HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Byznys a konzum v poetickém světě

Byznys a konzum v poetickém světě

Tak se mi zdá, že je léto jak má být. Všichni nebo skoro všichni jsou u vody či lépe na vodě a na noviny nebo internet nemají ani čas ani náladu. Psát už taky není o čem (když pomineme politické kauzy nebo bulvární aféry, ty se najdou vždycky) a tak noviny i zpravodajské servery pustí v létě do světa kdeco. I stalo se tak na iDnesu.

Zkušenosti čtenářů

Lubor

Ahoj, mám rád články, které vedou k pozitivnímu přístupu, což tento je.
Kdo jede v létě na Vltavu, ví, do čeho jde a nemusí brečet. Mně osobně mnohem víc vadí jednodenní akce (pouštění) zapráskané ožralci na raftech (letňáci paří hlavně večer, ale na jednodenní akci si svou dávku musí vypít už při plavbě). Přimlouvám se za osvětu třeba právě v HYDRU a je to asi jediná věc, kde bych nebyl proti regulaci, viz Salza. Kajaky převálcované neovládaným raftem, to je naprosto běžné, ještě horší, když v tom kajaku sedí děcko…

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

kosman

Tak to se můžem těšit na podobný článek ze zimní sezony a o ztracené poezii našich hor:-))

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ondra

Tahle čísla (statistiky splutí: Vltava z Vyššího Brodu…) jsou už bohužel trochu staršího data, ale myslím stále zajímavá :-).
http://old.hydromagazin.cz/clanek.asp?id=559

mac

Souhlasím ve všem s autorem článku, názory té paní nejsou ojedinělé, jsou ovšem zcestné. Mezi půjčovnami ovšem rozdíly jsou – některé mají základny, budují, čistí řeku, poradí zájemcům, jiní jen vyklopí lodě a klienty na břehu, dole zas naloží, znečistí okolí, nic kromě nákupu lodí neinvestují..
I dnes se najdou krásné řeky, celoročně splavné i za malé vody, bez davů. Např Jizera, Nisa i další

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

francesco

Ta paní to opravdu ve svém článku trochu dost přepískla, na druhou stranu poukazuje na řadu problémů, které mnozí vodáci (nejen) jednoduše přehlížejí, a to více než je zdrávo. Před pár dny jsem si po návratu ze Slovinska a Rakouska zase jednou bolestně uvědomil, jak nekuluturně a majetnicky se ve vztahu ke krajině a životnímu prostředí v české kotlině chováme. Jasně, Sázava není Soča, a Alpy nejsou Brdy, ale ten bordel, ta neřízená výstavba, ten chaotický rozvoj podnikání, to chování se vůči sobě…jasně, je to hodně o legislativě a pravidlech, ale hlavně je to o nás a našemu vnímání veřejného prostoru. Po tolika letech všemožného vymývání mozků se není čemu divit, ale už je to 20 let…ups. Frustrované články opravdu bývají problém, ale přistupovat ke všemu že tak to je a basta, jak je obvyklé, to taky není dobře. Takže super, že paní rozvířila stojaté vody. Co kritizovat, ale s argumenty, rozhodně je…a i naše super Hydro by se nemělo bát sem tam nejaký ten kritický a burcující článek publikovat a tnout i do vlastních řad. Pěkné léto & zevling ano, cynismus a pasivita ne! ;o)

