Britská loď HMS St George uvízla na mělčině v Baltském moři a při pokusu o opravu trupu udeřila ohromná vlna a smetla do moře na 400 lidí. Poté se loď potopila a zachránilo se pouze 7 z celkových 738 členů posádky. To bylo v dobách, kdy Britové válčili s Dány. Do nás udeřila taky vlna, ale byli z toho tentokrát „jenom“ dva trosečníci. S odstupem dvou dní se tohle ještě v jiném stylu, ale se stejným výsledkem, opakovalo. Neopakovatelné jsou však vzpomínky na celou seakayakovou výpravu okolo dánského ostrova Bornholm!
CO JE BORNHOLM?
Bornholm je ostrov nacházející se v jihozápadní části Baltského moře a spolu se souostrovím Ertholmene představuje nejvýchodnější část Dánska. Geograficky leží přibližně 150 km jihovýchodně od Kodaně, 79 km severně od polského Kołobrzegu a zhruba 40 km od jižního pobřeží Švédska. Takže paradoxně to mají na dánský ostrov Švédové blíž. Celková rozloha ostrova činí 588 km². Hlavním městem ostrova je Rønne, které slouží také jako přístav. V severní části je ostrov skalnatý a tvořený žulou. Na jižní straně prvohorními a druhohorními pískovci, břidlicemi a vápenci. Povrch ostrova tvoří kopcovitá morénovo-ledovcová rovina Rytterknægten. Na jihovýchodě a západě jsou podél břehů duny, ve kterých byly vysázeny jehličnaté stromy. Listnaté lesy zaujímají přibližně 17 % povrchu ostrova.
17. 9. – Cesta na sever
Tento den jsem ještě strávil na Suchých skalách s instruktory ČHS. Zabalenej jsem samozřejmě nebyl vůbec. Dojel jsem domů a začal házet věci na hromadu a do IKEA tašek. Nakonec jsme vyrazili v šest večer směr Sassnitz. Zastavili jsme ve tři hodiny ráno na parkovišti. Do přístavu už to máme, co bychom házečkou dohodili.
18. 9. – První záběry
Nájezd na trajekt byl pro děcka, protože jsme měli vše nachystané, potvrdili jsme jen počet lidí v autě a stojan pak vyplivl dva lístky s číslem lajny. Za tři a půl hodiny jsme byli na místě, v přístavu Rønne, tedy v Dánsku! Je sice odpoledne, ale dohodli jsme se, že se zabalíme do lodí a vyplujeme.
Fouká nám do zad a lodě jedou skoro samy. To však nebude trvat dlouho. Po hoďce pádlování jsme našli krásnou pláž, kde dokonce ústí do moře potok se sladkou vodou. Perfektní! Vytáhli jsme lodě na břeh, postavili stan a dali jsme koupačku v potoce. Bylo to skvělý! Postupně se zvyšovala intenzita větru a začalo pršet. Ve stanu slyšíme, jak začínají vlny dost hlasitě dorážet na břeh. Jak bude zítra?
19. 9. – Na čekačce
Vylezli jsme ze stanu a vidíme, jak se masa vody valí jako tank na pláž. Vlny jsou vysoké, silné a dost rázné. Bylo jasné, že dneska nevyrazíme, ale pádlovat bychom mohli. Dal jsem jeden pokus nalehko a byla to bitka. Dlouho jsem si takhle nezabojoval ve vlnách. Po téhle pět minut trvající performanci jsme vyrazili pěšky zkoumat okolí: sladkovodní jezera v těsné blízkosti moře, haldy z těžby černého uhlí, pláže a městečko Hasle s přístavem.
20. 9. – Lezení
Ani tento den to na pádlování nevypadalo, a tak jsme vyrazili na objevování místního lezení do Vangu. Ostrov je vyhlášen žulovým lezením v lomech nebo i lezením „trad“ neboli „po vlastním“ na skalách přímo na pobřeží. Lom Vang nabízí spíše sportovní lezení s borháky. Parádně jsme se protáhli. Info o lezení najdeš třeba na stránkách www.thecrag.com. Za mě parádní náhradní plán nebo doplňková aktivita, když ti zbývá čas.
