Ani sníh, ani mráz na HYDRÁKY neplatí!

Pravda, do zahájení oslav je ještě  habakuk času, leč pokud hodláme v poslední den v roce smočit pádlo a vyvětrat svá hydra, času příliš nazbyt není. A tak již od časného rána fachčím na několika frontách. Obrněn v thermo-prádle lítám po kuchyni, každou chvilkou překračuju úhledně navršenou hromádku svého hydra a za asistence našich dvou koček a doprovodu hudby se pomalu ale jistě začíná skládat slavnostní tabule.

Nejpozději do půl jedenácté musí naše celá plavební banda vyrazit a tak není divu, že se vším tak kvaltuju. Spěch, výroba občerstvení, příprava horkého čaje a telefonování má za následek, že vznikají velice zajímavé jednohubky. „Do….., kecám s Tebou a místo abych vymačkal ten citrón do čaje, tak ho vymačkávám do jednohubek“.  „Co nemusí být slané, může být přece kyselé“, ozývá se v mobilu. „Jo, přidáme koření a bude chuti nepřeberně“, odpovídám. Zároveň se během telefonování dovídám, že nás bude jako každý rok opět poskromnu. I přesto, že se rtuť teploměru drží na osmém stupínku pod nulou (což je o polovinu tepleji než při loňském sjezdu), až na silné jádro nikdo nejede. Poprasku se sousedy v ulici se již dávno neobáváme, neboť za ta léta co si tuto krasojízdu rok co rok užíváme, si dávno každý na tento úlet přivykl.

Po prvním projetí peřejkového úseku se všichni cítíme očištěni a svobodni. „Aroma“ našich zapocených hyder nijak nemůže narušit tuto meditaci. Na půlce cesty zastavujeme a dopřáváme si každý šálek horkého čaje. Alkoholu prostého. Jak jinak, všichni jsme koňmo. Přesto nás každého pohárek této horké kapaliny patřičně prohřál. „Tož dáme eskymáka, ne“? „ Si ho dej třeba třikrát“, odpovídám. Je sice pravda, že jsem ho dal hned několikrát za loňského sjezdu, ale ještě dnes si naprosto dobře vybavuji  jak jsem se cítil s hlavou jako ve svěráku. Naši jízdu všude doprovází naprostý klid.

Hodně štěstí, zdraví a úspěšné proplouvání životem po vodě i po suchu a vždy dobré počteníčko v HYDRU Vám všem v Novém roce 2011 přeje Rony.