Wikk

Ahoj,
přemýšlím nad všemi těmi názory. Někdo se přiklání k paní Zdence, někdo k Honzovi. Já se přikláním k Honzovi. Paní Zdenka totiž nejenže tvrdí, že řeky jsou všech a zároveň to vyvrací tvrzením, že je špatně na ně všechny pouštět, ale je absolutně neinformovaná, co se vodáckého světa týče, hydrologických informací o stavu řek a vlivů na ní, stejně jako o jiných vodáckých možnostech. A celkově je zjevně dost opožděná a jak se říká úzkoprsá. Věřím tomu, že článek psala na psacím strojí a do redakce jej poslala poštovním holubem, kde jej následně někdo pokročilejší přepsal, jezdí na koni bez sedla a místo na nákup chodí na lov, protože jak jsem se dočetl na jejím blogu, je to vášnivá feministka a zjevně ani nemá manžela. Kdo by s ní taky vydržel. Vývoj jde stále dopředu a je těžké se postavit proti času, proto se vyrábějí plastové lodě, které hodně vydrží, proto se vyrábějí lépe vodotěsné plastové sudy, ale nejen ty. Jak veliký mají vodácké obchody sortiment zboží všeho charakteru týkajícího se především vody?
Neinformovanost bych viděl z každého slova, které paní Zdenka zveřejnila. Každý trochu znalý vodák ví o tom, že v létě jsou hlavní české toky obsazené, protože je teplo a čech není jen člověk, který by se u vody válel, i když i takových je nemálo. Stačí se porozhlédnout kolem sebe, poptat se, nebo jen nahlédnout na internet a hned je z čeho vybírat. To záleží, ale na tom, jak moc člověk je a chce být konzervativní, nebo přijme fakt, že v parném létě si svojí oblíbenou Vltavu nesjede, ale za to se podívá například do toho Polska. Kdo tam byl jistě mi potvrdí, že je tam krásná příroda, čistá voda, žádní takyvodáci (vodáci-diletanti), žádné kempy natož půjčovny a za cenu stejnou, ne-li nižší, si užije klidnou vodáckou dovolenou. Destinací je ale i v Čechách spousty, stačí hledat. Jinak samozřejmě několikrát vzpomenuté ježdění mimo sezonu, například v září nebo konec května začátek června, kdy je už teplo, ale řeky jsou liduprázdné je neopomenutelná varianta.
Myslím, že stejně by mohli skalní příznivci cyklistiky plakat nad dnešním cyklistickým rozmachem.
Jestli mi něco na takovýchto vodácích, co si stěžují na přelidněnost vadí, je jejich neinformovanost, skostnatělost a lenost.Schválně ať paní Zdeňka z hlavy vyjmenuje 10 vodáckých půjčoven, které pro řeku a její okolí nic nedělají.

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Honza Hrubeš

Kdysi jsem nedopatřením jeden článek té paní přečetl a ještě dva dny mi z toho pak bylo šoufl. Od té doby se jí vyhýbám a proto jsem tentokrát zůstal ušetřen. Ale jestli ji někdy nedejbože potkám na vodě, utopím ji.

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Pítrs

Včera večer jsem se vrátil domů po 5-ti dnech na Vltavě. Vůbec se mi tam nechtělo. Kolikrát jsem tam na ni za posledních 5 let byl? Ano i já tam už jezdím podnikat a to nejen rodinné výlety, jako byl ten posledním, kam taky jinam vzít rok a půl roku starého prcka, který běhá po bytě a vykřikuje kajak, pádlo, vesta…

Bál jsem se toho všeho, o čem je ve článku psáno, ale obludné představy se nevyplnily. Dokonce byl i den, kdy jsme na řece potkali sotva dvě lodě a U Veverek jsme byli dočista sami, takže reagovat na znečištění, přelidněnost,… to fakt nemůžu.
Nic méně je tu věc, která se toho možná týká. Mluví se zde o přístupu půjčoven a všech co na řece podnikají. Určitě vám neušlo postupné přetváření jezů a šlajsen, takže už ne mnohých jezech není taková sranda. Prostě jezem projedete, dole to pohoupe, ale to je asi tak vše. Člověka znalého zamrzí, plujícího nevojáka přesto naplní adrenalinem, navíc pokud není úplně na mol, tak dole nemusí chytat vše co následně po převržení znečišťuje řeku.