21. 9. – Opět zpět
Vítr máme v zádech, vlny nám pomáhají. Nakukujeme do jeskyní, užíváme si vlny, které se tříští o vysoké skály. Dopádlovali jsme na samotný sever ostrova pod hrad Hammershus, kde jsme si dali přestávku a obdivovali tzv. Kamelhovederne neboli malý ostrůvek v zátoce tvořený velbloudí a psí hlavou, který doporučuji obepádlovat! Dál se ostře stáčíme na východ, okolo majáku a najednou se karty otáčejí. Začíná protivítr a bitka. A jinak tomu nebude po celý zbytek výpravy. To však ještě v tento okamžik nevíme. Po cca 30 km jsme našli místo na spaní s kamínkovou pláží, kde je i potok se sladkou vodou. Okolo ostrova vede trek, a tak se potkáváme s trekaři, kteří nás nakonec doprovází až do konce a různě se potkáváme.
22. 6. – Jsme v hajzlu a je to super!
Během snídaně a balení se začíná zatahovat obloha tmavými vodou nacucanými mraky. Už teď víme, že to nebude zadarmo. Vlny se postupně zvětšují, vítr sílí. Připlouváme k městečku Gudhejm. Všechny dánské vlajky na pobřeží jsou větrem napjaté a prudce sebou mrskají. Dnešní cíl je, abychom se dostali někam k městu Nexø. Po vyplutí začíná pršet a foukat, ale musíme dál. Je to zase boj, protože vítr jde opravdu těžce proti nám. Nakonec vplouváme do přístavu Årsdale. Tady jsme našli záchodky se sprchou a podlahovým topením. Sedíme na podlaze, nahříváme se, lemtáme čaj a sajeme Jesenku. Jsme v hajzlu, ale je nám tady dobře. Všechno pěkné však končí a my musíme dál. Po náročném pádlování nacházíme zátoku nedaleko Nexø, kde jsou menší kameny, budka s lodí a koleje na její spouštění na vodu. Usoudili jsme, že dneska nebudeme stavět stan, ale přespíme v budce s lodí mezi kolejemi.
22. 9. – Plaváčci
Po vyplutí z úkrytu zátoky nám dá facku protivítr a vlny. Zase! Připlouváme k obřímu přístavu v Nexø, ale míjíme ho. Okolo přístavu jsou velké kamenné vlnolamy. V dálce by měl být nějaký menší přístav – Snogebæk, a tak míříme tam. Postupně se nějak přibližujeme. Vidíme kůly v moři a říkám si, proč tam jsou. Mělko? Kameny? Výstraha? K něčemu slouží? Pádlujeme dál. Po chvílí se kůly začínají hýbat. Co? Po dalším přiblížení zjišťujeme, že to nejsou kůly, ale rybáři v prsačkách. Zastavujeme zde v přístavu přístupném po dlouhé lávce a dáváme pauzu. Bylo by tu luxusní spaní v příbytku pro trekaře, ale je ještě moc brzo. Jedeme dál a vlny se zvětšují, teda aspoň Míše to tak přijde. Lidi na břehu pouštějí draky, protože vítr je festovní. Bojujeme dál a jediné, co nás utěšuje, je, že všude okolo jsou písčité pláže bez kamenů.
Co bylo dál podle Míši
Po nějaké chvíli Vojta zavelí, že jedeme ke břehu, že tohle nemá cenu. Opatrně otáčím loď, špičku směřuji ke břehu a vyrážím. Pár záběrů pádlem zvládnu a po chvíli mě zezadu vezme vlna a postaví můj kajak na špičku. Nikdy jsem tohle nezažila. Jsem v podstatě kolmo k hladině a bojím se, co bude dál. Nakonec mě vlna převrací, jsem pod hladinou a hned jsem venku z lodě. Pádlo mám, loď mám. Otočím loď a držím se jí. Koukám na Vojtu. Snaží se mi přijet na pomoc, ale další velká vlna ho kvůli mně převrací. Kdyby se nemusel pro mě vracet, určitě by to ustál. Za chvíli už taky plave. Zkouším samozáchranu přes paddle float, ale při naskočení na pádlo rozlamuju sponku, která drží vak na pádle. Přijde vítr, vak mi ukradne a nese ho pryč. Fajn, tak do lodě se nedostanu. Zkouším tedy naskočit na loď a udělat sebezáchranu na „kovboje“, ale to nešlo vůbec. Nechávám se unášet ke břehu vlnami, které mi neustále otáčí loď. Vojta vedle mě se přes vak na pádle do lodě dostane a pluje mi pomoct. Díky jeho pomoci se dostávám do lodě a rychle směřujeme ke břehu. Kousek od břehu mě vlna převrací znovu, ale to už je mi jedno, na pláž je to kousíček a už dosáhnu nohama na dno, takže v pohodě. Po chvílí vycházím z moře a za sebou táhnu Krásku plnou vody. Vojta na mě čeká a pumpuje vodu ze Žluťáka.
