David Sodomka

Velice předmětná součást výběrového řízení na matku dětí každého kajakáře je vzít adeptku na víkend na vodu. Teprve soukání se do mokrého neoprenu při větrem podpořeném deštivém dni se pozná, zdali si vodák vybral tu správnou ženu. Tedy při malém firemním zájezdu na rafty jsem zabil dvě mouchy jednou ranou – vyzkoušet potencionální matku a sám si užít radovánek na vodě.

Že prý je to moc daleko a nikomu se nechce sedět v autě tolik času pro tak krátké pádlování. To byly odmítavé argumenty na pádlovací akci na 3 dny do Tessinu. Když mi Vojta psal v sobotu odpoledne, jak prozevlili celý den v nějaké trubce u Kopáče, kdy průtrž mračen ne a ne skončit, právě jsme vylézali v krátkém z Verzascy a hledali stín, jelikož se na obloze nenašel ani mráček.

Jako Jin a Jang, černá a bílá, noc a den…. Tak se tváří jeden z živlů, který naši zelenou planetu nechává tak krásně a zákonně fungovat. Na tyto stánky se pravděpodobně převážně dostanou ti, kteří onen vodní živel – jež ve velkém množství umí zanechat na lidských duších ohromné jizvy – v poněkud vyšších dávkách vídají velice rádi a zápolí s ním i když taktéž na hranici, nikoli však psychického zhroucení a bezmoci, nýbrž opojení, radosti a toho mrazivého pocitu, který mnoho z těch, co takovéto články rádi čtou a píší, velice dobře zná.