Toto jsem si uvědomil až teď. Nevím zda právě toto je onen důvod pro stavbu všech těch dřevěných „šupen“, předělání jezů v Krumlově atd. Jenže pak je tu jedna drobnost, která nejprve potěší a posléze vyvolá zamyšlení, tak jako se to stalo mě. Připluli jsme k prvnímu jezu ve Vyššáku. Už z dálky nás zaujal deštník s logem té největší půjčovny. Pod deštníkem borec. Udivilo mne to. Prý má „pomáhat a chránit“. No nic, vysadili jsme děcka a mamky na břeh a spluli pod jez. Borec asi poznal dle stylu a přístupu, že v tomto případě není potřeba akce, tak poklidně sledoval akci ze své sedačky. V podstatě jsme o tom diskutovali až na Herbertov, kde ještě nedávno byla odstraněná ona dřevěná šupna a kde se před měsícem děli hrozné věci. To že tam šupna je jsem kontroloval už při cestě nahoru. Opět deštník, a borec na židli. Přede mnou se snažil do jezu pomalu najet pantáta se synátorem. Byl značně vzrušený. Už byli na hraně, když se loď kousla a začal otáčet bokem k jezu. Borci netrefili onu dřevěnou skluzavku, resp. najeli na její hranu, otočili se k ní bokem a pochopitelně hodili tlamu. Reakce mladého záchranáře z pod deštníku bych asi nekomentoval. Takže otázka první, k čemu tam ti kluci jsou? Otázka druhá, proč ta šupna není označená? Já, jedoucí bez háčka, jsem ji uviděl až tak metr od hrany. A popravdě, kolik lidí si ten jez prohlídne? Kolik je takových, kteří to tam rovnou naperou, jako onen taťka se synem? Za tu chvíli jich bylo opravdu hodně. Jelikož nám pod jezem zaplaval kamarád, tak jsme tam chvilku strávili. Během té chvíle jsme pomáhali čtyřem posádkám s vytažením převrácené lodě, chycením pádla a dalšího vybavení, včetně volně ložených kartonů piva. No a nakonec jsme zjistili, že všichni jsou pryč a nějaký diletant, kterému jsme pomohli na břeh si nenávratně půjčil naše pádlo. Toto ale byl jediný negativní zážitek a ten dle mého neovlivní půjčovny.

Přemýšlím tedy, jak na některé problémy upozornit a jakou cestou je vůbec řešit. Každopádně jdu napsat do Inge a požádat je o dodělání navigace na Herbertově, pak se pokusím kontaktovat některé známé novináře (mimo vodu) a požádat je o otevření tohoto tématu v jejich médiích a o osvětu, která by se mohla dostat k oněm diletantům. Protože si myslím, že diskuse která se zde vede je neúčinná – páč je dle mého pouze mezi námi vodáky.

ondra

ahoj… tak jsem precetl par clanku te pani a je mi lehce blivno:-) nadavame-li na pujcovny a mnozstvi lidi na rece, pojdme se podivat do historie. Jsme proste narod vodaku. Drive byla moznost lode vlastnit, skladovat na chatach a vozit lodovlakem. Dnes lodovlaky nejezdi, do garsonky kanoii nenarvete a auto je drahe a na vode na obtiz. Pujcovny jsou logicky a nutny dusledek. (Nebo by pani mozna chtela kempy plny aut s lodema? Neni nahodu majitelkou kempu?:-)) Co se tyce odpadku na rece, skalni vodaci na laminatkach, kolik ulomku a zbytku techto lodi se na brezich dodnes vali? Je to hnus velebnosti:-) Sam si lod casto pujcuji, prestoze mam doma nekolik laminatek i plastaku, je to proste snazsi. A pokud nadavame na diletantske chovani, tem lidem to nikdy nikdo nevysvetlil, nikdo s nima na vodu nejezdil. Tak jim pojdme pomoct a nenadavejme, kdyz se jim neco nevyvede. Poradme a budme ohleduplni. Kazdou chvili jsem na dolni sazave s rodeovkou a ti diletanti dychti po informacich zejmena o bezpecnosti. Utopit se dobrovolne chce malokdo. Tak my skalni a zkusenejsi vodaci jim poradme a budme napomocni pri reseni jejich potizi. Dneska jsem tahal 2 mala decka a maminku uveznene na sutru vprostred reky a vezte, ze kdyz se podari, ten pocit je pak daleko prijemejsi nez stovka liduprazdnych rek… A snazme se at to s temi skalnimi a zkusenymi vodaky neni, jak s temi zkusenymi ridici;-) Konec leta a ja uz se tesim ty nase preplnene sjezdovky:-) Takze Hydru, at uz v jakemkoli skupenstvi, nazdar! A sportu zvláště!:-)