Jak jsem to viděl já
Nejprve se vyklopila Míša. Já se připravil na náraz a chystal jsem se to znovu zvednout. To se mi však ani na x-tý pokus nepodařilo. A co hůř. Chtěl jsem vytrhnout šprajdu a vypadnout z lodi, ale nemohl jsem nahmatat oko. Došlo mi, že při posledním divokém nastupování jsem natáhnul šprajdu tak rychle, že jsem si ho zapomněl pohlídat. Co teď? Musel jsem na pikovteřinu pustit pádlo, nahmatat límec a vytrhnout šprajdu oběma rukama. To se mi povedlo. Pochytal jsem loď, pádlo a naskočil zpátky do lodě plné vody. Míša lítala na vlnách jako na horské dráze. S dopomocí se zase dostala do lodi a zamířili jsme ke břehu. Tam však nedopádlovala. Znovu se vyklopila. Ale na břeh už pak doplavala sama. Naštěstí jsme byli na jižní straně ostrova s písečnými plážemi!
Po koukání na vlny a rozebrání čerstvých zážitků se domluvíme, že dneska dál neplujeme. Najedou se objeví starší manželský pár se zlatým retrívrem. Po krátkém rozhovoru nám nabídnou čaj, sprchu, ale i přespání u nich v chatě. Nakonec se převlečeme a jdeme je navštívit. Teplá sprcha opravdu bodla! Posedíme u čaje, spát u nich ale nebudeme, budeme spát mezi písečnými dunami na pláži, protože pláže tu jsou fakt nádherné (kousek od majáku Dueodde Fyr). Chvíli v tom bílém písku brouzdáme a pak jdeme vařit večeři a spát.
24. 9. – Návštěva udírny
Krásné ráno na bílé písčité pláži. Stále vítr, ale ne extrémní. Naším cílem bylo, abychom propluli částí ostrova, který je střelnicí a cvičištěm pro dánskou armádu. To se nám povedlo! Nakonec zastávku děláme v přístavu Boderne. Jdeme se podívat do místní restaurace, protože se kouřilo z vysokých komínů, z udíren. Nakonec koupíme rybí karbanátky a schoulíme se do dek, které jsou na lavicích restaurace. Postupně hledáme místo, kam dneska dopádlujeme a kde přespíme. Do Rønne to dneska nezvládneme. Vyplouváme a hledáme vodopád, který by měl být kousek od moře. Nedaleko od něj kempujeme. Vodopád využijeme jako koupání. Vítr opět nabírá na síle a hodně se ochladilo. Dáme to zítra až do Rønne, nebo budeme bojovat poslední úsek několik dní?
25. 9. – Opět pod vodou
Ráno se probouzíme do větrného rána. Plán je takový, že pomůžu Míše na moře. Vyšlo to! Dostává sice pár facek od vln přímo do obličeje, ale je tam. Já se na moře dostávám sám – historie se neptá, ale jsem tam. Kokpit mám plný vody, ale na moři uděláme vor a pumpuju vodu. Pádlujeme dál a přímo před námi vidíme, jak se vlny lámou jedna za druhou. Objet to není jak! Jdeme na to! Pár vln dáváme, ale pak nás jedna otočí bokem, druhá do nás jebne a je to! Zase plaveme! Je to horší než naše první plavání, protože tady jsou ve vodě kameny, ale zase jsme blíže břehu. Nakonec jsme elegantně přistáli. Nahříváme se na sluníčku a vymýšlíme jak dál. Po chvíli zjistíme, že skeg na Krásce je opět rozbitý a nejde ovládat a ani zatáhnout. Multitoolem jsem skeg rozebral, opravil a zase složil! Po opravách nasedáme do lodí stejným způsobem jako ráno a jedeme dál.
