Něco málo pro život

Mobilní telefon sice dokáže zkrátit čas pro zavolání pomoci, ale ne vždy je hladký přístup k vodě a ke zraněnému. Pak začínají rychle utíkat drahocenné minuty.

Je potěšující, že i přes tyto hlasy se začínají zabydlovat v lodích už dávno opodstatněné lékárničky hned vedle házečky. Těžko posuzovat, co jednotlivé schránky obsahují, ale pokud se v nich ukrývá kromě placatky rumu i pár obinadel, tlakový obvaz a termofólie, jedině dobře. Otázkou samozřejmě zůstává, jestli osoby poskytující první pomoc budou schopny lékárnu použít. Ať z hlediska znalosti první pomoci či vybavení lékárničky. To už ale odbíhám od hlavního tématu.

Dokud jsem brázdil vody v kánoi, dala se uložit lékárnička téměř kdekoliv. Mnohem horší je to v kajaku. Zprvu jsem první pomoc vozil v pytli s překládací lištou proti vodě a ukládal celé zavazadlo za sedačku k nafukovacímu vaku (Diesel 65). Jenomže se zvýšenou obtížností sjížděných vod a odlehlostí toků od civilizace se začala úměrně rozšiřovat i výbava lékárničky. Voděodolný pytel na výbavu lékárničky stále stačil, ale nastal problém – kam s ním?

Za dlouhých zimních večerů, kdy jsem opravoval a kontroloval veškerou výstroj, jsem špekuloval, jak toto dilema vyřešit. Přišel jsem na to, jak uložit lékárničku do prostoru, kde nebude překážet, bude vždy po ruce a její uložení nebude mít žádný vliv na konstrukci kajaku ani bezpečnost pádlera. Ze zbytků plastů jsem si svařil pouzdro pro vodotěsný kufřík používaný na kamery, foťáky atd. a vložil je do pěnového příčníku. Pro ukotvení do pěnového nosníku jsem použil zimní PUR pěnu. Tím, že jsem lékárničku uložil uprostřed kajaku, se odbouralo vyrovnávání protiváhy.

Všechny strany pouzdra je nutno zakulatit (doporučuju větší rádius na každém rohu a dobře opracovat hrany) proti zachycení o výstroj při nouzovém opuštění kajaku. Proti nežádoucímu vysunutí lékárničky z pouzdra je dobré použít popruh. Já jsem použil dva strojově pletené PA pásky a dva kroužky. Také je možno použít plastovou sponu či plastovou rychlospojku. To už záleží na každém kutilovi. Důležité je, aby se pásek samovolně nepovolil a nebyl příliš dlouhý. Vždy je nutno brát zřetel na bezpečnost (viz už jednou popisované nedobrovolné opuštění kajaku či vystupování).

Samozřejmě, že došlo i k testu. Bylo nutné, aby při případných nesnázích bylo i nadále možné vykopnout celý tunel tak, jak je udáváno výrobcem. Mohu naprosto zodpovědně konstatovat, že touto drobnou úpravou nedošlo k žádné změně pro nouzové vysunutí tunelu.

Neklade žádný odpor a plave stejně na hladině i s lékárničkou.

Celá úprava zabrala přibližně padesát minut a celková váha včetně plné výbavy lékárničky je dvě kila a dvacet deka. Během testů kajaku jsem nezaznamenal žádnou změnu v chování jak na klidné, tak na divoké vodě. Je jisté, že tuto úpravu nebude moci použít každý, neboť záleží na šířce a hloubce tunelu. Přesto, pokud se někde na vodě sejdu se stejně upravenou částí kajaku pro uložení lékárničky, budu vědět, že to nebyl tak špatný nápad.

Článek byl uvedený v 1. čísle HYDRA 2010 a protože nápad je to velice dobrý, chceme, aby se dostal i k těm, kteří Hydro neodebírají.