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Lékorka

Včera se mi dostal do ruky onen zmiňovaný článek v novinách a nutno podotknout, že mě rozhořčil mnohem víc, než samotný fakt, že na řekách začíná být trochu těsno. Proto jsem při čtení této odezvy byla velmi potěšena, že někdo dokázal tak pěkně napsat to, co já jsem si zvládla pouze myslet 🙂 Díky za to!
A ještě jedna věc. I v dnešní době vodáckého rozmachu se v parném létě dá najít řeka, na které za celý den nepotkáte vodáka. Přes den vás nikdo nebude „válcovat“ raftem a večer nebudete zase vy nikoho obtěžovat například kytarou a zpěvem u táboráčku. Ať už na řece hledáte cokoli, pokud opravdu chcete, najdete to.

qendorf

Ta paní má bohužel téměř ve všem pravdu kromě špinavých řek, to se trošku netrefila. Ale přelidněná „VLTAVA“ je něco strašného je to přímo znásilnění řeky. Je to asi jako kdyby někdo udělal dálnici na Mount Everest. A i na Mount Everestu je dnes lidí jak nasráno!! Nedivím se, že je paní naštvaná – KEMP ZLATÁ KORUNA je krásným příkladem toho, jak lze z romantiky udělat pražský kýč! Odporné!! A samozřejmně že za to mohou půjčovny… řeku zpřístupnili více lidem, nevodákům, kteří nemají kolikrát ani páru jak se pádlo drží a jak ovládat loď…Ale je to logická evoluce… Holt starý čundrák musí o kus dál a vybrat si jinou řeku. Jen při nostalgické vzpomínce na „starou Vltavu“ zamáčkne slzu, tak nechápu čemu se divíte pane Honz.

Ešus

Ahoj. Sice jsem nečetl ten článek v novinách, ale tak trošku tu paní i podle toho, co píše autor článku, chápu. Nedosuzuji cestovky a půjčovny. Nárůst lodí a lidí na řekách od doby, kdy si musel člověk buď loď postavit a nebo koupit, je evidentní. Lodě se v podstatě staly nerozbitnými a tudíž nevyžadují tolik umění jezdit( prosím, neplést s loděmi na WW, míním opravdu otevřenky), lidi nejezdí s respektem k lodi( opravy ) a je to vidět i na řekách. Vcelku přirozený vývoj podnikání umožnil přístup na vodu i lidem,kteří by na ní jinak prostě nejeli. A proto jsou lení vodácké dálnice přecpané. S tím přišly i nabídky různého občertvení, kempíky , hospůdky a výsledkem je to , že se některé části řek kvůli návalům třeba i z části uzavírají , regulují. Viz třeba horní Vltava. Vrátit to zpět nejde.Existují cestovky , kterých si vážím, které se skutečně o „svoji domovskou“ řeku starají, které pořádají i kurzy ježdění, namátkou třeba DRONTE, nebo POVODA, i Bisport, jejichž majitelé mají prostě vodu v krvi. Ale je hodně takových , které jen půjčují lodě a je jim jedno komu a jedno i kam. S takovými se občas potkáváme i třeba při ČPV na Hameráku, na Teplé či jinde, kdy i přes požadavek pořadatelů, aby jeli mimo čas akce, vysypou klienty na řeku a ti se pak prostě valí dolů, často bez základních znalostí s tím , že musí projet, protože si přeci zaplatili. Co s tím? Klientům vvynadat a napsat majitelům. Ale na letních řekách? Tam asi nezbývá nic jiného, než letní dva měsíce tam nejet a nechat řeku byznysu, a tu svojí si sjet mimo hlaví sezonu. A nebo třeba jako my v létě na vodu vyjet do Polska, kde jsou krásné řeky vodáky ještě neobsazené, a užít si romantiky letní řeky tam.
Letní Sázava, Lužnice ani Vltava už mne dávno opravdu nelákají. Tlačit se ve frontě na šlajsnu, spát v přeplněném kempu, valit se řekou ve frontě lidí, to není nic pro mne. Co s neumětely na lodích – vyhnat je z řeky? Tudy cesta nikdy nepovede. Jediná možnost je učit děti od mala, jak se jezdí , jak se jedná, a když prostě někde vidím, že se něco dělá špatně, tak se zeptat, jestli chtějí poradit. A taky se snažit, aby jezy byly k těm, co neumí jezdit a nebo se chovat na vodě, trošku přívětivější, aby se jich letos a příští roky tolik neutopilo.
Ahoj Ešus