Naší zastávkou se stane přístav Arnager, který je v moři daleko od pevniny a s pevninou je spojený pomocí dlouhého mostu. Jsme kousek od letiště a koukáme se, jak to máme do Rønne daleko. Pro jistotu jde Míša do vesnice pro vodu do zásoby. Tentokrát nevyplouváme přímo na moře, ale podplouváme most a kličkujeme mezi kameny, kterých je ve vodě celkem dost! Postupně se dostáváme od břehu a blížíme se k obřímu přístavu v Rønne. Strašně moc to chceme dneska zvládnout.
Vlny mění svůj tvar a hlavně směr. Jsou velké, ale nepřevrací se a postupně nás posouvají vpřed. Kamenné vlnolamy však vlny obrací, takže nás bičují rozbité vlny z obou stran! Je to hnus! Kameny jsou velké a ostré. Nakonec se dostaneme k průplavu do přístavu. Ten střihneme, jak to jen jde, hlavně abychom se nesetkali s nějakým trajektem. Jsme na druhé straně! A to už nám dochází, že zbývá jen kousek a je to! Dali jsme to! Po vylodění jsme přebalili, hodili lodě na auto a přejeli na náš tajný kemp u moře. Tam jsme postavili stan a rozvěsili mokré hydro. A moře? Ani vlnka! Prostě rovné jak placka!
26. 9. – Zajištěné lezení
Ráno je stejné. Žádný velký vítr, žádné plácající vlny o kameny. Prostě jen sluníčko a klid. Hodíme všechno do auta a jedeme na výlet. Na hrad Hammershus, což je obří hrad na skále přímo nad mořem. Vstup na hrad je zdarma, platí se jen parkování. Po prohlídce popojedeme kousek dál, bereme batohy s lezením a hledáme lom Moseløkken, kde jsou odjištěné cesty. Lezení opět parádní.
27. 9. – POVL
Opět krásné ráno bez větru a plné sluníčka. Dopoledne se zajedeme podívat na typické kostely ze 13. století, které jsou zajímavé tím, že jsou kruhové a jejich horní část byla využívána jako pevnost se střílnami, když na Bornholm útočili pobaltští Slované. Odpoledne jsme se přesunuli do lezecké oblasti Randkløve, která je přímo nad mořem, kde se leze „po vlastním“. To mě baví a došlo i na přeskok! Doporučuji alespoň jednu sadu vklíněnců a friendů. Štandy tu nehledejte.
28. 9. – Sbohem a šáteček
Ráno budíček už 5:45, abychom v klidu stihli trajekt. V sedm hodin jsme už byli v lajně na trajekt a měli dostatek času. Cesta zpět v pohodě, takže… Kam příště?
VYBAVENÍ
Pravděpodobně se obejdete bez koleček. Neobejdete se však bez filtru na vodu, která se dá nabírat z potůčků tekoucích přímo do moře. Vydržet se dá i s nabíráním vody v přístavech. Určitě nepodceňujte safety gear: tahací šňůru, pumpu a možná i helmu. Tu především, když si užíváte surfování nebo ježdění mezi skalami v severní části ostrova. V září se nebojte ani nějakého teplejšího oblečení a počítejte s větrem na moři i při táboření. Po cestě se dají doplňovat zásoby v přístavech, kde jsou obchody. Taky se mrkněte na webky dánské armády, která má na jihu ostrova střelnici, kdy mají střelby. Můžete tu čekat klidně celý den, až dostřílí.
DOJMY V KOSTCE
Díky délce pobřeží cca 150 km se dá zvládnout obeplutí cca za týden, s rezervou za 10 dní, a ještě zbývá čas na výlet do vnitrozemí – například na bizony nebo navštívit unikátní obranné kostely – pevnosti. Sever ostrova je skalnatý a na samém severu se nad moře tyčí obrovský hradní komplex Hammershus. Jih ostrova je naopak písčitý a údajně oplývá nejhezčími plážemi Baltu. Staré hranaté komíny v přístavech jsou udírny ryb. Je zde i několik rybích bister, která každý den připravují čerstvé tresky, makrely a plody moře. Celkově mám tedy zážitek z barevných domů na pobřeží, malých přístavů a pobřeží měnícího se s každou námořní mílí.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
