem na komplexní posílení celé zraněné oblasti ochablé důsledkem omezeného pohybu v době léčby. Konkrétní cvičení, postup, ani časové rozpětí asi nemá smysl, vzhledem k individuálnosti, uvádět, bude pro každého jiné. Pro mě však i lehké pádlování na přehradě byla rehabilitace přímo ideální.

Ondra surfuje na Mejtě
Ondra surfuje na Mejtě

Když koncem června napršely snad nejlepší kubíky na všechny „perly“ v mé domovině – horní Jizeru, Jizerku, Labíčko, horní Mumlavu nebo úplné kraviny jako Kamenici „nad“, já musel se skřípěním zubů a maximálním sebezapřením zkoušet možnosti ochablých a teprve nedávno zhojených zad na klasice, na Jizeře z Mýta. Čekání ale stálo za to, zpětně postup hodnotím jako alchymii, kouzelný mix onoho „nepřehnat to“ ale zároveň se nepoddat strachu a v pravou chvíli zahájit poctivý trénink, aby návrat do formy, jak zdravotní, tak sportovní, byl plnohodnotný.

Jelen jede Cutisin levou cestou
Jelen jede Cutisin levou cestou

Dostat se zpět do nějaké formy dalo dost práce, a to šlo v rámci možností o snad nejlehčí možné zranění zad. Největší pozitivum vidím v tom, že jsem si podobnou nehodu „vybral“ hezky doma, nemusel tedy řešit nějakou záchranu z odlehlé zahraniční řeky ani financování zdravotní péče v zahraničí – což může být i s dobrým pojištěním celkem velká byrokratická sranda.

Další jarní klasikou je Mumlava. Zde peřej Podkova
Další jarní klasikou je Mumlava. Zde peřej Podkova

Když jsem, ještě se ztužidlem na trupu, jel koncem dubna dělat klukům shuttle a fotografa, bylo mi až líto Pavla, který se mi neustále omlouval, a dojemně přinesl i nějaký hojivý lektvar (ten sice strašně smrděl ale od bolesti fakt docela pomáhal). Přitom já to vůbec nepovažuju za jeho chybu, moje pokyny v peřeji koneckonců dodržel dokonale. Nepovažuju to vlastně za ničí chybu. Chyby přišly až potom.

Ondra a Jelen na Mumlavě
Ondra a Jelen na Mumlavě

Co z toho plyne?

Pojďme k poučení. Za prvé byla asi chyba pokračovat čtyřkovou vodou. Nebylo to z hrdinství, spíš z neuvědomění si vážnosti situace. Když už jsme dojeli na Mýto, a já zjistil při pokusu o vysednutí, že mi vypovídá službu noha, měli jsme odbornou pomoc zavolat aspoň tam, důvod chyby stejný – neochota připustit si vážnost problému. Zranění mi dalo čas přemýšlet nad některými věcmi, jako například smysl kontaktních závodů typu kayakcross, nebo v zahraničí oblíbených vyložených debilit typu 8-ball, kde by se podobný problém mohl objevit mrknutím oka. Je potřeba pamatovat na to, že ne každé takové zranění musí skončit hlavou nahoru a ve vracáku na úplném konci peřeje, nicméně moje nadšení pro divokou vodu tento incident nijak neoslabil, naopak spíše posílil satisfakci z podzimního úspěšného návratu na vodu v podobě nesmírně uspokojujícího výletu za řekami Islandu, o kterém se dozvíte v tištěném Pádlerovi 1/2020.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: