Sto let je v životě člověka dlouhá doba. V životě loděnice je to ale především sto let příběhů, lidí, lodí, řek, výprav, závodů, povodní, brigád, kamarádství a vzpomínek. Právě v roce 2026 si TJ Kotva Braník připomíná sto let od svého vzniku a otevření první loděnice. Při této příležitosti otevře o víkendu 19. a 20. září své brány veřejnosti.
Vodáci, sportovci a přátelé Kotvy. Všechny vás srdečně zveme na třídenní oslavy, které proběhnou od pátku 18. září do neděle 20. září 2026 přímo v areálu branické loděnice.
18. 9. večer proběhne promítání retro vodáckého filmu Mokré opojení.
19.9. Je naplánovaný den otevřených dveří s možností se svézt třeba na dračí lodi nebo na veslici.
20.9. Proběhne oddílový závod Klubák, který je letos mimořádně otevřený i pro veřejnost.
Podrobný program celých oslav si stáhněte v pdf.
Pohled do historie TJ Kotva Braník
Kořeny dnešní Kotvy sahají až do roku 1925. Dne 17. dubna toho roku se uskutečnila ustanovující schůze Kroužku vodních turistů – KVT, který tehdy působil v rámci Klubu československých turistů. Za skutečný počátek historie Kotvy je však tradičně považováno datum 18. září 1926, kdy byla slavnostně otevřena první loděnice v Praze 4 – Braníku. Byla postavena na pozemku, který si vodáci pronajali od Akciových ledáren. Stála tehdy na druhé straně zátoky u ledáren, než kde se nachází loděnice současná. Projekt vypracoval architekt František Svoboda a stavba stála 90 000 Kčs. Nabízela prostor pro 80 lodí, což bylo na tehdejší dobu mimořádné zázemí. A přestože byla při dokončení považována za moderní, její kapacita brzy nestačila a byla rozšířena na 100 lodí. Slavnostního otevření se zúčastnil také tehdejší předseda Klubu československých turistů – dr. Jiří Guth-Jarkovský.
Loděnice, která byla vždy cílem
Branická loděnice měla od začátku jednu zásadní výhodu – byla přímo u Vltavy. První generace vodáků vyrážely především na Vltavu, Berounku a Sázavu. Cestování tehdy samozřejmě nevypadalo jako dnes. Lodě i jejich posádky se na místo vypravovaly nákladními automobily. Zpočátku šlo o jednoduché dřevěné konstrukce s lavicemi na korbě, později přišly kovové přívěsy, a nakonec autobusy s vleky. Samotná loděnice nebyla pouze místem, kam se ukládaly lodě. Stala se přirozeným centrem společenského života. Tady se plánovaly výpravy, opravovaly lodě, vznikala přátelství a také se rodila tradice, která Kotvu provází dodnes.
Už v roce 1927 se jel první klubový závod – pozdější legendární Klubák. Startoval na trati Libřice–Braník. V roce 1928 se závodu zúčastnilo 22 lodí a postupně se z něj stala jedna z nejvýznamnějších tradic jednoty.
Vodáci, turisté a závodníci
Původně byla hlavním posláním především turistika. Kotva vyrůstala z prostředí Klubu československých turistů a její členové se věnovali nejen vodě, ale také pěší turistice a později lyžování.
Postupně se však objevili ti, kteří chtěli své schopnosti poměřovat v závodech. Významnou postavou byl například Vráťa Teklý, který se výrazně zasloužil o rozvoj vodního slalomu. V roce 1939 postavil první slalomovou trať na Berounce a pod jeho vedením pořádal KVT mistrovství republiky. V roce 1949 pak objevil pro slalom pražskou Čertovku a ve stejném roce vedl československé slalomové družstvo na mistrovství světa v Ženevě.
Vodácký život se přitom stále rozvíjel. V roce 1936 vznikla hymna KVT a od roku 1938 vycházel oběžník, který se později změnil v časopis Cestou a řekou. V roce 1939 už měla loděnice 300 členů.
Válka a stěhování
Historii Kotvy ovšem neurčovaly jen sportovní úspěchy. Osud loděnice významně ovlivnily také události mimo její brány.
Za druhé světové války musela být původní loděnice přestěhována na místo, kde stojí dodnes. Stalo se tak v souvislosti s úpravou levého břehu Vltavy a protipovodňovou ochranou. Nové místo se však ukázalo jako neméně spjaté s vodou – a tedy i s její silou.
Hned v lednu 1940 přišla velká povodeň, navíc s ledovými krami. Voda a led poškodily ještě nedokončenou stavbu. Loděnice tak dostala jednu ze svých prvních lekcí, kterou během dalších desetiletí poznala mnohokrát: k vodě patří nejen radost, ale i respekt.
Klubák – klubový závod, který přežil skoro všechno
Jen málokterá klubová tradice může nabídnout tak dlouhý příběh jako Klubák.
První ročníky se jely proti proudu Vltavy. Od roku 1934 se startovalo z Jarova na přesně 10 km dlouhé trati. Po válce se trasa měnila podle možností řeky i vývoje jejího okolí. Později se startovalo ze Zbraslavi, z Berounky pod Radotínem a po vybudování modřanského jezu se závod přesunul na trať mezi loděnicí a Modřany.
Největší zaznamenaná účast byla v roce 1984 – na start se tehdy postavilo 116 lodí a 203 závodníků! Klubák dokázal přežít i stěhování loděnice v roce 1940 a pokračoval prakticky každoročně. Jedinou výraznou výjimkou se stal rok 2002. Tehdy po ničivé povodni nebyla problémem jen zničená loděnice a lodě, ale také kontaminovaná voda ve Vltavě.
Klubák přitom nikdy nebyl jen závodem. Je především společným setkáním lidí z Kotvy napříč generacemi a oddíly.
Kotva a velká voda
Povodně patří k historii každé loděnice. V Kotvě to platí dvojnásob. Po povodni v roce 1940 následovala další období velkých vod. Loděnice a její okolí se s vodou musely vyrovnávat opakovaně. Stavby v kempu přímo u řeky byly proto umístěny na sloupech.
Největší ránu však bezesporu přinesl rok 2002. Vltava tehdy vystoupala nad hranici stoleté vody. Z někdejšího kempu zůstala jediná chatka. Povodeň vzala vybavení, zázemí i část toho, co se budovalo po desetiletí. Pak následovala náročná obnova. Ale právě tady se znovu ukázalo, co znamená být součástí Kotvy. Loděnice nebyla jen budova. Byli to především lidé, kteří ji dokázali znovu postavit na nohy.
Lidé, bez kterých by Kotva nebyla Kotvou
Stoletá historie samozřejmě není jen historií budov. Je historií lidí.
Jedním z výrazných členů byl například Miroslav „Had“ Novák. Člověk, který dokázal spojovat organizační schopnosti, technickou preciznost a obrovskou ochotu pracovat pro ostatní. Jeho působení přesahovalo hranice oddílu i samotné jednoty. Pro vodáky například dlouhá léta připravoval informace o sjízdnosti řek pro Český rozhlas.
Jiným mimořádným příběhem je Luboš Jednorožec, který přišel do loděnice se svými skauty a později výrazně ovlivnil život KVT. Jeho životní osud byl natolik neobyčejný, že se dostal do rozhlasu, televize, divadla i komiksu.
Jiří Škranc starší byl v celostátním výboru vodní turistiky a zasloužil se o rozvoj oddílu. Oddíl dříve pořádal soutěže, tzv. VTJZ na Hamerském potoce a na Kamenici. Od roku 1980 až do roku 1995 byl součástí Kotvy oddíl mládeže 15 – 18 let s pravidelnými tréninky a letními soustředěními, která vedl zkušený Michal Krupka. Díky Jirkovi Škrancovi vznikl při TJ Kotva oddíl vodního slalomu s výsledky na celostátní úrovni.
A takových lidí byly v Kotvě za sto let desítky, možná stovky. Někteří byli známí, jiní zůstali známí jen mezi kamarády z oddílu. Každý z nich však zanechal v loděnici nějakou stopu.
Od KVT ke Kotvě Braník
Kotva během let samozřejmě procházela změnami. Organizace turistiky a sportu se měnila stejně jako celá společnost. Po roce 1948 skončilo členství v Klubu československých turistů a v dalších desetiletích se postupně formovaly jednotlivé oddíly. Dnes už Kotva dávno není pouze loděnicí vodáků. Sdružuje oddíly vodní turistiky, pěší turistiky, lyžařské turistiky, turistický oddíl mládeže, kanoepolo, paddleboarding, oddíl dračích lodí a také veslařský oddíl mládeže. Loděnice poskytuje zázemí dětem, dospělým i seniorům a stále zůstává místem, kde se potkávají různé generace.
V prosinci 2025 měla TJ Kotva Braník celkem 466 členů, z toho 141 dětí a mladých do 18 let.
Od roku 1959 byla součástí Kotvy i závodní rychlostní kanoistika. Kotva provozovala také službu odvozu lodí pro veřejnost na Vltavu a Lužnici.
V současné době Kotva pořádá známé splutí Botiče, tzv. RIO Botičo z Hostivaře až do Vltavy a Vánoční Sázavu. Kotva se i dnes pravidelně zúčastňuje pádlování na divoké vodě a na soutěžích Českého poháru vodáků, v loňském roce byl z Kotvy nejúspěšnější Pavel Rohan. Kotva provozuje také plavby na seakajacích, mimo putování po moři, jezerech a velkých řekách se účastní závodů jako Krumlovský maraton, Pádluj o106, Budějovice-Praha, Brněnský prigl a další. Kotva také již 20 let pořádá akci „Zimní Slapy“ s pravidelnou účastí 40-50 lodí.
Sto let není konec
Když se dnes člověk podívá na branickou loděnici, může mít pocit, že tu stojí odjakživa. Ve skutečnosti se její historie několikrát začínala téměř od začátku.
Nejdříve vznikla první loděnice v roce 1926. Potom přišlo stěhování, válka, povodně, změny společnosti, změny sportu i generací. Přesto zůstalo něco, co se změnit nedalo – vztah lidí k vodě a ke Kotvě.
Právě proto je možná nejvýstižnějším symbolem její historie onen symbolický turistický rozcestník, který byl v loděnici vztyčen v roce 2016 při 90. výročí KVT. Připomíná, odkud Kotva přišla, kam její členové vyráželi a že cesta nikdy nekončí.
Loděnice žije i dnes
Dnešní Kotva už dávno není pouze místem pro uložení lodí. Funguje zde několik sportovních a turistických oddílů, zázemí pro děti i dospělé a samozřejmě tradiční vodácké prostředí.
K životu loděnice patří také známá restaurace U báby pod kořenem, která je místem setkávání nejen členů Kotvy, ale i návštěvníků Braníka.
Součástí areálu je také ubytovna – hostel Kotva, která poskytuje ubytování návštěvníkům, vodákům i sportovním skupinám. TJ ji dnes uvádí jako součást svého zázemí společně s recepcí a dalšími službami.
Za 100 let se tedy změnilo téměř všechno – lodě, sportovní vybavení, způsob cestování i samotná podoba loděnice. Jedno však zůstalo stejné: vztah lidí k vodě a k místu, odkud se vyráží na řeku a kam se člověk zase rád vrací.
V roce 2026 tedy Kotva neslaví pouze 100 let jednoho spolku.
Slaví 100 let lidí, kteří měli a mají rádi vodu.
100 let výprav.
100 let závodů.
100 let práce.
100 let kamarádství.
A především 100 let návratů k jedné loděnici na břehu Vltavy v Braníku.