Václav

Vzhledem k tomu, že tahám na vodu mládež, co moc jezdit neumí, nastávají samozřejmě občas zajímavé situace (např. při nájezdu do šlajsny vystresovaný háček pádluje kontra a zadák vpřed). Už několikrát se mi stalo, že na břehu postávala starší spoluobčanka, co posměšně komentovala plácání mých svěřenců s tím, že „tohle tedy opravdu nejsou žádní vodáci, že její vnoučata jsou v porovnání s nimi hvězdy atd.atd.“ Že by to pokaždé byla autorka článku?
A jinak jsem se před týdnem vrátil ze Sázavy. Po loňské zkušenosti s Berounkou jsem byl připraven zmenšit své provozní náklady tím, že napíšu reportáž o neutěšeném stavu místních kempů. Utřel jsem – až na malé nedostatky byla kvalita našich tábořišť slušná – čisto, v noci klid, teplá voda ve sprchách, záchody uklizené… Možná nám ten kapitalismus s konkurencí konečně začíná působit. A řeka navíc celkem prázdná a romantická (alespoň pro masochisty, co si rádi posílí svalstvo na strašných volejích 🙂 .

Jaromír Partigo Loskot

Také jsem náhodou natrefil na ten článek a četl ho.
Zrovna touhle dobou mám před sebou fotky z roku 1980, kdy jsme pádlovali po Berounce. Připravil jsem totiž nějaké to povídání o plzeňských řekách pro Hydro a ještě dohledávám „památeční“ fotky, abych dokreslil atmosféru vzpomínek ve srovnání s dneškem. Podívám-li se na ty staré fotografie, vidím mnohokrát opravované laminátové kanoe a kajak. A také jak kamarádi balí své vybavení do igelitových pytlů před tím než všechno nastrkají do celtového lodního pytle s jednostranným vnitřním pogumováním a uzavíráním na stažení provazem. Tenkrát se sem tam přes zadrátované hranice dostal nějaký katalog outdoorového obchodu (Sport Schuster Mnichov apod.) a my jsme snili o tom, že aspoň něco malinko z toho by pro nás bylo nesmírným bohatstvím. O několik let později jsem si přivezl neoprenové botky z tehdejší Jugoslávie. A také ruský benzinový vařič v krabičce a desku Boba Dylana ……. Mezi kamarády jsem se mohl vytahovat ..“jo, my znudění boháči …“ A dál jsme snili o tom, že jednou… A ono to jednou opravdu přišlo. Dnes máme každý, co si kdo zaslouží. A protože ke svobodě patří i svoboda podnikání, jsou i půjčovny lodí. Kdyby je nikdo nepotřeboval, majitelé by si šli vydělávat peníze jiným způsobem. Je to o svobodě rozhodnutí a zodpovídání sám za sebe. A protože vím, že chronicky pádlované řeky jsou v létě plné lidí, jdu se věnovat jiným aktivitám. A počkám si na září nebo na květen. Vím totiž, že každá mince má i druhou stranu. A neberu tedy svobodu vodákům – diletantům, aby si vyzkoušeli, co chtějí. Partigo

J.J.

Je fakt ze uz jsem tam delsi dobu nebyl, ale prijde mi jako dobry napad zacit padlovani na vltave treba v pondeli misto v sobotu nebo v nedeli… Dam diletantum jeden dva dny naskok a budu doufat ze maji podobne tempo… (hlavne je nedojet ve Spoli)
Clanek jsem si nasel a myslim ze privlastek „frustrovany“ je jeste hodne gentlemansky…
Budu rad az pani zdenku potkam na cisteni Sazavy.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: