Články

V září 2024 podnikl mezinárodní kajakářský tým, jehož členy byli i čeští pádleři David Sodomka a Eda Skalický, úspěšný sjezd gruzínské řeky Enguri od pramene až do přehrady na úpatí Kavkazu.

Při ležení na pláži ten nápad obepádlovat celou Rujánu nevypadá tak těžce. Teplo, klidné moře a vlahý větřík. Po plážích jezdí párky a zmrzlina. Proč to bylo však o měsíc později všechno jinak? A jak to vlastně bylo?

I jednoduchý plán je lepší než geniální nesoustavnost. Tímto tvrzením bych zahájil tento článek, protože dokonale vystihuje jeho podstatu. Zaměřuji se v něm na zásady, které stojí u tvorby dobrého tréninkového plánu a které skutečně vedou k dlouhodobému růstu trénovanosti a výkonnosti.

Když jsme se s Ondrou Cviklem, olympijským trenérem vodní slalomářky Gabči Satkové, vydávali na dovolenou do jihovýchodní Asie, netušil jsem, že se ani tentokrát neobejdeme bez pádla v ruce. I když jsme původně vyrazili jen s malým batohem prozkoumat Vietnam, monzunové podnebí nám, jak to tak bývá, nečekaně změnilo plány. A tak teď sedíme v Thajsku u piva s partou českých slalomářů v jednom z nejmodernějších tréninkových center pro vodní sporty. Za takové zařízení by se nemuseli stydět ani evropské velmoci jako Francie, Německo nebo Velká Británie. A co na tom, že je to jen kousek od asijského města neřesti jménem Pataya?

Druhá najdlhšia a najrýchlejšie tečúca rieka v Škótsku – Spey – má dĺžku 172 kilometrov a nájdete ju na severovýchode krajiny. Za jej začiatok sa považuje priehrada Spey v Corrieyairack forest, odkiaľ voľne tečie až do Severného mora. Počas svojej cesty Spey klesne o 380 výškových metrov a je to jediná rieka v Škótsku, ktorá s približovaním sa k Severnému moru naberá na rýchlosti.

Tato výprava s Petrem a se Slonem se původně měla uskutečnit už před nějakou obou, ale Covid a další věci tomu chtěly jinak. Nakonec to ale přece jenom vyšlo a zaběhnutý cyklus Balkán – západ nám tentokrát jasně velel vydat se na Balkán.

Řeku Taru jsem měl v hledáčku již poměrně dlouho, ale vydat se na ni nebylo jen tak. O řece není příliš mnoho informací a nevěděl jsem, který úsek by byl vlastně pro nás, paddleboardisty, vhodný a zábavný. Před několika lety byla na Taře Francouzsko-německá paddleboardová expedice, která se ji pokusila sjet celou. Bohužel nejkrásnější úsek – Ďáblův kaňon nad silničním mostem Djurdjević vynechali pro obavy z neznámých peřejí. To pro mě byla hozená rukavice. Řekl jsem si, že pokud to jen trochu půjde, jejich misi dokončím a sjedu celou Taru včetně onoho obávaného kaňonu.

Příprava na rozhovor s Ondrou byla opravdu náročná, protože se o něm nedá vyšťourat skoro nic. Tedy krom několika vět, které o sobě má uvedené na webových stránkách, ale v těch jsem se zase dočetl jen to, co bych tak nějak očekával. No co, nezbývá než se pořádně vyptávat. Tak to pojďte udělat společně se mnou.

Některé světové regiony, ačkoliv mohou nabízet zajímavé kasinové resorty, nejsou pro vegany zcela ideální. Typické pro svou masovou kuchyni jsou například slovanské země, včetně České republiky a Polska, ale také například sousední Německo, kde na masové recepty nedají dopustit a nechybí zde ani Jižní Korea. Kam ale vyrazit, pokud si chceme přes mezinárodní online casino užívat nejen herní zkušenosti plné zábavy dostupné přes https://nejlepsiceskacasina.com/mezinarodni-online-casino, ale také dobrého jídla, které potěší všechny vegany a je pro české hráče zároveň zajímavé.

S přicházejícím podzimem jsem k otestování obdržel novou vysoce výkonnou čelovku od Fenixu nesoucí označení HM75R Topaz. Načasování bylo super, protože se zrovna začaly krátit dny a také horšit počasí, zkrátka začaly nastávat ideální podmínky pro pořádné zkoušení výdrže a odolnosti.

Černá Hora. Malá země na Balkáně, která oplývá nádhernou přírodou a především řekou Tarou, někdy přezdívanou Slza Evropy, která se zarývá do země ve svém 1 300 metrů hlubokém vápencovém kaňonu.

Kajakářská pádla TNP jsou nově k dostání s inovovanými žerděmi ze sklolaminátu a karbonu. Bylo tedy samozřejmé, že jejich test jsme si nemohli nechat ujít.

Letos v červenci jsem vedl expedici na nafukovacích kánoích a kajacích na řece Moisie. Je to divoká, lidmi nezasažená řeka ve východní Kanadě v provincii Québec. Tato řeka nás přitahovala už delší dobu, a jak jsme zjistili, oprávněně. V celé délce 400 kilometrů jsme se pohybovali jen v divočině a na závěr jsme se všichni shodli, že Moisie je dost možná nejlepší expediční řekou východní Kanady.

17. listopadu měl cestovatelský a outdoorový pořad Casablanca, který vysílá Český rozhlas Radio Wave, vodácký program.

Když se řekne Kráťa, hned se mi vybaví několik krásných vzpomínek na juniorská léta. Obecně ráda vzpomínám na časy u vody strávené se skvělou tréninkovou partou. Nikdy nezapomenu na zážitkový kurz aneb celkem drsné soustředění, které organizoval právě Kráťa s Pavlou Kneblovou. Jejich přístup k tréninku mi otevřel oči a ukázal opět trochu jiný pohled na svět. Živě si pamatuji na to, jak Kráťa za volantem krosil silnice v Atlantě, div nám lodě ze střechy neuletěly – no dobře vlastně nám jednou i uletěly. S odstupem času jsem si uvědomila, jak velké má Kráťa srdce. Je to člověk, který věnuje maximum času a úsilí práci s dětmi. Je to jeden z nejlepších trenérů, kterého znám, a doufám, že poznám víc takových, jako je on!