Roman Hájek

Zatím co u nás slunce žahá i přes nějaký ten mráček, na Jihlavsku hustě leje. Chtělo by to nějaký relax. Kontaktuji Dabiho i ostatní za účelem zlanaření pro smočení pádel. Předpověď počasí hlásí silný déšť po celou dobu prodlouženého víkendu. Páč já a Dabi nejsme žádné květinky, ihned balíme.

Vyrazit s dorostem na vodu bývá vždy potěšením. Obzvlášť, pokud se podaří sestavit dobrou partu a vše navrch posvětí vymalované počasíčko. Kam pojedeme, je už jasné. I když je všude málo vody, Ohře je ještě jetelná. Téměř po celém toku teče, nějaká ta peřejka se pro zábavu dětí vždycky najde a nebude tam až tak plno.

aneb jak se jezdí švejkovina. Přestože v zimním čase šatníkoví predátoři v podobě malých motýlků nemohou ohrozit vodákovu výzbroj, je nutné šatstvo před ukončením sezony náležitě provětrat. Důvod pro tuto činnost jsem našel, když jsem se podíval do kalendáře – [b]17. 12. Vánoční Bílina![/b]

Předpověď víkendového počasí není na teploty příliš příznivá, avšak co kazí nízké teploty, to nahrazuje modré nebe se sluncem. To už ale předbíhám. Je teprve pátek odpoledne a jak už to tak bývá, mnozí se z plánované akce odhlašují. Přes nízký počet účastníků a ne příliš teplotně vyhlížející víkendové noci, vyrážíme s Dabim na nákup poživatin.

Řada vodáků už dávno pochopila, že ač je na vodě příjemně a krásně, vždy je nutno dbát na svou bezpečnost a pokud se už něco při vší smůle stane, být materiálově připraven. Přesto se stále ozývají hlasy, že v době mobilních telefonů je lékárnička přepychem.

Poslední den v roce je vždy na vše fofr. Zda je to tím, že se každý pokouší dohonit to, co během vánoc zameškal, netuším. A tak i na mně spočívá příprava nějakého zobání na slavnostní stůl (což obnáší nudnou a napjatou návštěvu obchodu – dámy prominou), patřičné vychlazení vnitřních mazadel a zároveň instalace raketové základny na půlnoční ohňostroj.

Po sobotní relaxaci v nás dloube červík a řešíme kam? V Sasku toho moc neteče a tak připadá v úvahu Müglitz. Nemá přemrštěný stav, ale na proplutí to bude stačit. Sraz je v neděli ráno v 9:00. V 7:20 zvoní na mém nočním stolku mobil. „Už jsi vzhůru“? „Jo jsem“, odpovídám a na druhém konci se ozývá: „Tož nám pojď dolů otevřít“.

Konečně mám tento týden volněji a tak začínám šmírovat vodní stavy po netu. Všade teče vody habakuk a tak proč toho nevyužít, že? Chtělo by to něco kolem domova s včasným návratem před mojí drahou polovičkou. Co tak dát náš Bouřliváček? Je to kousek, dobrá vodácká úchylka a pokud se podaří složit malá partička…

Tak jako každý rok se poslední sobotu před Štědrým dnem sešlo k vánočnímu sjezdu Bíliny několik železných pádlistů i letos. Pravda, počasíčko kapku zapracovalo na hojnosti účastníků a s ním i sviňská chřipka, domácí práce, nákupy a mrazivé počásko. Ten kdo si nenechal ujít možnost se ještě jednou setkat s kamarády u vody, rozhodně udělal dobře.

Stát na volné noze je krásná věc, leč se za to platí velice draze a to časem. Všude potkávám auta s kajaky na střeše jak peláší za vodou. Konečně nastává sobota dopoledne a fičíme na bazén eskymovat. V té době již začínám dumat nad nějakým nedělním pádlováním. Tam kde by se něco dalo slítnout je vody až habakuk a kde je jí přesné kýble, je to tuze daleko.